Svěřování dětí do péče po rozvodu Úskalí argumentů pro střídavou péči

Úskalí argumentů pro střídavou péči

Svěřování dětí do péče po rozvodu

Už dlouho jsme nepsali nic o argumentech propagátorů střídavé péče. Po nedávné akci, kdy se snažili lidem v Brně rozdávat svoje letáky (lidé pak po pár krocích dostali i letáky Jednoho domova), v dnešním článku rozebereme, na čem vlastně žlutí pánové staví. Jakými argumenty se snaží přesvědčit lidi o své pravdě. Protože lidé, kteří si jejich leták pročetli, obdrželi zároveň i leták od nás, možná se i naše stránky podívají. Nejen pro ně bychom dnes chtěli blíže rozebrat a vysvětlit argumenty ze žlutého letáku, který je k nahlédnutí i na stránkách našich protivníků.

 

 

Na argumenty se budeme samozřejmě dívat z pohledu situace rozhádaných a do krve bojujících rodičů, protože pánové se snaží prosadit nařizování střídavé péče o děti právě rozhádaným rodičům. Jestli se někdo na střídavé péči domluví, tuto možnost nikomu nebereme.

 

1) Střídavá péče redukuje porozvodové komplikace - vyvráceno, naprostý nesmysl:

Zajímalo by nás, na základě čeho pánové na tento nesmysl přišli. Jak sami přiznávají, matky berou střídavou péči jako prohru a odebrání dítěte. Některé matky mají problém už jen se stykem dítěte s otcem, proto ve styku dost nerozumně brání. Je tedy ještě více nerozumné očekávat a tvrdit, že nařízení střídavé péče matku přesvědčí o prospěšnosti výchovného působení otce pro dítě a že matka dosud bránící každé hodině navíc, kterou dítě s otcem stráví, se mávnutím proutku změní na usmívající se otcovu kamarádku. Z důvodu absence rozhodujícího slova jednoho z rodičů střídavá péče naopak konflikty rodičů zesiluje! Srdceryvné příběhy popisující všemožné způsoby snahy matky o zabránění střídavé péči či  zrušení již nařízené střídavé péče a diskuse, prostoupená stejným tématem, na stránkách pánů příznivců, budiž toho důkazem.

K podobným závěrům došla i americká studie. Koel at al. (1994) konstatovali, že rodiče s ustanovenou střídavou péčí podávají soudu více podnětů než rodiče s jiným uspořádáním péče o děti.


2) Po rozvodu rodičů děti nejlépe prospívají ve střídavé výchově: prokázáno mnoha výzkumy, nevyvráceno žádným - vyvráceno:

Ty výzkumy bychom rádi viděli. Ale prosíme o objektivní výzkumy, studující vzorky dětí vyrůstajících v konfliktní střídavé péči. Nikdo nepochybuje, že pokud se rodiče domluví, a to na jakémkoliv porozvodovém uspořádání, na děti to má příznivý vliv. O domluvách mezi rodiči se ale nebavíme, ovšem prakticky všechny argumenty na podporu střídavé péče pocházejí právě z rodiči dohodnutých bezproblémových střídavek!  A teď některá odborná vyjádření:

- Bausermanova studie (2002) (často udávaná jako příklad studie na podporu střídavé péče pány střídavkáři - pozn.) – Bauserman“s US review – porovnávající rodiny se střídavou a výhradní péčí v USA je často používána jako důkaz, že děti ve sdílených časových režimech jsou na tom podstatně lépe a mají lepší výsledky než děti žijící v péči jednoho rodiče. Avšak tato práce nerozlišuje mezi rodinami se střídavou péči založenou na mimosoudní dohodě a rodinami se střídavou péči přikázanou soudem (při neshodách rodičů). Navíc většina studií, na kterých Bauserman svou práci stavěl, byly nepublikované studentské práce. Bausermanova analýza také nebyla schopna se vypořádat s efektem „vlastního výběru“ – to znamená, že rodiny, které se dobrovolně rozhodnou pro společnou výchovu, mívají vlastnosti přinášející dětem pozitiva nezávisle na typu péče. (Rodiny, které samy rozhodnou se výzkumu zúčastnit, jsou zároveň rodiny s nízkou mírou konfliktu - pozn.) Zdroj: Katedra sociální politiky a intervence Univerzity Oxford

