Svěřování dětí do péče po rozvodu Jak zabránit střídavé péči?

Jak zabránit střídavé péči?

Svěřování dětí do péče po rozvodu

Článek je určen maminkám, které zažívají nabo zažívaly domácí násilí. Často se stává, že soužití s domácím násilníkem končí jeho žádostí o střídavou nebo výhradní péči. Tito muži se snaží vymýšlet různé triky, jak dosáhnout svého a spoléhají na to, že žena neví, o co jde, nezná svoje práva ani práva dětí a vůbec neví, co má dělat. Proto tady chceme na některé jejich triky upozornit..

Na internetu na "otcovských stránkách" nacházíme různá doporučení, jak prosadit střídavou péči za každou cenu. Jelikož některá z nich nám připadají silně manipulativní a nepravdivá, pokusíme se je okomentovat pro případ, že by na ně narazil Váš násilný partner a který by se jich mohl chytit, pokud se odhodláte od něj i s dítětem odejít.

Samozřejmě nikdo nezaručí, že k nařízení střídavé péče i tak nedojde, to záleží nejvíce na tom, jaký dojem uděláte na OSPOD a soudce a na tom, jaké jsou jejich osobní preference, protože i přes úřední moc jsou to pořád jen obyčejní lidé, mající vlastní názor. Každopádně je ale vhodné dát si pozor zejména na následující body:

◘ žena prý nesmí měnit nic zásadního ohledně dítěte, zejména se s dítětem odstěhovat bez souhlasu otce a že to bude považováno za únos

Z toho by mělo vyplývat, že matka nemá právo se s dítětem odstěhovat bez souhlasu otce a to ani v případě, kdy by docházelo k násilí (třeba jen psychickému, které nejde tak snadno prokázat). To však není vůbec pravdivé tvrzení. Každý z rodičů má právo se kdykoliv odstěhovat i s dítětem a nikdo mu v tom nemůže bránit (samozřejmě mimo druhého rodiče, protože tady platí, že dítě má u sebe ten, kdo si jej vezme) a předrozvodový stav logicky počítá s tím, že rodiče od sebe odejdou. Jelikož však dítě nelze rozpůlit (ač si propagátoři střídavé péče myslí opak), nutně jeden z rodičů přijde o trvalý kontakt s dítětem. Ale žádný úřad ani policie se nemůže do věci vkládat a cokoliv nařizovat právě proto, že ještě neexistuje žádné rozhodnutí o svěření do péče a z téhož důvodu to v žádném případě ani nemůže být považováno za únos. Úřady podobné situace řeší často a měly by být spíše nápomocny, pokud k tomu bude prokazatelný důvod ve formě násilí ze strany druhého rodiče. Proto doporučujeme takové jednání co nejlépe předem zdokumentovat alespoň svědecky, ve formě trestního oznámení na policii a OSPOD a oběma orgánům oznámit, že se o únos nejedná a že dítě je v pořádku (toto je možné i doložit osobní návštěvou s dítětem na OSPOD). Na policii je také vhodné oznámit, kde se zdržujete a případně že si nepřejete, aby byl druhý rodič o místě Vašeho pobytu informován. Policie by měla toto respektovat. To je vše, tedy nemusíte se bát žádné razantní akce ze strany úřadů, nemají k ní žádný právní důvod, pokud dítěti nehrozí nebezpečí a je v péči jednoho z rodičů. Dále je více než vhodné okamžitě podat na soud žádost o svěření dítěte do své péče, nejlépe ještě těsně před tím, než dojde k samotnému odstěhování. Soud tak jako první dostane Vaše pravdivé svědectví o důvodech rozchodu a nebudete muset později pracně rozbourávat vymyšlené historky o tom, jak se manžel o děti vzorně staral a jak nemůže bez dítěte a dítě bez něj žít a jak jste dítě sama zanedbávala. Netřeba připomínat, že je velmi potřebné co nejvíce skutečností moci prokázat pádnými důkazy (nahrávky, svědectví) a obraťte se i na organizace pomáhající obětem domácího násilí, které Vám poradí podrobněji a poskytnou i případnou právní či jinou pomoc. Kontakty najdete na našem webu na úvodní stránce v levém menu.

◘ rodiče mají stejná práva.

