Svěřování dětí do péče po rozvodu Střídavá péče v rozhlase

Střídavá péče v rozhlase

Svěřování dětí do péče po rozvodu

Před pár dny byl v Českém rozhlase 6 (ČRo 6) v pravidelném pořadu Česká justice rozhovor na téma novely zákona o rodině. Hosty byli paní soudkyně Libuše Kantůrková a pan poslanec Pavel Staněk, který novelu navrhuje...

 Pořad trvá půl hodiny a je zajímavý od začátku do konce, koho toto téma zajímá, určitě ho to zaujme. Pořad je prokládaný úryvky ze semináře o střídavé péči, který proběhl v Poslanecké sněmovně. Doporučujeme!

http://www.rozhlas.cz/default/default/rnp-player-2.php?id=2281901&drm=

 Před vysíláním pořadu zazněly z řad zastánců střídavé péče názory, že pan Staněk to bude mít  s paní soudkyní těžké. Opravdu měl. Vlastně tam toho ani moc neřekl. Přesvědčte se sami. Pro ty z vás, kteří nemáte chuť poslouchat, jsme vybrali některé zajímavé úryvky. A náš komentář.

paní Kantůrková: Je potřeba si říci, jak vypadá naše rodinné právo a jaké jsou právní řády v zahraničí. V případě, kdy se u nás rodiče dětí rozcházejí, rozchodem neztrácejí rodiče odpovědnost za děti i nadále, naproti tomu v ostatních některých zemích, pokud dojde k rozchodu rodičů, tak jeden z rodičů ztrácí rodičovskou zodpovědnost, což u nás není...

 Ze záznamu zazněl také zajímavý názor paní Pavly Špondrové z oddělení rovnosti žen a mužů z Úřadu vlády. Zmiňovala se o nerovnosti mezi otci a matkami ve svěřování dětí do péče: My máme k dispozici výzkum, který byl proveden v roce 2001 u okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou, sledoval 301 případů řízení o úpravě výchovy a výživy a v 84% těchto případů otcové o svěření dětí nežádali. Ze zbylých případů byli otcové úspěšní v 57% případů...... V současné době přetrvává nepoměr práce v domácnosti včetně péče o děti. Matky ve více než 90% případů zůstávají hlavními pečovatelkami o děti a na základě toho získávají znalosti a dovednosti, které jsou i výhodami, které potom při soudním  řízení svědčí v jejich prospěch.

Na našich stránkách se o tom zmiňuje článek http://www.jedendomov.cz/sverovani-deti-do-pece-po-rozvodu/64-diskriminace-otcu , kde píšeme, že 5 z 10 otců nežádá děti do péče a proto je konečná statistika rozhodování soudů tímto zkreslená. Podle uvedeného výzkumu to není 5 z 10 otců, ale dokonce 8 z 10 otců! My určitě si nemyslíme, že by to bylo špatně, nechcete tyto otce nijak znevažovat, právě naopak, viz. článek. Ale vysvětlovat to tím, že soudy jsou tím vinny, že dětí chodí do péče matkám a stavět na tom změnu zákona, je trochu mimo mísu.

Pan Staněk sám v pořadu přiznával, že takové výzkumy k dispozici nemá a svůj návrh novely staví jen z obecných statistik, které uvádějí, kolik dětí jde kterému rodiči do péče.

paní Kantůrková: Já mám teď úplně čerstvé poznatky od jedné pracovnice OSPOu, která byla na stáži v Německu. Německo je nám dáváno velmi často za příklad. Tato pracovnice byla na jednom z úřadů, který se zabývá péčí o dítě a v Německu je tzv. Pendelmodell (výstižné pojmenování-pozn.autora), nařizuje se velmi málo a jen tam, kde je mezi rodiči dohoda a to většinou u starších dětí, které s tím souhlasí. Německo si prošlo určitým vývojem a na základě zkušeností, poté co už ta střídavá výchova tam funguje, tak od toho ustupují. A velice se podivovali nad tím, že se u nás tento systém v současné době silně propaguje a že má být uzákoněn jako hlavní možnost péče o děti. V Německu soudci s tímto institutem vysloveně šetří jako  se šafránem...