- Mezinárodně byly rovněž provedeny některé rozsáhlé průřezové studie, ale protože jako rodiče se střídavou péči jsou obvykle vybráni ti se vzájemnou dohodou (takoví se většinou do výzkumů hlásí, když je třeba posuzovat oba – pozn.) a tvoří malou vybranou skupinu, je sdílená péče často spojena s dobrými výsledky a vysokým podílem spokojenosti udávané rodiči. Střídavá péče nastavená v ovzduší závažných probíhajících konfliktů a soudních sporů nemá stejné výsledky. Zdroj: Katedra sociální politiky a intervence Univerzity Oxford

 

- Také současná australská studie zjistila souvislost mezi střídavou péčí při konfliktech rodičů  a malou prosperitou dětí (McIntosh et al, 2010).

Tato studie také zjistila, že děti žijící ve střídavé péči během rodičovských konfliktů udávaly vyšší míru rodičovského konfliktu než ostatní děti (jejichž rodiče také měli konflikty, ale neprobíhala střídavá péče) a častěji se cítily chycené uprostřed konfliktu. V celém tomto vzorku respondentů (děti s rodiči majícími konflikty) byly děti žijící ve střídavé péči nejméně spokojené se svým životem  a nejčastěji chtěli typ péče změnit.

Po změnách v rodinném právu v Austrálii v roce 2006 došlo k výraznému nárůstu střídavé péče nařízené soudním rozhodnutím (Family Court of Australia 2009) ze 4% na 34% případů. To vyvolává znepokojení z důvodu vysoké úrovně konfliktu v těchto případech, které jsou zcela v rukou soudu, a důkazů získaných výzkumem, že funkční střídavá péče je umožněna hlavně při spolupráci rodičů a pružnosti tohoto uspořádání (absence pevných a neměnných pravidel). Také dochází k vyšší kriminalizaci opatrovnických sporů, navyšují se nařčení z domácího násilí a/nebo ze zneužívání dětí, a to ve většině soudně rozhodovaných případů (Kaspiew et al 2009).

Spokojenost matek se střídavou péčí se také liší v závislosti na okolnostech, např. klesá tam, kde je vysoký konflikt, strach o dítě (vlivem domácího násilí) nebo byla-li střídavá péče nařízena soudem (Cashmore et al 2010). Otcové však vyjadřují spokojenost i tam, kde probíhá vleklý vážný konflikt (McIntosh et al 2010). Nespokojenost dětí se střídavou péčí s pevnými pravidly (s nemožností je měnit podle potřeb dětí) a s rodičovským konfliktem se jeví více v souladu s názory matek (McIntosh et al 2010).

Johnston at al. (1990) studovali 100 dětí vyrůstajících v rodičovských konfliktech o svěření do péče a konstatovali, že děti, které byly ve střídavé péči a také děti, které se s druhým rodičem stýkaly často, byly více narušené v chování i v emocích. Čím častěji se rodiče během sporu setkávají, tím více vzniká dalších sporů, do kterých je dítě zatahováno.

Další např. tady: http://www.cspsychiatr.cz/detail.php?stat=64

 

3) Střídavá výchova zmírňuje škodlivý účinek rozvodu na dítě - nepotvrzeno:

Nedá se z tvrzení určit, jak to pánové myslí. V čem konkrétně je škodlivý účinek rozvodu zmírněn. Zachování jistot včetně domova také zmírňuje škodlivý účinek čehokoliv na dítě. Nedá se na to ani reagovat. Prostě zhola nic neříkající věta, která v tu chvíli právě někoho z nich napadla.

 

4) Střídavá výchova umožňuje pružně a nekomplikovaně přizpůsobit časový rozvrh novým okolnostem - vyvráceno:

Přizpůsobit rozvrh novým okolnostem i zájmu dítěte umožňuje každá porozvodová úprava a netušíme, proč toto předkládají jako argument pro střídavou péči. Pokud mezi rodiči není konflikt, lze se libovolně přizpůsobovat při jakémkoliv typu péče, stanovený styk není v tomto případě nepřekročitelné dogma. Naopak se ale dá pochybovat, že by rodiče bojující spolu do krve a hledající jak možnosti tomu druhému ublížit, tak možnosti dokázat, jak moc střídavá péče nefunguje, byli ochotni pány střídavkáři nabízené možnosti využít a přizpůsobování nebude reálné při žádném typu péče.

