Svěřování dětí do péče po rozvodu Podrobné vysvětlení výroků kolem střídavé péče

Podrobné vysvětlení výroků kolem střídavé péče

Svěřování dětí do péče po rozvodu

Střídavá péče nařízená soudem při odporu jednoho z rodičů nebo dítěte nepřináší dítěti nic dobrého. Naše sdružení a další organizace se snaží problémem střídavé péče zabývat a dále vysvětlovat, kdy střídavá péče může být přínosná a kdy ne. Rádi bychom zde přinesli podrobnější vysvětlení některých výroků, které vysvětlují záležitosti kolem střídavé péče i problémy při probíhající střídavé péči.  Některé naše výroky a výroky dalších sdružení bývají totiž pravidelně na některých internetových stránkách napadány a chybně interpretovány. Chceme zde uvést jejich význam na pravou míru.

1) Zeptejme se na názor dítěte, má právo o sobě rozhodovat a samo ví, co je pro něj nejlepší

Každý ví nejlépe, co je pro něj dobré, proč by děti neměly? Každý člověk se rodí už s nějakou vrozenou inteligencí a pudem sebezáchovy, snahou žít tak, aby co nejlépe zachoval svoje fyzické a psychické zdraví. Umí to už miminka, jen my rodiče jim nerozumíme a snažíme se jim nutit naši vůli, protože my víme nejlíp, kolik čeho mají sníst, kdy chodit na nočník a jak se chovat. Přitom žádné dítě dobrovolně neumře hlady ani zacpáním střev. Každý tvor instinktivně ví, co je pro něj nejlepší. To platí i pro citový život. Nikdo se nebude přece schválně trápit nebo se dobrovolně trápit nenechá. Pokud dítě není úplně zmanipulované nebo zastrašované a jeho názor je tedy skutečně jeho, proč mu nevěřit? Třeba jen proto, že se jeho názor neslučuje s naším? To je ale náš problém, rodičů, ne dítěte!

Děti jsou manipulovatelné, to je pravda. Když tedy takové dítě nemůže říct svůj názor přímo, dobrý odborník by měl umět ho z dítěte dostat, aniž by o tom dítě vlastně vědělo. Metody jsou, ale jsou obtížné a málokdo si s tím dá tu práci, tady by určitě bylo místo pro změny.

K pokusům o ovlivňování dítěte při rozvodových bojích někdy dochází, jednou od jednoho rodiče, jednou od druhého, někdy od obou. Ze strany rodičů je to opět automatická záležitost, která je jen někdy vědomá. Rodič potřebuje mít pocit, že je lepší než ten "hrozný" druhý, může mít také strach, že ho dítě, o které se dosud staral, pod vlivem druhého rodiče zavrhne a tím mu sdělí, že jako rodič selhal. Nikdo nechce mít pocit, že v něčem selhal.Ve větší či menší míře ale k určitému podvědomému ovlivňování dítěte dochází vždy a končí to až rozsudkem, kdy oba rodiče mají přesně určené svoje místo v životě dítěte, svoje práva a povinnosti, svoje jistoty. V případě nařízené střídavé péče tlak na dítě zesílí a prodlouží se o dobu, po kterou střídavá péče probíhá. Proč? Protože role nejsou rozděleny, nejsou jasná práva a povinnosti, nikdo nemá právo posledního slova. Dá se to přirovnat k práci dvou lidí, kteří se nenávidí, na společném projektu. Dítě zde dopadne asi tak jako zmiňovaný projekt.

2) Se střídavou péčí musí souhlasit oba rodiče

Samozřejmě. Dva lidé, kteří mají společně na něčem pracovat, konstruktivně se domlouvat a vést věc zdárně kupředu, musí se společnou prací souhlasit. Pokud s tím nebudou souhlasit, nějak to půjde, budou spolu sedět u jednoho stolu, ale budou si navzájem podrážet nohy, soupeřit o to, kdo bude mít navrch a projekt - zde tedy dítě - se rozhodně nebude zdárně vyvíjet. Už jste někdy viděli prosperující firmu se dvěma naprosto rovnocennými šéfy, prosazujícími různé způsoby řešení téhož problému? Já ne. A mezi rozvedenými rodiči je to totéž, pokud se nejsou schopni domluvit, musí jeden z nich mít rozhodující slovo, jinak zahltí soudy nesmyslnými žalobami o každodenní maličkosti.

