Střídavá péče o děti - nový hit sociálních inženýrů

Svěřování dětí do péče po rozvodu

Ve starověkém Řecku existovala zvláštní kasta lidí (tzv. sofisté), kteří se živili sice dost pokleslým, zato však velmi výnosným zaměstnáním. Snažili se na první pohled logickými argumenty zdůvodňovat a obhajovat třeba i ta sebenesmyslnější tvrzení...

 - a o své zákazníky neměli nouzi! Přicházeli k nim právníci, politici, soudci a vůbec všichni ti, kdo se potřebovali nějakými pseudologickými a do vznešeného verbálního hávu se halícími argumenty "vyřešit" nějaký problém, přechytračit svého protivníka či přímo dát svému protizákonnému jednání zdání legálnosti.

Dnešní sofisté (říkají si např. "odborníci na nové trendy ve výchově", "sociální ekologové" apod.) kráčejí ve stopách svých starořeckých předchůdců a stejně jako oni se snaží demagogií a pseudologickými "argumenty" obhajovat zcela nesmyslné a zdravému lidskému rozumu se příčící výmysly sociálních inženýrů, snažících se rozbít tradiční společenské vztahy a vytvořit z lidských jedinců amorfní a dobře ovladatelnou masu nemyslícího Kolektivu. Jedním z posledních "hitů" těchto šílenců je tzv. střídavá péče o děti. Podívejme se na jejich argumenty a zároveň si ukažme, na jak vratkých a demagogických základech stojí:


1. "Střídavá péče o děti je moderní trend." To, co je moderní, nemusí být zároveň dobré. Tento argument se tedy snaží sugerovat, že modernost a správnost jsou synonyma, což je zjevný nesmysl.


2. "Je to trend ve vyspělých západních zemích." Opět klasický pseudoargument, vycházející z předpokladu, že to, co se praktikuje v určitých státech, je nutně dobré. Podobně argumentovali komunisté svým heslem "Sovětský svaz - náš vzor".


3. "Dítě potřebuje oba rodiče." To je pouze polovina pravdy a tedy znovu demagogie. Ano, dítě potřebuje oba rodiče, ale rodiče, kteří spolu žijí v jedné domácnosti. Po rozvodu tento základní předpoklad absentuje a tudíž je nutné hledat "menší zlo". Tím rozhodně nemůže být tzv. střídavá péče.


4. "Střídavá péče dítěti neškodí." Nesmyslnost tohoto tvrzení je jasná každému jen trochu myslícímu člověku. Dítě potřebuje především jistotu, zázemí, tj. stabilní domov. Ten může být pouze jeden. Z dítěte v tzv. "střídavé péči" se stává de facto bezdomovec a kočovník, tj. jedinec bez domova a přirozených vztahů a jistot se všemi negativy, které z toho pro jeho citový, mravní, hodnotový a společenský vývoj vyplývají.


5. "Otec se umí o dítě postarat stejně jako matka." Opravdu? Z historie lidstva zatím neznáme případ, kdy by např. otec dítě kojil... Už tím, že matka dítě porodí, mezi nimi vzniká silné a naprosto jedinečné citové pouto, které je ještě posilováno v prvních měsících a letech života. Mateřské city jsou tedy mnohem pevnější a hlavně kvalitativně naprosto nadřazené citům otcovským.


6. "Otcové se sdružují do různých spolků, podávají žaloby na soudní rozhodnutí, chtějí děti do své péče - jde jim tedy o děti a jejich dobro." Tyto spolky údajně poškozených otců nemusejí nutně vznikat z důvodu zájmu o dítě, ale z důvodů úplně jiných. Když čtu reakce některých těchto "otců" na své články, nedomnívám se, že by bylo správné těmto lidem svěřovat do "péče" děti. Argumentační schopnosti a vůbec verbální vyjadřování těchto lidí je na takové "úrovni", že bych před jejich "péčí o dítě" spíše varoval.

 
Co říci závěrem? Velmi jsem uvítal vznik webových stránek Jeden domov. Je jistě velice potřebné, aby se ženy, starající se po rozvodu o děti, spojovaly a držely při sobě a vytvářely tak potřebný protitlak vůči mediální kampani, která jednoznačně preferuje "práva otců" a "střídavou péči". Jedině tímto společným úsilím je totiž možné zabránit sociálním inženýrům a jejich ochotným mediálním pomahačům podnikat útoky na přirozený a lidsky i společensky zcela výsadní vztah mezi matkou a dítětem.

Napsal: Jan Hofírek

Jen bychom rádi doplnili, že Jedendomov není sdružením jenom žen, ale že se najdou i rozumě smýšlející muži, kteří mají svoje děti skutečně rádi a nemají zájem brát svým dětem to nejdůležitější - matku, ať už před rozvodem nebo po něm. Takových mužů je naštěstí stále dost a my si jich vážíme. Redakce Jedendomov.cz