 

5) Střídavá výchova umožňuje rodičům, aby dali dětem model slušné, civilizované domluvy - tu nenacházíme u péče výhradní - vyvráceno:

Platí, co v předchozím bodě. Možnost rodičů předat dětem model slušné domluvy existuje v každém porozvodovém uspořádání, na to nepotřebují střídavou péči. Naopak při výrazném konfliktu popsaném výše tuto možnost rodiče nejspíš nevyužijí a předají dítěti do života model úplně jiný a velmi škodlivý. Nutno podotknout, že model slušné domluvy i model boje a vzájemných podrazů je možný při jakémkoliv typu péče - i při výhradní péči. Pokud se rodiče rozhodnou jeden druhého zničit, střídavá péče jim v tom nejen nezabrání, ale ještě více do boje vtáhne chudáka dítě.

Zajímalo by nás, proč podle pánů střídavkářů se rodiče nemohou slušně domlouvat i při výhradní péči? Kdepak na to asi přišli? Že by střídavá péče byla jedinou možností pro dítě, jak poznat model slušné domluvy mezi lidmi? To by bylo hodně smutné. Naštěstí to není pravda - s modely různého lidského chování se dítě setkává na každém kroku.

 

6) Při střídavé výchově zůstávají oba rodiče pro dítě důležití - mohou se zaskakovat, pomáhat, zejména v krizových situacích, mohou se pro dítě nadstandardně angažovat - vyvráceno:

Oba rodiče zůstávají rodiči, a tím důležitými osobami, v každém porozvodovém uspořádání. Ani míra angažovanosti není určována právě přítomností střídavé péče. Známe případy, kdy se dítě na víkend s tátou vždy těší a parádně si ho spolu užijí, naopak jiné dítě se týden u otce při střídavé péči kouše nudou a stříhá metr. S tím zaskakováním - tím se vám pánové asi matky nepodaří přesvědčit. Matky, které nevidí v účasti otce na životě dítěte žádný přínos, o žádnou jeho pomoc a zaskakování právě nestojí.

Někdy se angažovanost otce v dobré víře ubírá úplně jiným směrem, který dítě nejspíš neocení - váš případ, pánové.

Bylo zjištěno, že neexistuje žádný empirický důkaz ukazující na přímou úměru mezi množstvím stráveného času dítěte s druhým rodičem a kvalitou vztahu mezi nimi (Smyth 2009).

I pokud jde o pomoc a zaskakování v případě nutnosti, není zde žádná podmínka předchozí střídavé péče.

 

7) Současně střídavá výchova ukazuje dětem prakticky a konkrétně, jak se dá spolupracovat i za obtížných podmínek. Spolupráce mezi lidmi je stále málo - vyvráceno:

Ano, spolupráce je mezi lidmi málo a nejméně spolupráce probíhá mezi rodiči v konfliktní střídavé péči nařízené soudem. Jestli je pro dítě přínosem zjistit, jak vypadá ukázkový případ nespolupráce, má možnost. Spolupráce je samozřejmě možná, mezi rodiči ve střídavé péči nařízené soudem po několika letech vytrvalého boje ale nereálná. Jinak je to stále to samé, opakujete se, viz body 4 a 5.

 

8) Rodič, který by trval pouze na výhradní výchově pouze pro sebe, nikdy neví, kdy může vážně onemocnět, mít úraz nebo dokonce umřít. V zájmu dítěte je, aby v takovém případě zastával rodičovské povinnosti druhý rodič, který má s dítětem oboustranné láskyplné vztahy - vyvráceno:

Oboustranně láskyplné vztahy nejsou podmíněny střídavou péčí, to byste mohli vědět.

Jinak nevíme, jestli je právě tohle ten správný argument pro přesvědčení matek. Slyšeli jsme o mamince (my toto jednání neschvalujeme), která raději s dítětem skočila z okna, než aby se dívala, jak trpí u otce. Můžeme i citovat další maminky, věta v podobném znění zaznívá často: Kdybych ležela na smrtelný posteli, jsem připravená vzít toho h...la s sebou. Až budu vědět, že dítěti už nic nehrozí, budu umírat klidná.

