Svěřování dětí do péče po rozvodu Výhody a nevýhody střídavé péče 1

Výhody a nevýhody střídavé péče 1

Svěřování dětí do péče po rozvodu

Po nějaké době bychom opět rádi připomněli, proč vlastně zaujímáme takto poměrně kategoricky negativní stanovisko ke střídavé péči. Pokusíme z čistě praktického hlediska vyjmenovat a zdůvodnit výhody a nevýhody střídavé péče pro všechny zúčastněné, tedy zejména dítě a oba jeho rodiče. Vzhledem k tomu, že těch možností porozvodových situací je mnoho, bude povídání rozděleno na více částí.

 

Střídavá péče totiž může na první pohled vypadat velmi lákavě a nezaujatý člověk může velmi snadno nabýt dojmu, že to je přece to nejsprávnější řešení, které je nejvýhodnější pro všechny. Toto je ovšem jen ten první pohled bez hlubšího zamyšlení, kdy člověk vidí jen ten povrch situace asi takto:

Dítě tráví přibližně shodné množství času s oběma rodiči, každý z rodičů má i dostatek volného času sám pro sebe, když je dítě u toho druhého a v neposlední řadě často odpadá placení výživného, protože každý z rodičů prostě dítěti zajistí jeho potřeby ve svém týdnu a na případných dalších nákladech se společně podělí. Prostě spravedlnost sama. No řekněte, není to skvělé?

NENÍ!

A proč? Ukážeme to popořadě na několika různých situacích, které mohou po rozvodu nastat. Začneme tou zdánlivě ideální situací, kdy snad proti střídavé péči nemůže nikdo nic namítat:

Rodiče se rozvedli po vzájemné dohodě a jsou natolik vyzrálí, že si nedělají naschvály a nemají potřebu se tomu druhému mstít. Dítěti je například kolem 5-ti let, s oběma rodiči má dobrý vztah, oba se o něj dostatečně starali a rodiče navíc bydlí třeba v sousední ulici. Dohodli se na střídavé péči, slíbili si, že budou postupovat co nejvíce v zájmu dítěte a tak střídání zpočátku celkem bez problému probíhá. Jenže plyne čas a začínají se objevovat drobné rozpory ve výchovných postupech matky a otce. To je zákonité a dva rodiče žijící odděleně se nikdy nedokáží 100% shodnout. Začne to maličkostmi. U otce dítě nemusí jít spát po večerníčku, může třeba ještě koukat na televizi nebo si hrát na počítači. U matky si dítě před jídlem musí umýt ruce, u otce se to tak striktně nevyžaduje. U matky se oblečení po převléknutí nemůže nechat válet na podlaze, u otce tam věci nějakou dobu vydrží. Otec dítěti koupí lízátko a bombóny, protože to mají děti rádi a dítě je přece normální, není potřeba ho omezovat zdravou stravou, jako to dělá maminka..... Jedna maličkost ke druhé a najednou dítě vidí, že u maminky musí dělat mnohem více nepříjemných povinností, než u tatínka (podotýkám, že to samozřejmě může být i naopak). Takové rozpory ve výchově se dříve či později objeví se 100%-ní jistotou, už jen proto, že právě rozpory v každodenním životě a ve výchovných postupech jsou hlavní příčinou rozvodovosti. Kdyby se rodiče v běžném životě zcela shodli, s největší pravděpodobností by se vůbec nerozvedli. Ale vraťme se k dítěti. Jak to začne na takové rozpory reagovat? Je až neuvěřitelné, jak rychle děti zaregistrují, že u jednoho z rodičů existují určité výhody a jak rychle se jich naučí využívat ve svůj prospěch. Prvním náznakem bude to, že dítě nenápadně začne trávit více času s rodičem, u kterého cítí výhody:

"Mamí, můžu dnes jít taky k tátovi?",

"Mamí, chtěl bych jet s tátou na výlet"

později

"Mamí, kup mi ty bombóny nebo řeknu tátovi"....