Bývají slyšet hlasy, že matky si svým nesouhlasem se střídavou péčí vlastně zajišťují příjem cca jednoho milionu korun, který otec zaplatí na výživném. Někdo (ten kdo dítě nikdy nevychovával a nezajišťoval jeho potřeby) si asi neumí představit, že dítě takovou částku klidně prožije. A nejen tu, prožije ještě jednu tu samou částku nebo i vyšší, kterou zaplatí matka. Tedy "zisk" na výživném se v naprosté většině případů pohybuje hluboko v červených číslech, tedy v záporu. Ostatně stačí se podívat na průměrnou výši výživného v ČR a každému kdo zná potřeby dítěte musí být jasné, že žádné peníze k útratě matkou prostě nezbývají.

Někdo může také namítat, že střídavá péče přece není společná, každý se o dítě stará střídavě sám. Dítě se zde stává vlastně takovou hračkou, se kterou si každý může hrát chvíli podle svých představ a pak se vystřídají. Jistě, s medvědem si klidně může jedno dítě hrát např. na cirkus a druhý den druhé dítě ho pouštět za nohu z okna a zkoušet bungee - jumping. Proč ne, ale s dítětem ( i když třeba jen v tom psychickém a výchovném slova smyslu) tohle dělat opravdu nejde. Pokud se má harmonicky vyvíjet, což by mělo být prvním hlediskem při rozhodování o jeho výchově, tohle fungovat nebude.

3) Soudci nařizují střídavou péčí každým rokem víc, změna zákona proto není potřeba

Počet případů střídavé péče roste, ale těžko říct, kolik z nich je soudně nařízených. I když i počet takových určitě roste úměrně s počtem celkových případů.  Snažíme se věřit, že většina případů střídavé péče vychází z dohody rodičů a můžeme jen doufat, že počet rodičovských dohod na jakémkoliv uspořádání poroste i dál. Není potřeba ani není vhodné měnit stávající právní úpravu, protože tady cesta nevede. Místo toho se může měnit klima ve společnosti, začleňování tatínků do péče o děti, vycházení vstříc ze strany zaměstnavatelů, otcovská dovolená, podpůrné programy pro rozvádějící se rodiče. Je zde spousta příležitostí ke změnám, které povedou k častějším dohodám rozvádějících se rodičů, klidně i o střídavé péči. A to by mělo být cílem nás všech.

4) Z dítěte se při střídavé péči stává turista s batůžkem, pendlující mezi rodiči

Každý z nás má potřebu být někde doma. V materiálním smyslu, že potřebuji mít svoje obydlí, dítě svůj pokoj, kam se bude vracet, kde má svoje osobní věci a má nad tím kontrolu. I v citovém smyslu, že toto je moje rodina, moji lidé, že třeba do té druhé rodiny úplně nezapadám, nevadí, protože "doma" jsem tady. Při střídavé péči, hlavně při té nařízené, dítě chodí "k mámě" a "k tátovi", ale nikam domů. Stále je na návštěvě. Na co si vylepšovat pokojíček, vždyt vlastně není až tak úplně jeho, když ani nemůže samo rozhodnout, kdy v něm chce být. Nesmí si dělat pevné vztahy k věcem ani k domácím zvířatům ani k lidem, nesmí, protože jinak by nesneslo je opakovaně opouštět. Jaký pak ale je jeho citový vývoj, jaké vztahy si bude budovat v dospělosti?

Dítě běžně mění prostředí, do školy a zpátky domů, k babičce  a zpátky domů, k druhému rodiči (klidně i 10x měsíčně) a zpátky domů. Problém je, že při střídavé péči, i když zde mění prostředí třeba jen 2x měsíčně,  žádné "zpátky domů" neexistuje.

Něco z našeho nejnovějšího případu: "Ve školce odmítá malovat svůj dům, protože tvrdí, že žádný dům ani domov nemá."

5) Diskriminaci otců umenší tzv. neomezený styk

Neomezený styk je nejlepší řešení pro všechny zúčastněné a střídavá péče vycházející z dohody rodičů často právě takovým neomezeným stykem bývá. Pokud se rodiče nejsou schopni dohodnout, není možný ani neomezený styk a bez újmy na dítěti ani střídavá péče. Řešením je jedině co nejširší styk s druhým rodičem (ale ne suplující střídavou péči, jedno výchovné prostředí musí převažovat), ale přesně vymezený, spolu s mnohem lepší vymahatelností, než je tomu dnes. Matka (většinou jde o matky), která se nemusí bát, že jí někdo sebere dítě a ona a dítě se tím ocitnou v ohrožení (vrozený zvířecí instinkt), se nebude bát dítě neomezeně pouštět kamkoliv. A pro ty matky, které by se skutečně chtěly nějak mstít, by byla na místě právě lepší vymahatelnost.