Tolik paní soudkyně k častému názoru propagátorů střídavé péče, že v jiných zemích to moc dobře funguje. A to není jen v Německu. Když už si potřebujeme brát z někoho příklad, proč si ho nevezmeme celý? Proč musíme nastupovat stejnou cestu? Proč se neumíme poučit z chyb někoho druhého? Napadá mě příklad u malých dětí, pořád jim říkáte nesahej na kamna, spálíš se, ukážete popáleninu, a nic. Dítě si stejně musí sáhnout a popálit se, aby pochopilo, že to myslíte vážně. Jsme snad my rozumově na úrovni takového dítěte? A proč by měly být naše děti těmi oběťmi, které se musí popálit?

pan Staněk: Já si neumím představit, že bychom nějak legislativně zakotvili definici zájmu dítěte. Každé dítě, každý rodič, každý případ je přece úplně odlišný. V tom se shodujeme se všemi soudci, se všemi právníky. To prostě nejde generalizovat. Proto tam ta douška, to závětí, "je-li to v zájmu dítěte" zůstala. Nejen proto, že jsme vázání určitými právními instituty, Evropské právo, mezinárodní závazky atd., ale i proto, aby skutečně soud posoudil, jestli svěření do střídavé péče a svěření do péče výlučné je v zájmu dítěte nebo není a ten zájem dítěte nelze definovat.

V tomto s panem poslancem určitě souhlasíme. Zájem každého dítěte je totiž trochu odlišný. A je jen na soudu, aby zájem právě toho konkrétního dítěte posoudil.

paní KantůrkováMám teď jednu takovou zkušenost. Minulý týden jsem soudila jednu věc a vyslýchala jsem 15-ti letou dívenku, ta dívenka se tam rozplakala a když jsem se zeptala na to, co pro ni znamená vlastně domov, kdy ona vlastně pendluje mezi dvěma místy, mezi dvěma bydlišti rodičů, tak pokrčila rameny a řekla, že vlastně nedokáže k tomu ani nic říct....

My chceme, aby naše děti uměly něco říct k tomu, co je to domov a kde ho mají.  Potom v dospělosti ta slečna určitě svým rodičům poděkuje za to, co jí připravili. On pak  v dospělosti člověk nevzpomíná na domov jen jako na určité místo, ale i na zvuky, barvy, náladu, pocit, vůni... To celé se člověku vybaví, když se řekne domov. A když tento základ člověku chybí, chybí mu něco hodně podstatného ke štěstí.

Opět ze záznamu paní Špondrová: V současné době právní úprava nestanoví povinnost rodičů se starat o svoje děti a pokud rodiče často po rozvodu o děti zájem ztratí, tak stát jejich péči a jejich setkávání se s dětmi nevynucuje. Stejně tak by to mělo platit i ve vztahu dětí vůči rodičům, s kterými se z jakýchkoliv důvodů nechtějí stýkat. Na názor dítěte by měl být brán ohled.

Paní Špondrová připomněla, že na děti se u nás nahlíží jako na něco, na co může mít někdo právo, jako na neživé předměty.

paní Kantůrková: Jsem zastáncem toho, že oba rodiče to musí chtít a jsem odpůrcem toho, nařizovat střídavou výchovu proti vůli jednomu z rodičů. Mám zkušenosti, kdy jsem soudila nedávno jednu věc, kdy rodiče chtějí střídavou výchovu, resp. jeden z rodičů, ale já během jednání vidím, že rodiče mezi sebou komunikují tak, že si píší SMS nebo si posílají e-maily. Oni nebudou schopni se na řadě věcí dohodnout.......

A máme je tady brzo zpátky a soudy budou mít s nimi plno práce, chtěla jistě paní soudkyně dodat. Ovšem tento typ komunikace pokládají někteří otcové za "dostačující k fungování střídavé péče" a staví na tom svoje argumenty. Naštěstí, jak je vidět, soudci mají jiný názor.

Ze záznamu paní poslankyně Langšádlová, předsedkyně Stálé komise pro rodinu: Pro mě je tam pořád jeden velký otazník, a to jestli opravdu je v zájmu dětí, aby měnily každý týden, 14 dní svůj domov, své zázemí, byť mají zachovaný kontakt s oběma rodiči. Jsem přesvědčená, že je to pro ně mimořádná zátěž. A my bychom opravdu potřebovali nějaký seriozní výzkum na téma dopadu střídavé péče na život dítěte...  S tou poslední větou naprosto souhlasíme.

 Na závěr uvedeme slova pana Macely, opět ze semináře: Střídavá péče ano, ale jako nástroj dohody, ne jako nástroj boje.