Svěřování dětí do péče po rozvodu Komu svěřit dítě do péče 2.díl

Komu svěřit dítě do péče 2.díl

Svěřování dětí do péče po rozvodu

Před soudem stojí dva rodiče, kteří se nedohodli na péči o dítě po rozvodu. Soud by měl rozhodnout o dalším osudu malého člověka, který je nesmírně citlivý a zranitelný. Uvědomuje si, že na jeho rozhodnutí závisí možná také štěstí dítěte v dalším životě. Proto hledá kritéria, podle kterých rozhodnout, kdo z rodičů by měl mít dále dítě v péči, u koho bude dítěti lépe. A na tato kritéria se spolu více podíváme...

POKRAČOVÁNÍ

5. Vztah dítěte k rodiči

Kvalitní posuzovatel by neměl mít potíže se zjištěním, ke kterému rodiči má dítě  bližší vztah a to i bez přímých otázek na dítě, které jsou naprosto nevhodné a dítě jen dále traumatizují. Podle nás se témeř nevyskytují případy, kdy má dítě vztah k oběma rodičům úplně stejný. Samozřejmě při svěřování dítěte do péče by se nemělo vycházet jen z tohoto kritéria. Může nastat situace, kdy dítě je již nějakou dobu manipulováno, "kupováno" jedním z rodičů a potom může být jeho vztah "zkreslený". I když je to těžké, dobrý znalec by měl ovlivňování dítěte poznat (např. i testováním rodičů) a upozornit na něj soud. S vědomím uměle vytvořeného bližšího vztahu dítěte k jednomu rodiči by mělo být přihlíženo k dalším kritériím a teprve vyhodnocením všech pečlivě posouzeno, jaké rozhodnutí bude pro dítě nejlepší.

My bychom rádi u tohoto bodu připomněli důležitost názoru dítěte, ke kterému by mělo být přihlédnuto při rozhodování o svěření do péče. Dítě má právo svůj názor říct, pokud má o to zájem a jeho názor na věci, které se ho týkají, považujeme za velmi důležitý v celém procesu ( samozřejmě u ovlivněného dítěte to bude trochu jinak).

6. Vzor pro vytvoření sexuální a sociální role

K vytvoření svojí mužské nebo ženské role by mělo mít dítě vzor, nejlépe v rodiči. Potřebuje se s ním identifikovat a přejímat od něj vzorce chování a vystupování typické pro určité pohlaví. Jak má dívka vědět, jak se má žensky chovat, když ji vychovává muž, a naopak? Vzorce chování vidí samozřejmě všude kolem sebe, u příbuzných a známých, přesto je zjištěno, že lépe se identifikují se svou rolí děti vyrůstající v péči rodiče stejného pohlaví. Samozřejmě opět s přihlédnutím i k ostatním kritériím.

7. Úroveň vzdělání a inteligence rodiče

Rodič s výrazně vyšším vzděláním bude moci dítěti předávat více znalostí, lépe ho připravovat do školy, předá mu lepší vzor, co se týká cílevědomosti a vytrvalosti. Lépe dítěti ukáže, jak je vzdělání důležité. Pokud dítě má nějaký specifický zájem nabo nadání, bude mu lépe s rodičem, který má zájem stejný a který bude dítě více podporovat.

Na druhou stranu ale i člověk s vyšším intelektem může mít např. morální nedostatky a nižší sociální inteligenci.

8. Šíře rodinného zázemí

Kritérium je důležité, pokud jsou zázemí u každého rodiče výrazně odlišná. Když na jedné straně je dítě s rodičem samo, na druhé straně má úplnou rodinu, širokou rodinu, s kterou se často vídá, sourozence, se kterými má blízký vztah. Samozřejmě tetička, s kterou se dítě vidí 2x za rok, pro tohle kritérium moc důležitá nebude. Je dobré přihlédnout ke kvalitě vztahů s příbuznými z každé strany. Velmi důležité je dosavadní společné bydlení dítěte s širší rodinou, od které by nesprávným rozhodnutím mohlo být odtrženo.

 9. Kontinuita prostředí pro dítě

Dítě má v životě kromě vztahů s rodiči a příbuznými ještě další jistoty, jako je kolektiv kamarádů, domácí zvířata, svůj pokojíček, svůj domov, školu. Znalec by měl přihlédnout k tomu, aby od těchto jistot bylo co nejméně odtrženo, pokud je to možné. Rozvodem rodičů dítě hodně ztrácí a bylo by pro něj zlé, kdyby mělo ztratit i další vazby a jistoty, které v životě má. Někdy dítě prožívá změnu prostředí i bez rozvodu rodičů (stěhování), ale tato změna je jednorázová a dítě si docela brzy začne vytvářet prostředí nové. Změny prostředí by ale neměly přicházet příliš často.

10. Socioekonomický status rodiče

Toto kritérium je na posledním místě, je nejméně důležité, přesto by i k němu mělo být podle možností přihlédnuto. Rodič, který má více finančních prostředků, bude schopný dítěti poskytnout lepší přístup ke vzdělání, kvalitnější stravu, lepší bydlení, bude moci zaplatit dítěti více kroužků a rozšiřovat tak jeho zájmy, bude moci brát dítě např. k moři, což prospěje zdravotnímu stavu dítěte, bude moci zajistit lepší zdravotní péči atd. Dobrý životní standard vede k delšímu a kvalitnějšímu životu.