Obáváme  se, že ani tento váš argument tyto matky neuslyší.

Navíc případná možnost a schopnost otce převzít v případě potřeby dítě do péče není podmíněna předchozí střídavou péčí.

 

9) Střídavá výchova vyžaduje od rodičů nadřadit zájem dítěte nad uspokojením z možnosti ponížit, potrestat druhého rodiče, pomstít se mu. Jinými slovy potlačit ty horší stránky lidské povahy a dát zelenou těm lepším. Prospěch z toho má nejen dítě, ale potažmo i společnost - vyvráceno:

Rozhodně, zájem dítěte je vždy na prvním místě! Nepochybujeme také, že alespoň každá normální matka má za to, že v zájmu dítěte jedná. Vždyť chce dítě ochránit před každým nebezpečím, i kdyby pocházelo od otce. Věříme i tomu, že většina otců také věří, že jedná v zájmu dítěte ( i když u některých se tomu věří těžko, viz. např. pan A. H. s prkénkem na krku ve společnosti svého malého dítěte, nebo žádost téhož otce na svěření kojeného půlročního dítěte do své výhradní péče). Takže co s tím? I když se říká, že "matka u soudu mluví jazykem dítěte a jeho právy, otec jazykem svým a svých práv", budeme věřit tomu, že oba rodiče jednají podle svého přesvědčení "v zájmu dítěte".

Zájem dítěte je ale pojem, který se u každého dítěte může lišit a není proto nijak stanovený. Každé dítě má jiné potřeby a zájmy. Proto tady máme soudy. Soudy ale už nejsou třeba, pánové střídavkáři právě stanovili, že zájmem každého dítěte je střídavá péče!

A kterépak lepší stránky osobnosti jsou od rodičů při střídavé péči vyžadovány? Pánové to pro jistotu nespecifikují (raději je rovnou demonstrují předváděním svých bezchybných osobností). Zkusíme tedy vymyslet: Že by to byla tolerance k názorům druhých lidí? Nebo schopnost a ochota se domluvit? Určitě také nízká míra agresivity. Bez těchto vlastností rodičů by střídavá péče jistě nebyla ku prospěchu dítěte. Proto tam, kde rodiče nejsou schopni a ochotni ony lepší vlastnosti v sobě vydolovat, neměla by být střídavá péče nařízena. Protože určitý způsob chování a způsob vnímání situace se nedá nejen nařídit, tím méně pak vynutit. Stejně tak např. sklon k agresivitě nebo alkoholismu bude součástí rodičovské osobnosti osobnosti bez ohledu na typ porozvodové péče.

A když už jsme u těch lepších vlastností, že už jen samotná výchova dítěte od rodiče vyžaduje ukazovat a rozvíjet své lepší stránky a potlačovat ty horší, aby rodič dal dobrý příklad svým dětem, opět bez ohledu na typ péče, v jakém se dítě nachází (úplná rodina, výhradní péče, styk s dítětem, střídavá péče). Je také jisté, že ne každý rodič to zvládne.

 

10) Střídavá výchova vyhovuje lépe potřebám dítěte. Dítě přece nemá ve svém souboru potřeb i potřebu vytěsňovat, degradovat jednoho rodiče - vyvráceno:

Dá se začít argumentem, že dítě ani nemá ve svém souboru potřeb trávení přesně stejného času s každým s rodičů. A kterým potřebám dítěte vyhovuje lépe? Dítě má stejně jako každý člověk potřeb celý soubor. Střídavá péče některým z nich možná prospívá, jiné však popírá. (K potřebám dítěte se blíže vyjádříme v některém dalším článku.) Mimochodem, má snad dítě ve svém souboru potřeb i potřebu vyrůstat bez domova? Nebo potřebu se pravidelně stěhovat? Pravidelně měnit výchovný režim? Že by pánové nikdy neslyšeli o potřebě jednotného výchovného vedení?

