Svěřování dětí do péče po rozvodu Je pro naše dítě vhodná střídavá péče?

Je pro naše dítě vhodná střídavá péče?

Svěřování dětí do péče po rozvodu

Téměř 50% manželství v ČR bohužel řeší závažný problém a to rozvod. Velká část rozvodů je ještě komplikována řešením porozvodové péče o děti a toto se týká i mnoha dětí, jejichž rodiče nebyli v době narození sezdáni, ale jsou zapsáni v rodném listu. Naštěstí většina rodičů bere jako povinnost se na výchově dětí po rozvodu domluvit a také to tak udělají. To je pro děti nejmenším zlem v této špatné až traumatizující situaci. Na internetu často narážíme v různých poradnách na dotazy typu "Je pro nás vhodná střídavá péče?", "Mám chtít dítě do střídavé péče", "Jak získat střídavou péči"...

Kupodivu se jen málokdy objeví dotaz typu "Jaké uspořádání zvolit, aby bylo co nejšetrnější pro dítě?", "Je pro naše dítě vhodná střídavá péče?"..., které jediné jsou správné, protože na první místo dávají zájem dítěte. Bohužel však většinou u takových dotazů převažuje zájem rodiče a ti jen zjišťují, zda bude střídavá péče vyhovovat jim, (obvykle jen jednomu z nich, aniž by si uměli představit, jak nepříjemné dopady věčné stěhování a život bez domova na dítěti zanechá). Jaké jsou pohnutky pro jednostranné požadování střídavé péče necháme tentokrát stranou, věnovali jsme se jim už mnohokrát a obvykle nejsou příliš chválihodné. Více např. zde: Důvody jednostranného prosazování střídavé výchovy

Jaké by však uspořádání vztahů po rozpadu rodiny mělo vzhledem k dítěti/dětem být? Každý odborník potvrdí, že by mělo co nejlépe zachovávat předrozvodovou situaci v péči o dítě, což snižuje traumatizaci dítěte. Většina rodičů k tomuto dojde i sama prostým logickým uvažováním a zcela samozřejmě přicházejí k rozvodovému soudu již s dohodnutým výchovným režimem a tak by to mělo vždy být. Takové uspořádání vychází z předrozvodového stavu, kdy se v naprosté většině českých domácností i v dnešní době stále o dítě stará ve větší míře jeden z rodičů, u kterého by mělo zůstat i nadále. Dítěti tím nejsou bourány jeho zažité rituály a vazby. Nijak se tím nesnižuje význam druhého rodiče, naopak podporujeme zachování širokého kontaktu a ideálně takového stavu, kdy se rodiče i s dítětem volně domlouvají, kdy bude u kterého rodiče čas trávit. Pokud je to ještě doplněno podobnými výchovnými metodami a požadavky na dítě, je to nejlepší cestou, aby si dítě zachovalo úctu k oběma rodičům a to bez ohledu na poměr času trávený s každým rodičem. V situaci svěření dítěte do péče jednoho z rodičů a stanoveným stykem s druhým rodičem je pro vztah dítěte k oběma rodičům naprosto rozhodujícím faktorem kvalita společně tráveného času, nikoliv jeho délka!

Naopak jednostranným vynucováním střídavé péče dochází velmi často k poškození až zničení vztahu s vynucujícím rodičem, protože dítě se dříve či později dozví, kdo situaci permanentního konfliktu způsobil. V takové situaci se dobře nemůže cítit ani dospělý, natož dítě. Nyní se tedy vrátíme k nadpisu článku, "Je pro naše dítě vhodná střídavá péče?". Pokud jste schopni se takto ptát, aniž byste předem věděli, že ji budete požadovat za každou cenu, dáváte tím najevo, že spokojenost dítěte je pro Vás na prvním místě a jste tedy dobrým rodičem. Nyní se pokusíme vyjmenovat základní podmínky podle důležitosti, při kterých je vůbec možno o střídavé péči jako porozvodovém uspořádání uvažovat:

Kdy může být střídavá péče pro dítě přijatelná?

1) věk dítěte - většina odborníků považuje za minimum 3 roky, my však zastáváme názor, že stěhování je vhodné spíš až pro školní děti. Vhodný věk je však omezen i shora, protože je jasné, že těžko lze nutit "puberťáka" k tomu, aby si každý týden či čtrnáct dní balil kufry, protože je to nejlepší cesta, jak jej zahnat do nějaké nevhodné party, u které bude mít na rozdíl od rodičů jistotu stabilního zázemí. Za horní hranici se tak dá považovat věk kolem 12 let, výše už jen s jasným souhlasem dítěte. Zcela nesmyslným požadavkem na střídavou péči nebo i velmi široký styk jsou situace, kdy k rozchodu rodičů dojde před narozením nebo brzy po (1 rok), kdy dítě druhého rodiče prakticky nezná a nemá k němu vybudovaný vztah.

2) nevynucený souhlas obou rodičů a v případě starších dětí i jeho. Samozřejmostí je schopnost a ochota rodičů spolu komunikovat a spolupracovat při výchově dítěte, domlouvat se spolu na školních úkolech, návštěvách lékaře a dalších.