 

Toto jsou tedy  kritéria, podle kterých by se měly posoudit kvality rodičů a co nejlépe rozhodnout, kde bude dítěti lépe. Naši oponenti velmi rádi tvrdí, že oba rodiče jsou rovnocenní a posuzování jejich kvalit je zbytečné a staví rodiče proti sobě. Oba rodiče mají stejné právo vychovávat dítě. Navíc dosud přece rodiče nikdo nezkoumal a všichni se o ně začali zajímat až při rozvodu. To je pravda, ale před rozvodem bylo prostředí jen jediné, nebylo mezi čím vybírat a rodičovské kvality a schopnosti se zde prolínaly v určitém kompromisu a vytvářelo se tak pro dítě jedno výchovné prostředí. Vliv jednoho rodiče nad druhým převládal i v úplné rodině. Po rozvodu zde budou výchovná prostředí dvě, často dost odlišná a dítě má právo vyrůstat co nejlépe. Pokud je na výběr ze dvou možností, dítě má právo dostat tu lepší. (Lepší pro každé dítě individuálně.) Je potřeba také vzít v úvahu, že někdy důvodem rozpadu rodiny bývají právě morální a osobnostní nedostatky na straně jednoho z rodičů.

Podle nás ve většině případů platí, že u jednoho z rodičů bude dítěti lépe a dítě si s rodičem bude lépe rozumět, i když rozdíl nemusí být moc velký. Mohou se vyskytnout i případy, kdy jsou si rodiče v kritériích velmi podobní a to natolik, že je obtížné určit, které prostředí je lepší. Potom je vhodné vzít v úvahu společnou nebo střídavou péči, protože u podobných výchovných prostředí nebude docházet k výrazné rozpolcenosti dítěte. Samozřejmě aby byla možná společná nebo střídavá péče, měly by existovat kromě stejných kvalit rodičů ještě další předpoklady, aby byla pro dítě přínosná. My tady vyjmenujeme alespoň některé z nich:

►1) Rodiče jsou schopní se dohodnout na způsobu výchovy, rozdělení finančních nákladů a na dalších věcech týkajících se dítěte. Jsou schopni se spolu domlouvat (oboustranná komunikace) na vzniklých situacích a problémech. Rodiče spolu nebojují.

►2) Vzdálenost bydlišť rodičů by měla být tak blízká, aby dítě mohlo chodit stále do stejné a stále do jedné školy a aby nemuselo přicházet v určitých intervalech o svůj okruh kamarádů.

►3) Životní podmínky obou rodičů by měly být podobné, nebylo by vhodné, aby týden dítě bydlelo v rodinném domě ve vlastním pokoji a nosilo značkové oblečení, zatímco druhý týden by žilo s rodičem v garsonce a nosilo oblečení z tržnice. Stejně tak by nebylo vhodné, kdyby jeden týden dítě chodilo do školky dvě dopoledne v týdnu a druhý týden 5x v týdnu 10 hodin.

►4) Časové možnosti obou rodičů by měly být dostatečné, aby žádný z nich nemusel přenechávat péči o dítě po většinu obvyklého času jiné osobě, protože to není účelem střídavé péče. Střídavou péči by neměl dostat např. otec, který uvádí, že má novou partnerku (nebo svou matku), která bude v domácnosti a bude pečovat o jeho malé dítě, zatímco on bude v zaměstnání. V tomto případě bude pro dítě lepší, když zůstane v péči matky a čas bude trávit s ní. (I kdyby šlo o babičku dítěte, střídavá péče je určená ke střídání mezi rodiči a ne ke střídání mezi rodičem a prarodičem.)

►5) S ohledem na věk dítěte by mělo dítě souhlasit. Dítě by také mělo mít právo rozhodnout o ukončení střídavé péče, kdyby mu nevyhovovala.

►6) Dítě je zdravé, není nadměrně citlivé a špatně se přizpůsobující změnám prostředí. Nemělo by trpět autismem nebo poruchou pozornosti.

►7) Dítě není příliš útlého věku a není nadměrně vázáno na matku. Tento věk se liší, některé dítě může být zralé v osmi, jiné ve dvanácti letech. Nebo i mladší, záleží také na délce trvání úplné rodiny před rozvodem. Podle našeho názoru by ale nemělo být mladší šesti let.

►8) Oba rodiče mají vhodné podmínky pro zajištění péče o dítě, mají dostatečný časový prostor a nebude problém s přijetím střídavé péče v širší rodině.

►9) Společná výchova se dává většinou jen u starších dětí, které jezdí např. z internátu na návštěvy nebo u rodičů, kteří budou dále bydlet ve společném bytě.

Základní podmínkou ovšem je, aby rodiče byli co nejvíce podobní ve svých rodičovských a osobnostních kvalitách (viz výše) a dítě mělo k oběma téměř nebo úplně stejný vztah. Pokud je tato podmínka splněná a není možné přistoupit ke společné nebo střídavé péči, bylo by vhodné rozhodnout o velmi širokém styku dítěte s druhým rodičem podle toho, jak to podmínky dovolí.

____________________________________________________________________________________________________________________

Některé informace převzaté z literatury: E.Bakalář - Průvodce otcovstvím; LLP - Právní ochrana dětí a obětí domácího násilí

Předchozí část: http://www.jedendomov.cz/sverovani-deti-do-pece-po-rozvodu/108-komu-sverit-dite-do-pece-1