 

11) Dítě může své nadání, schopnosti lépe rozvíjet, může-li se s tím či oním obracet na jednoho či druhého rodiče, a to podle míry rodičovy kompetence - vyvráceno:

Pokud rodiče spolu vycházejí dobře, dítě se může obracet kdy chce a na koho chce, bez ohledu na typ porozvodové péče. Naopak pokud dítě musí přepínat mezi dvěma vzájemně si oponujícími světy při konfliktech rodičů při střídavé péči, mívá styk s druhým rodičem zakázaný a se svými potřebami se na něj obracet nemůže. Kromě toho řeší jiné problémy než svoje nadání, což se pak odráží právě na školním prospěchu. Pokud navíc rodiče bojkotují aktivity podporované a placené druhým rodičem, dítě nemá možnost svoje nadání rozvíjet vůbec.

 

12) Děti, které udržují láskyplné a smysluplné vztahy s oběma rodiči i po jejich rozvodu, mají výrazný náskok v procesu adaptace na rozvod - vyvráceno:

A jak s tím souvisí střídavá péče? Dítěti vždy usnadní adaptaci na rozvod, pokud se na rozvodu i na porozvodovém uspořádání péče domluví a společně postupují v zájmu dítěte. Pokud se dítě může stýkat s rodiči dle svého přání a udržovat s nimi láskyplné vztahy. Pak rozvod rodičů ani nepocítí. Naopak konflikty rodičů při libovolném uspořádání porozvodové péče mu adaptaci značně ztíží. Nutnost měnit domovy je už jen poslední kapkou k úplnému zhroucení.

Střídavá péče láskyplné vztahy sama o sobě nezajistí.

 

13) Střídavá péče o děti po rozvodu a rozchodu rodičů planě nemoralizuje nad vysokým počtem rozvodů, ale představuje menší zlo - nepotvrzeno ani nevyvráceno:

Jedná se o pouhé a ničím nepodložené tvrzení v zájmu podpory SP.

 

14) Střídavá péče dětem zachovává oba rodiče a oběma rodičům umožňuje své děti skutečně vychovávat, nejen se s nimi navštěvovat; vyrovnává společensky nežádoucí absenci otců v porozvodové výchově a podporuje rovnost mužů a žen - nepotvrzeno:

Zde bychom rádi citovali Ústavní soud:

I.ÚS 2644/12 #1 Jakýkoli orgán veřejné moci těžko může svým rozhodnutím fungující rodinné a zdravé výchovné prostředí dostatečně nahrazovat. Rozhodující totiž není samotné formální hledisko existujících soudních rozhodnutí, ale to - jako v tomto případě - zda stěžovatel prostor daný mu k výchovnému působení na dceru pozitivní atmosférou naplní.

IV.ÚS 1487/13 Rozhodnutí soudu o ponechání nezletilého dítěte v péči jednoho z rodičů a umožnění styku druhému rodiči obecně nepředstavuje vyloučenjí práva dítěte na péči obou rodičů, stejně jako nevylučuje právo rodiče, jemuž dítě nebylo svěřeno, na jeho výchovu a péči, i když za použití jiných forem.

Oba rodiče zůstávají rodiči i po rozvodu a je jen na rozhodnutí rodiče, kterému dítě nebylo svěřeno, jak dobu styku využije. Jestli k výchovnému působení a budování kvalitního vztahu s dítětem nebo k pomlouvání matky, manipulaci dítěte anebo k tahání dítěte po různých pochybných akcích.  Dalo by se polemizovat o tom, zda je společensky více nežádoucí vychovávat generaci dětí bez trvalé přítomnosti otce nebo generaci dětí bez domova. Závěr této polemiky nepřísluší odhadovat (tím méně vydávat ho za jedinou pravdu) ani nám, ani pánům střídavkářům.

 

15) Střídavá péče přináší oběma rodičům čas na oddych, seberealizaci a rozvoj vlastní osobnosti - nepotvrzeno:

Ano, to jistě, čas, který rodič získá sám pro sebe, je nesporný. Otázka je, jak si tento čas užije matka, která ví (nebo je přesvědčena), že zatímco ona si může "užívat", její dítě trpí. Každá normální matka upřednostní blaho dítěte před svým chozením na večírky.

Z pozice rodiče je tento argument opravdu výhodný. Ale vzápětí si rodič řekne, opravdu obětuji dítě na úkor vlastního volného času?