3) blízkost bydlišť obou rodičů - zcela zásadní je, aby dítě nebylo vytrháváno z kolektivů kamarádů, tedy aby mohlo navštěvovat jednu školku/školu. V opačném případě nemá šanci s týdenními přestávkami do kolektivu zapadnout a stává se horkým kandidátem na oběť šikany. Za ideální předpoklad považujeme situaci, kdy dítě zůstane v jednom bydlišti a střídají se u něj rodiče. Chápeme, že to není snadné řešení, měnit neustále bydlení, ale uvědomte si, že pokud toto nejste ochotni obětovat sami, jestli je správné chtít takovou oběť po dítěti, pro které je to ještě náročnější, jelikož zejména menší děti nadevše milují stabilní rituály a prostředí (tedy že vše je na svém místě a vše probíhá stále stejně)

4) stejné výchovné metody - toto je také velmi důležité a rodiče musí být 100% schopni odolat nutkání začít dítě ve svém týdnu rozmazlovat a poskytovat mu různé úlevy. Ono to jistě svádí, protože máte pocit, že návštěvu musíte rozmazlovat. Je to však zcela nevhodné, protože děti se toho naučí velmi rychle využívat a časem i zneužívat a je běžné, že ve starším věku začnou vyhrožovat "Povol mi tam jít nebo půjdu bydlet k...."

5) naprostá preference potřeb dítěte před vlastními - je nezbytné i ve "svém týdnu" umožnit dítěti navštěvovat kroužky a aktivity zařízené druhým rodičem a je vyloučeno říct "To ti zařídil tatínek/maminka a mě to nezajímá, u mě tam chodit nebudeš". Je potřeba potlačit vlastní ego.

6) dlouhodobě podobný poměr péče obou rodičů o dítě před rozchodem - další ze zcela zásadních podmínek, pro minimalizaci traumatu dítěte je nezbytné co nejvíce zachovat hlavní pečující osobu a je to tím důležitější, čím je dítě mladší.

Zde jsme vyjmenovali 6 základních podmínek, které pokud nejsou splněny, nemůže nikdy střídavá výchova být pro dítě přínosem a zprostředkovaně ani pro rodiče. Jistě těch podmínek pro úspěšnou střídavou výchovu je více, ale tyto jsou opravdu zásadní a nepřekročitelné.

A jak tedy dále, pokud nejsme schopni všechny podmínky dobře splnit?

Potom nelze než střídavou péči jednoznačně zavrhnout, jako zcela nevhodnou pro vaše díte a jediným správným řešením je nechat dítě žít s tím rodičem, který se o něj dosud převážně staral. Může to působit nespravedlivě vůči druhému rodiči, který třeba rodinu dobře finančně zajišťoval, ale pro dítě je směrodatná dosavadní osobní péče, která by měla pokračovat v podobném rozsahu. Rozchodem bez vynucování střídavé péče a akceptováním (byť se sebezapřením) běžného styku máte ale zcela stejnou možnost rozvinout kvalitní vztah s dítětem. Není vůbec pravdivé tvrzení, že svěřením dítěte do výlučné péče toto přichází o druhého rodiče. Jak jsme zmínili už výše, nad délkou společně tráveného času zcela převažuje jeho kvalita. To například znamená, že za dobu víkendu, nerušeného vaší prací nebo školní docházkou dítěte, můžete nasbírat stejně nebo i více kvalitních společných zážitků, než dítě nasbírá s rodičem, který jej má v péči. Ten totiž obvykle musí přes týden docházet do zaměstnání a u něj větší dítě převážně plní i neoblíbené povinnosti (škola, domácí práce...). Tím se spolehlivě stírá nevyrovnaný poměr času tráveného dítětem s každým z rodičů. Je to potom už jen a pouze na rodiči se stanoveným stykem, zda dokáže tuto příležitost využít a přecházet tím vzniku údajného "syndromu zavrženého rodiče", který bývá v naprosté většině případů jen výmluvou rodiče, který není schopen zajistit dítěti takový program, aby s ním i ten omezený čas trávilo rádo. Věřte, že pokud dokážete povýšit zájmy dítěte nad své vlastní a ponecháte dítě v péči rodiče, který se o něj dosud převážně staral, budete odměněni pokračováním a rozvíjením jeho vztahu k vám až do stavu, že vám druhý rodič nebude mít sebemenší důvod ve styku s dítětem bránit a dříve či později plynule přejdete ke zcela volnému styku, kdy se dítě bude pohybovat mezi oběma rodiči podle vlastních potřeb a vašich možností, což je nakonec ideální stav po rozvodu.

Nad různými způsoby uspořádání péče o děti po rozvodu se zamýšleli i autoři tohoto článku: http://www.prozeny.cz/magazin/deti-a-rodina/rodinne-vztahy/30309-rozvod-a-deti-jak-si-je-rozdelit Stručně shrnují výhody i nevýhody různých úprav a v závěru docházejí k podobnému výsledku jako náš článek.

Závěrem zdůrazňujeme: myslete při domlouvání porozvodového uspořádání výhradně na dítě a každou možnost uspořádání po rozvodu, která vás napadne, zkuste nejprve důkladně promyslet z pohledu dítěte. Zamyslete se, zda to, co mu připravíte, byli by jste ochotni sami podstupovat a máte-li o tom sebemenší pochybnost, takové nápady pusťte z hlavy. Odměna ve formě milujícího dítěte a zachování alespoň přátelských vztahů s druhým rodičem vás nemine!

 

Poznámka: upozorňujeme, že tento článek byl bez souhlasu autora ukraden a pod jménem fiktivní autorky Vlasty Hurtové umístěn na blozích iDnes.cz odkud byl po upozornění redakce iDnes stažen. V současné době se nachází na webu radikálních propagátorů střídavé péče. Článek není okopírován celý, některé jeho části jsou změněny a jeho vyznění je tak zcela nesmyslné.