Lepší vymahatelnost styku s druhým rodičem ale musí být propojena zároveň s lepší ochranou obětí domácího násilí, častějším využíváním psych.posudků na oba rodiče a podmínkou souhlasu obou rodičů se střídavou péčí. Jen tak se zde zmenší prostor pro tzv. rozvodové boje.

6) Dítě se kvůli střídavé péči nemůže stýkat se svými kamarády a navštěvovat kroužky

Dítě potřebuje ke správnému vývinu rodiče, ale potřebuje také domov, kamarády, a třeba i ty kroužky. Mít oba rodiče naprosto stejně je hezká věc, ale dítě by kvůli této jedné oblasti života úplně vynechalo a zanedbalo ty ostatní. Taková nerovnováha v jeho životě by ho musela nutně poškodit. 

Jsou slyšet i názory, že právě díky střídavé péči si dítě najde nějaké kamarády na obou místech a má jich pak tak vlastně víc. Ano, bude mít spoustu známých, kamarádů, bez nějakého silnějšího pouta a tak to i zůstane. Viz bod 4). Všichni jistě souhlasíme, že nejpevnější přátelství vznikají v dětství, mít alespoň jednoho kamaráda z dětství je velký dar, už jen proto, že kamarád tady s námi bude déle než rodiče. Přítel z dětství je vlastně sourozenec, kterého jsme si sami vybrali. A co je pro dítě a pro člověka lepší? Mít 20 známých nebo třeba jen 5, ale skutečných přátel?

7) Střídavá péče někdy znamená i dvě školy

Díky Bohu zatím jen vyjímečně, ale opravdu někdy znamená. Ono mít rodiče je důležité, ale  ztratit kvůli jejich pocitu spravedlnosti kamarády, domov, zázemí, je špatné. A ztratit kvůli tomu ještě dobrý přístup ke vzdělání, to snad už ani nikdo nemůže myslet vážně. Tak důležití rodiče už zas nejsou. Dítě by si možná zvyklo na dvě školy, ale zvyklo by si i na šibenici, kdyby nic jiného nezbývalo. Nám ale nemá jít o to, na co si dítě nějak zvykne, ale o jeho nejlepší zájem.

8) Novela zákona neušetří státnímu rozpočtu

Nejen neušetří, ale ještě přidá. Už dnes se opatrovnickými případy a spory zabývá mnoho lidí a institucí. Po přijetí novely zákona by se počet těch skutečných bojů o mnoho zvýšil, byly by tvrdší a trvaly by déle, často i roky, dokud by střídavá péče trvala. Tím by se zvýšily i výdaje státního rozpočtu  a tím nás všech. Zároveň by se nejpíš zvýšil i počet těch smutných tragických případů, ale můžeme jen doufat, že tohle nikdy nebudeme mít příležitost zjistit.

9) Bude přibývat dětí v psychiatrických léčebnách

Se zvyšujícím se počtem skutečně vyhrocených rozvodových bojů, které by přišly po přijetí novely zákona, by to bylo možné. Toto řešení je ale z principu špatné. Proč by dítě mělo být zavřené do ústavu, protože se jeho rodiče hádají? Neměli by tam jít spíš rodiče, dokud nevychladnou? To ale nejde, to by bylo omezování jejich svobody a práv, takže lepší bude zavřít dítě, to se neumí bránit a svoje práva většinou ani nezná.

Zavedením většího množství nařizované střídavé péče bude přibývat dětí v psychiatrických léčebnách proto, že ty děti střídavou péči v konfliktním prostředí nezvládnou a zhroutí se. Pak léčebnu budou opravdu potřebovat. Časem pak přibude psychiatrických pacientů v dospělém věku. Někteří budou řešit skutečné psychické problémy, ti "šťastnější" třeba jen svoji neukotvenost a neschopnost navazovat vztahy.

10) Děti se v psychiatrických léčebnách učí milovat otce (aneb Kdyby mě to zachránilo před zavřením do blázince, tykal bych i Stalinovi)

To je pravděpodobně účelem těchto praktik s dětmi, ale míjí se účinkem. Děti nejenže se nenaučí mít rády rodiče, na jehož žádost v ústavu jsou, ale po této zkušenosti dochází k jeho úplnému zavržení a v dospělosti k úřední změně jména. http://www.jedendomov.cz/sverovani-deti-do-pece-po-rozvodu/90-povinne-milovat

 

Zde najdete další článek, kde rozebíráme některé argumenty zastánců střídavé péče: http://www.jedendomov.cz/uvod/62-argumenty

Zkušenosti lidí se střídavou péčí: http://www.jedendomov.cz/uvod/68-stridava-pece-ocima-deti