 

16) Střídavá péče vede rodiče k větší zodpovědnosti za vývoj dětí, vyrovnává mocenské postavení rodičů v porozvodové výchově a tím předchází zneužívání moci jedním z nich a konfliktům - vyvráceno:

Už jste slyšeli o firmě se dvěma šéfy? Dva lidé se stejnou mírou moci představují velké riziko pro budoucnost společné věci. Proto vždy má jeden ze společníků 51%, tedy pomyslné poslední slovo. A to se jedná o dva dobře spolu vycházející jedince, kdy 51% představuje jen pojistku pro případ neshod. Dát tedy dvěma se vzájemně nenávidícím osobám každému přesně 50% a stejné pravomoci, představuje neuvěřitelnou naivitu, která společnou věc, tedy výchovu dítěte v normálního slušného, sebevědomého a optimistického člověka, zcela pohřbí.

Mocenské postavení nikdy nemůže být vyrovnané, aniž by to ohrozilo společný projekt. Pokud nikdo nemá právo posledního slova, vede to k neřešitelným situacím. Situace je tím horší, že ti dva lidé se od počátku nenávidí a objektem je živé dítě.

Ze stejného důvodu je možné se údajnému předcházení konfliktům jen smát.

A zodpovědnost? Není nic jednoduššího (paradoxně se stává spíše u střídavé péče po dohodě), než přehodit zodpovědnost na toho druhého. Ať dítě vychovává on/a, u mě je dítě jen 14 dní v měsíci na návštěvě, tak si to pořádně užijeme. Při podobném přístupu obou rodičů je zaděláno na velký problém. Nehledě na často využívanou možnost vyhrožování ze strany dítěte odchodem ke druhému rodiči při sebemenším náznaku zodpovědnosti za jeho výchovu jedním z nich.

Další viz bod 1)

 

17) Střídavá péče zachovává vztahy dětí se širším příbuzenstvem obou rodičů - vyvráceno:

Stejně jako rodiče dítěti zůstává i širší rodina z obou stran. Pokud budou chtít, mohou se s dítětem vídat několikrát v měsíci v rámci styku dítěte s druhým rodičem, což může být mnohonásobně více než např. u dítěte z úplné rodiny s příbuzenstvem mnoho kilometrů daleko. Kdyby si čas v té době nenašli, na základě zákona soud může stanovit i styk dítěte s dalšími blízkými osobami kromě rodičů. Vztahy se širším příbuzenstvem nejsou závislé na střídavé péči. Kromě toho, při bezproblémových vztazích rodičů nic nebrání ani navštěvování širšího příbuzenstva podle chuti dítěte. Bezproblémové vztahy rodičů ale žádostí jednoho z nich o střídavou péčí často bohužel končí.

 

18) Střídavá péče nedělá z dětí polosirotky; umožňuje, aby děti zažívaly různost prostředí a vztahů, čerpaly z nich výhody a sociálně se přitom rozvíjely v přirozených podmínkách - vyvráceno:

"Sirotek je dítě, kterému zemřeli oba jeho rodiče. Tyto děti byly označovány za úplné sirotky. Pokud dítěti zemřel jen jeden rodič, pak se mu říkalo polosirotek. Obecně se však označení polosirotek nepoužívalo a v obou případech se takovéto děti nazývaly sirotci." Tolik Wikipedie, sirotkem nemůže být nazýváno dítě, jehož oba rodiče žijí. Pánové se nám zas snaží hrát na city.

A že by jen střídavá péče umožňovala dítěti zdravě se sociálně rozvíjet v různých vztazích? A že by střídavá péče představovala přirozené prostředí?To by pak byla ještě prospěšnější než úplná rodina! Naštěstí má dítě mnoho možností, jak poznávat různá prostředí a různé kvality vztahů mezi lidmi. Naopak poznávání typu vztahu, jaký bývá mezi rodiči po mnohaletých bojích během soudem nařízené střídavé péče, mu rozhodně ke zdravému vývoji chybět nebude.