"Pepíčku, neříkej mamince, že ti kupuju bombóny"

a ještě později

"Mamí, já bych chtěl bydlet u táty"

"Pepíčku, řekni mamince, ať tě u mě nechá ještě týden"

toto se párkrát opakuje a tátovi stoupne jeho ego, protože dítě ho začíná upřednostňovat a začíná naléhat na matku, ať u něj dítě nechává déle. A co teď? Je správné, že dítě chce být více u táty, protože ten jej méně vychovává a více rozmazluje? Jistě, na názor dítěte by se měl brát ohled, ale není to vadný názor? A jaké možnosti má vlastně matka? Pouhé dvě možnosti a bohužel obě jsou špatné. Buď může polevit ve výchově a začít dítě více rozmazlovat, aby se v tomto vyrovnala otci. Jenže to vede k nekonečnému kolotoči úlev v povinnostech, rozmazlování, kupování dárků a celkově podlézání dítěti, jen aby nemělo pocit, že u druhého rodiče je mu lépe. A druhá možnost, nechat dítě ať jde bydlet k tátovi a doufat, že časem samo pozná, že to není jen o výhodách a úlevách. Jenže to už může být pozdě. Máte pocit, že vám by se to nestalo? Omyl, stalo, je to jen otázkou času. Ani přes všechna předsevzetí nedokáží dva různí lidé (rodiče) zachovat stejné nároky a výchovné postupy k dítěti a to se dříve či později začne přiklánět na stranu jednoho z nich. Je toto cílem střídavé péče??? Existují argumenty, že přece i v normální úplné rodině každý rodič přistupuje k dítěti trochu odlišně. To je nepochybně pravda, ale je tam jedna zásadní rozdíl. V úplné rodině oba rodiče žijí s dítětem společně a obvykle ten přísnější má konečné slovo, přitom ale dítě nemá možnost začít jednoho rodiče vydírat odchodem ke druhému rodiči. Jenže ve střídavé péči nemá žádný z rodičů konečné rozhodující slovo a asi každý ví, jak funguje třeba firma se dvěma šéfy, kteří mají oba stejné pravomoci. Je jen otázkou, kdy se pohádají a ve zlém rozejdou. Nakonec i ti rodiče, kteří se původně dohodli můžou spadnout do vírů soudů, posudků, hádek jen proto, že jeden rodič je přesvědčen, že ten druhý si dítě "kupuje" úlevami a dárky a že to není správné. A i kdyby čistě náhodou nedošla situace tak daleko (obvykle nedojde, protože to jeden z rodičů vzdá), tak po celou dobu takového střídání oba rodiče mají podvědomý strach, aby se náhodou dítěti nelíbilo u druhého rodiče přeci jen o trochu lépe. A to opět tlačí k nepřiměřenému polevování ve výchově.

Ukázali jsme si tedy, že střídavá péče rozhodně nevychovává z dítěte dobrou osobnost, ale učí jej kličkovat a chovat se tak, aby to přineslo prospěch právě jen jemu. Takový člověk v dospělosti bude sobecký, myslet jen na sebe a bude mít problém nezištně udělat něco pro druhé. A v neposlední řadě bude mít i slušný náběh na to, aby nebyl schopen existovat v rovnocenném partnerském svazku, což je asi největším nebezpečím takové "výchovy". Je v zájmu společnosti vychovávat takové občany? Jistěže ne a z toho vyplývá jediný možný závěr, že střídavá výchova není vhodná dokonce ani v tom ideálním případě, kdy je nastavena dohodou všech zúčastněných. Ke skutečnému prospěchu dítěte může takto dohodnutá střídavá péče fungovat jen ve zcela výjimečných případech, kdy jsou oba rodiče naprosto odpovědní, dokáží dlouhodobě odolávat pokušení naklonit si dítě na svoji stranu a veškeré pokusy dítěte zneužívat různého přístupu rodičů zarazí hned v zárodku ve spolupráci s druhým rodičem. A takových rodičů je opravdu jako šafránu.

Skutečný příběh o tom, jak přes dohodu rodičů střídavá péče selhává, si můžete přečíst tady: http://www.vasedeti.cz/vase-pribehy/vychova-podle/stridava-pece/

Příště se zamyslíme nad podobnou situací založenou na dohodě, kde však jeden z rodičů již má nového partnera.