Pravdivé argumenty pro střídavou péči?

Pravdivé argumenty pro střídavou péči?

Zde se pokusíme uvést argumenty, které nejčastěji používají k prosazování svého cíle propagátoři střídavé péče a naše komentáře k nim:

 

1) Zachování funkčnosti rodiny i po rozchodu partnerů

To je jen iluze a v žádném případě není možné, aby funkčnost rodiny po rozchodu rodičů zůstala zachována na původní úrovni. Střídavá péče toto neřeší a už vůbec ne při nařízení přes odpor jednoho z rodičů.

 Ale ani v případech, kdy se rodiče na střídavé péči domluví, není možné mluvit o zachování funkčnosti rodiny v jejím základním smyslu. Dítě nebydlí a neprovádí aktivity společně s oběma rodiči nebo jen vyjímečně. I v ideálních případech dříve či později dojde k tomu, že si jeden nebo oba rodiče najdou nového partnera a společné dítě je okamžitě odsouváno bokem, zvláště pokud si s novým partnerem pořídí další dítě. Jednoduše už jen proto, že nový partner a dítě je s rodičem stále, kdežto původní dítě vždy jen polovinu času a stejně dlouhou dobu s ním není. Výsledkem je to, že rodič s novým partnerem původní dítě zákonitě považuje už jen za návštěvu, i když většinou vítanou. Pokud má nového partnera i druhý z rodičů, je dítě jen návštěvou i u něj a oba rodiče se postupně k dítěti začnou chovat jen jako k dočasné návštěvě. Stále se potom jen čeká, až dítě přijede nebo naopak odjede ke druhému z rodičů. Každý si asi umí představit, jak by se asi cítil, kdyby trvale jen cestoval z jedné návštěvy na druhou. Proč by takový pocit mělo zažívat dítě, které nic nezavinilo, jen proto, aby si jeden z rodičů mohl říct, že vyhrál střídavou péči?

2) Dítě má právo na výchovu oběma rodiči

Často se objevuje argument, že dítě potřebuje zůstat ve stejném výchovném prostředí a být vychováváno oběma rodiči. To je pravda jen částečně ze dvou důvodů. Jednak totiž bývá názor na způsob výchovy dítěte často hlavním důvodem k rozchodu rodičů a výsledkem střídavé péče by bylo to, že dítě by bylo vychováváno dvěma odlišnými způsoby. Jelikož si teprve vytváří povědomí o tom, co je správné a co ne, způsobí mu to nepřekonatelný zmatek a dítě potom neví, co je vlastně správné a co ne, protože každý z rodičů ho učí něco jiného. V pozdějším věku se toho dítě naučí dokonale využívat a vydírá rodiče tím, že jeden rodič mu dopřává více, než druhý, což bohužel bývá často pravda v případech, kdy je střídavá péče nařízena přes nesouhlas jednoho z rodičů. A ti se poté snaží přetahovat dítě na svoji stranu. Výsledkem je pokřivená osobnost dítěte, které zneužívá každou možnost ke svému prospěchu a nemyslí na ostatní. Opravdu je v zájmu společnosti vychovávat takové jedince?

3) Dítě má právo na oba rodiče

Ano, to je sice pravda, ale dítě nemá povinnost dělit svůj čas přesně na polovinu a každou věnovat jednomu z rodičů. Tady si propagátoři střídavé péče jednoduše spletli pojem právo s pojmem povinnost.

4) Oba rodiče mají stejné právo vychovávat dítě

Mají, ale jen do té míry, dokud to nezačne kolidovat s právem dítěte. Práva dítěte jsou jednoznačně nadřazená a mají přednost před právem každého z rodičů. Tedy právo rodiče může být omezeno či úplně zrušeno v případech, kdy by opačný postup omezoval práva dítěte. Jednoznačně k nim patří právo na spokojené a klidné dětství, do čehož ovšem rozhodně nezapadá povinnost se každý týden, 14-dní či měsíc stěhovat a měnit výchovný režim, případně i kamarády a vůbec okolní svět.

5) Nařízením střídavé péče se odbourá množství sporů mezi rodiči

Kdyby se nejednalo o takto vážnou věc, byl by tento argument zábavný až směšný. Propagátoři střídavé péče předpokládají, že když soudce automaticky nařídí střídavou péči, odpadne tak kolotoč neustálého odvolávání se a opětovného podávání návrhů na úpravu styku, spory o výši výživného, navštěvovanou školu/školku, volbu dětského lékaře a ostatní záležitosti. Ve skutečnosti to bude přesně naopak. Nyní totiž rodič mající dítě ve vlastní péči má přeci jen o něco větší váhu svých rozhodnutí a druhý rodič těžko může prosazovat například jinou školu pro dítě, když jej do ní denně vodí rodič s dítětem v péči. Proto se o to většinou ani nesnaží a běžné věci každodenního života nechává na rozhodnutí pečujícího rodiče. Naopak při nařízené střídavé péči se podstatně zvýší počet soudních sporů, protože přání obou rodičů budou na zcela stejné úrovni a soudy tak budou muset rozhodovat právě i o těch maličkostech každodenního života, se kterými některý z rodičů nebude souhlasit, ve vyhrocených případech např. i o tom, co má mít dítě k večeři nebo v kolik hodin má chodit spát.

6) Nezáleží na důvodu požadování střídavé péče

Propagátoři střídavé péče požadují, aby soud nařídil střídavou péči vždy, když o ni požádají a nezkoumal důvody, které k tomu žadatele vedou. Tím jednoznačně přiznávají, že jejich důvody nejsou čisté a v zájmu dítěte a že jim jde jen o vlastní prospěch, obvykle udržení kontroly nad bývalým partnerem, snížení či zrušení výživného nebo obojí. Je potom jasné, že dříve či později přestanou předstírat zájem o dítě a jediným poraženým v tomto sporu bude nakonec dítě.

Jaké jsou tedy skutečné důvody, které vedou omezené skupinky otců k propagování nařizování střídavé péče přes odpor jednoho z rodičů?

Ve většině případů to bývá touha pomstít se alespoň prostřednictvím dítěte bývalé partnerce za rozchod, často také vyhnutí se placení výživného, které se v případě střídavé péče stanovuje jen v případech, kdy má jeden z partnerů výrazně vyšší příjem. Jen v minimálním procentu případů je to z důvodů skutečného zájmu o výchovu dítěte a jeho potřeby a to proto, že v takovém případě obvykle nemá druhý partner důvod střídavé péči bránit. V takových případech přicházejí rodiče k soudu s dohodou o střídavé péči a ten ji bez problému schválí. Pokud však jde jeden z rodičů "přes mrtvoly", mělo by to být pro sociální pracovnici a soudce varovným znamením, že důvod požadování střídavé péče není čistý a před jejím nařízením velmi důkladně a do hloubky zkoumat skutečnou motivaci rodiče požadujícího střídavou péči a to až na úroveň psychologických posudků.

Náš názor na střídavou péči?

Nejsme zcela proti střídavé péči, ale zdravý rozum říká, že dobře fungovat bez negativního dopadu na dítě může jedině v případech, kdy jsou oba rodiče slušní, na střídavé péči a pravidlech výchovy se plně shodnou a nejlépe i dítě s tímto způsobem výchovy samo souhlasí. V takových případech však není nutné střídavou péči vůbec nařizovat a rodiče se domlouvají podle aktuální situace. Ostatně v případech takto rozumných rodičů je i mnohem menší procento rozchodů.