 

19) Střídavá péče přináší dětem lásku více lidí! - vyvráceno, naprostý nesmysl:

Takže láska prarodičů a dalších příbuzných a blízkých  ze strany otce je přímo závislá na typu porozvodové péče? To by bylo ale hodně smutné. Naštěstí pro dítě to není pravda, babička bude mít dítě ráda bez ohledu na typ péče i bez ohledu na cokoliv dalšího. A jestli to u pánů v rodinách takto funguje a příbuzní dítě odvrhnou spolu se zamítnutou žádostí otce o střídavou péči, nemusí dítě litovat. Takové "lásky" není žádná škoda.

Nebo že by určením střídavé péče začali mít dítě rádi další, do té doby cizí lidé? Pravda, sociální pracovnice si asi během mnoha let soudních sporů k dítěti poměrně blízký vztah vybuduje a soudce také jistě pocítí k chudákovi jisté sympatie. Jakkoliv je láska každého dalšího člověka většinou přínosem, bez bližších vztahů s těmito lidmi se dítě také rádo obejde.

 

Musíme vyjádřit údiv nad tím, jak snadno lze většinu argumentů pro podporu střídavé péče vyvrátit a ty zbývající zpochybnit, jelikož se jedná jen o neprokázaná tvrzení. Očekávali jsme, že si propagátoři SP dají na svých argumentech více záležet, bohužel (spíš bohudík) se opět ukázalo, že argumentace pro SP staví čistě na vodě a zneužívá skrytou manipulaci ve smyslu využívání argumentů střídavé péče založené na dohodě pro podporu střídavé péče nařizované direktivně bez souhlasu rodičů, o kterou propagátorům především jde. Doufáme jen, že všichni rozumní lidé, zejména ti zodpovědní za legislativu, tento rozdíl mezi okolnostmi SP na dohodě a bez dohody dostatečně vnímají a pochopí, že je velmi zásadní a vylučuje tak využití zmíněných argumentů pro podporu direktivního nařizování SP, která jen natěsno před nedávnem neprošla legislativním procesem.

 

 

Shrnutí: Kdyby pánové nemíchali jablka s hruškami, nedalo by se jejich argumentům celkem nic vytknout. Pokud jsou mezi rodiči po rozvodu bezproblémové vztahy, pro dítě je to vždy přínosem. I když v rámci dohody dojde k dohodě o střídavé péči, argumenty platí. Dítě vždy profituje z dobrých vztahů mezi rodiči. Také argumenty zde použité vychází z různých výzkumů, kde se zúčastnily rodiny se střídavou péčí po dohodě. Pak není problém, aby oba rodiče i děti považovali střídavou péči za přínosnou nebo alespoň za situaci nezhoršující záležitost.

Zásadní problém prakticky celého tohoto souborů argumentů pro střídavou péči spočívá v tom, že jsou z části nebo úplně platné jen a pouze v případech střídavé péče založené na dohodě všech zúčastněných nebo minimálně rodičů. Bohužel propagátoři střídavé péče je používají k prosazování striktního nařizování SP soudem i bez souhlasu obou rodičů! A v této neskutečné manipulaci je třeba vidět obrovské nebezpečí pro všechny děti, jejichž rodiče se rozešli či rozejdou!

 

A k samotným argumentům:

V argumentech v bodech 4,5,6,7,8,9,11,12,17 a 18 jsou popsány výhody pro dítě vycházející z bezproblémových vztahů mezi rodiči. Nijak nesouvisí se střídavou péčí, tu už si tam pánové jen přidali. Střídavá péče sama o sobě dobré vztahy nezajistí, často tomu bývá naopak.

Body 1 a 16 nám opět přímo říkají zjevně nesmyslnou informaci, že střídavá péče funguje jako zmizík na rodičovské spory. Daly by se tedy přiřadit k bodům 4 - 18.

Argument v bodě 2 je prostě lživou informací.

Body 3, 13 a 19 jsou tzv. "nesmysly. Tedy nic neříkající a ničím nepodložené osobní názory pánů střídavkářů.

Body 10 a 14 představují jakési řečnické otázky, témata k zamyšlení a dlouhé polemice mezi odbornou veřejností, na které si pánové bez jakéhokoliv podkladu neoprávněně odpovídají a svoji odpověď vydávají za neměnnou pravdu.

Jediným skutečným argumentem ve prospěch střídavé péče zůstává bod 15. Je opět myšlený na matky - otec získává dost času pro sebe, pokud nechá dítě matce v péči. Je jen na každé matce, jakou prioritu svému volnému času určí.