Mají, to však na věci nic nemění. Zejména to neznamená, že je odstěhovaný rodič na povel povinnen dítě předat druhému rodiči a už vůbec ne v pravidelných intervalech a přesném poměru! Tak to v žádném případě není. Je však přeci jen vhodné projevit určitou snahu umožnit kontakt dítěte s druhým rodičem, ale jeho četnost a formu stanovte sama. Je nutno ji zvážit důkladně podle jeho povahy. Např. umožnit návštěvu ve Vašem novém bydlišti, ale jen za Vaší přítomnosti a pokud je to nutné, i v přítomnosti nějakého autoritativního svědka, který by případně zabránil násilnému vytržení dítěte z Vaší péče. Je třeba si uvědomit, že oba rodiče skutečně mají stejná práva a tedy pokud se dítě jednou dostane druhému rodiči, nemáte žádnou záruku, že jej uvidíte před soudním stanovením péče, což může trvat velmi dlouho. Čas potom hraje proti Vám, dítě (zejména malé) se Vám může odcizit a soud poté jen potvrdí stávající stav.

◘ nastavení střídavé péče ještě před rozsudkem

Zde je třeba dát velký pozor na to, že soudy obvykle potvrzují dlouho trvající stav v péči o dítě. Proto se může stát, že se otec pokusí nastolit střídavou péči sám bez Vašeho souhlasu (jak se často doporučuje na webech propagujících střídavou péči) a soud ji po dlouhých tahanicích nakonec potvrdí. Nedejte tedy na žádné výhrůžky nebo lstivé jednání, jak od Vás dítě získat. Objevují se dokonce doporučení otcům, aby při nesouhlasu matky dítě jednoduše vyrvali z ruky třeba při vycházce nebo nebo odvezli od školy a po týdnu vrátili. Další týden opět vytržení matce atd. a pokud takový stav bude trvat delší dobu, budete jen těžko soud přesvědčovat o tom, že střídavá péče není vhodná, když už vlastně probíhá. Někdy to není snadné, ale do rozsudku musíte udržet kontakt s druhým rodičem jen v takovém rozsahu, který se ani vzdáleně neblíží střídavé péči. Pokud však k pokusu o nastavení pravidelného střídání přesto dojde, je potřeba jej ihned zpočátku utnout a příště již jakýmkoliv způsobem zabránit odchodu dítěte od Vás a nedbat na výhrůžky. V nutných případech přerušit úplně kontakt s otcem. Úřady to jistě nebudou považovat za nic špatného, zejména v případě velmi malých dětí. U větších dětí je podle situace vhodné se zeptat na jejich názor, než začnete v jejich zájmu něco podnikat.

shrnutí na závěr:

1) máte-li k tomu závažný důvod, zejména domácí násilí a ochranu dítěte, neváhejte odejít i s dítětem, žádný úřad Vám v tom nemůže a nebude bránit!

2) o Vašich krocích průběžně informujte patřičné úřady, spolupracuje s nimi a násilí se snažte dokumentovat, i kdyby to mělo znamenat setrvat s partnerem o pár dnů více. Pořízené důkazy budou u soudu k nezaplacení!

3) co nejdříve podejte žádost o svěření dítěte do Vaší péče na soud i s využitím předběžného opatření a co nejvíce závažných skutečností prokažte svědectvím nebo záznamy, včetně toho, kdo se o dítě před rozchodem převážně staral!

4) rozhodně nejste povinná dítě na požádání předávat otci, dokud není stanoven rozsah a způsob styku soudně. Máte-li sebemenší pochybnost o tom, jestli Vám bude dítě po návštěvě vráceno, omezte styk na nejmenší míru a to jen ve své přítomnosti a případně dalších osob!

5) v žádném případě nedovolte, aby byla jednostranně nastolena střídavá péče třeba i násilným odebíráním dítěte v pravidelných intervalech ještě před soudním rozhodnutím!

Jsme si vědomi, že tato doporučení jsou velmi kontroverzní, avšak reagují na ještě kontroverznější doporučení k vynucení střídavé péče, která padají na úrodnou půdu prakticky výhradně jen u otců s násilnými sklony, kteří si vynucením střídavé péče snaží zachovat přístup k Vám a zejména kontrolu nad Vámi. V případě násilného vynucování střídavé péče si můžete být jistá, že dítě je to poslední, o co mu jde. Také zdůrazňujeme, že tato doporučení se budou týkat jen malého počtu rozcházejících se rodičů a to tam, kde docházelo ze strany otce k násilí na manželce nebo i dítěti a rozhodně tedy není místo pro nějaké vlastní výčitky svědomí, že berete dítěti otce. Takový si to jistě nezaslouží a také nemůže být dítěti dobrým vzorem do života. V takovém případě je dle našeho názoru zcela oprávněné a zejména v zájmu dítěte styk s otcem omezit na minimum a doufáme, že jednou bude podobná zásada zakotvena i v zákonech. Děkujeme za pozornost nad tímto neveselým čtením, ale považovali jsme za nutné se zmínit o některých metodách násilného vynucení střídavé péče.