Když se na to podíváme celkově, tak vidíme, že nás pánové buď prostě tahají za nos nebo vycházejí z mylného předpokladu, že střídavá péče automaticky minimalizuje rodičovské konflikty. Pánové vůbec nepřipouští možnost, že by snad některá střídavá péče mohla probíhat v konfliktním prostředí! Je neuvěřitelné, jak takovou věc může tvrdit člověk stojící tváří v tvář opaku a denně zažívající zcela opačnou situaci (napadá nás jistá souvislost s Ivetou Bartošovou (léto 2013), trvající na svojí abstinenci). Náš článek se k této problematice jen stručně vyjadřuje v bodech 1 a 16. Na tomto předpokladu stojí celá jejich obhajoba střídavé péče! Nezbývá tedy, než čekat, že pánům skutečnost jednou dojde (třeba se podaří jejich bývalých partnerkám problém důkladně demonstrovat) a do té doby budeme věc uvádět na pravou míru my.

A nebo si pánové moc dobře uvědomují, jak vypadá skutečnost a svým jednáním nám ukazují, že na dětech jim vůbec nezáleží. Důležité jsou jejich osobní zájmy, kterými jsou právo na dítě jako věc, a přání co nejvíce potrestat bývalou ženu a spolu s ní všechny ženy odebráním dětí.

Leták je silně manipulativní. Zásadní informace jsou v něm zatajeny, aby člověk uvěřil, že střídavá péče spasí svět. Že děti vyrůstající ve střídavé péči jsou vždy spokojené bez ohledu na míru konfliktu rodičů. Pánové se snaží dosáhnout, aby soudy na základě jejich argumentů začaly nařizovat střídavou péči jako jediné správné řešení pro všechny děti. Až na to, že argumenty vychází z úplně jiné situace, než jakou mají podporovat. Nevadí jim, že už sama nutnost rozhodovat o střídavé péči soudně přímo souvisí s určitou mírou konfliktu mezi rodiči, a tedy že nutnost ji vůbec nařizovat ji v zájmu dítěte zároveň v podstatě vylučuje. Tento fakt pánové záměrně přechází a ignorují ho. A svoje jednání ještě vydávají za jednání v zájmu dítěte.

Protože jde o naše děti, považujeme za svou povinnost na tyto informace upozorňovat veřejnost tak dlouho, jak bude nutné.

 

Závěr: Střídavá péče je v některých případech na místě. Rodiče by měli mít možnost tuto formu péče si zvolit. Po dohodě, ideálně po neformální dohodě, může být přínosem a může pomoci i dítěti překonat bolest z rozvodu rodičů. Vztahy při střídavé péči tedy mohou být přátelské. Při soudním nařízení střídavé péče však jsou konfliktní už od začátku a taková střídavá péče dítěti adaptaci na rozvod ještě více ztíží.

Při konfliktu mezi rodiči, kdy jeden nebo oba rodiče si stanovili za cíl svoji výhradní péči (i když jeden z nich z mezikrokem přes střídavou), je vhodnější péče výhradní. Spory rodičů nejsou ještě více posilovány bojem o zrušení střídavé péče a dítě není do konfliktu tolik zataženo. Odpadá riziko vzájemného bojkotu výchovného vedení dítěte druhým rodičem, dítěti zůstane zachováno jedno výchovné vedení. Výhradní péče s právem veta jednoho rodiče (i když ne ve všem) navíc předchází riziku dalších sporů sporů mezi rodiči. Při konfliktech rodičů je pro dítě zasažené jejich problematickým rozvodem o to důležitější jistota domova a jednoho stálého zázemí.

Pánové, jestli chcete propagovat střídavou péči, klidně tak dělejte. Zkuste raději ale formu nenásilné osvěty a zkuste přimět lidi, aby se oba dobrovolně při rozvodu pro střídavou péči rozhodli. Vynechte ze svých snah úsilí o soudní nařizování střídavé péče. Pak vaše činnost získá nejen smysl, ale zaznamenáte i úspěchy ve vašem počínání. Nutit dva se nenávidící lidi do spolupráce je neskutečná hloupost a naivita, vašeho intelektu zcela nehodná.