Studie a výzkumy Odborná práce o střídavé péči

Odborná práce o střídavé péči

Studie a výzkumy

Nedávno vznikla nová odborná práce o střídavé péči. Vypracovala ji Ivana Taševská, studující na Karlově Univerzitě. Svoji práci obhájila. Autorka práce byla velice objektivní i přesto, že sama má dítě ve střídavé péči po dohodě rodičů a je s tímto stavem spokojená. Přesto si uvědomila, že každý tak spokojený být nemusí...

 Práce je napsaná velmi kvalitně, jsou v ní rozebrány názory jak odpůrců, tak i zastánců střídavé péče a popsány zkušenosti rodičů, kteří střídavou péči mají. Většina respondentů má střídavou péči po dohodě rodičů, ale autorka v odborné práci velmi pěkně rozebírá onu "dohodu" a ukazuje, že ani dohoda není vždy tak v pohodě, jak vypadá. Dále např. na straně 35 a 38 rozebírá argumenty zastánců střídavé péče. Velmi doporučujeme si práci přečíst, je tam hodně kvalitních informací pro ty, kteří váhají nad prospěšností střídavé péče za každou cenu.

Práce je chráněna autorským zákonem. Není dovoleno práci ani její části dále šířit nebo jakkoliv veřejně využívat obsažené texty bez písemného souhlasu autorky!

Odkaz ke stažení: Diplomová práce

  

"Navrhovatel změny zákona (o rodině), Pavel Staněk, nepovažuje znění návrhu za restriktivní, i nadále budou podle něj soudy muset analyzovat jednotlivé případy a obracet se na odborníky, nově ale by měly mít povinnost odůvodnit, proč nevybraly střídavou péči (Vokurková, 2011). To je ale ve zjevném rozporu s jím navrhovanou změnou, protože navrhuje automatické svěřování dětí do střídavé péče a ne nějaký institut zdůvodňování, proč není využita."

"Na druhé straně zastánci střídavé péče oponují, že tato forma porozvodového stavu je pro děti nejoptimálnější ze současného výběru vzhledem k tomu, že v 85 % případů jsou děti svěřovány po rozvodu matkám a otec je takřka vyloučen z výchovného procesu. V případě střídavé péče zůstávají dětem oba rodiče jako v době před rozvodem. Každý z rodičů se snaží být po dobu, kdy je za ně odpovědný, maximálně pozorný a co nejlépe plnit svou roli rodiče, není unavený každodenním kolotočem domácích povinností, protože načerpal síly z doby, kdy je s dětmi druhý rodič. Děti se dokáží adaptovat, mají prostě dva domovy se stále stejnými pro ně blízkými lidmi, neztrácejí kontakt se širší rodinou. V průběhu manželství má muž rovnocennou odpovědnost za zdraví, vzdělání a životní úroveň svých potomků. Zastánci střídavé péče jsou přesvědčeni, že rozvod by neměl otce těchto povinností zbavovat (Martínková, 2008).
Taková paušalizující argumentace však není zcela logická a v každém případě pracuje s idealizovanou představou o manželstvích, která končí rozvodem. Za prvé, skutečnost, že jsou dnes v 85 % případů děti svěřovány do péče matkám, nic nevypovídá o optimálnosti střídavé péče pro děti. Za druhé, pokud manželství skončí rozvodem, asi v něm bylo něco nefunkčního a je dost problematické předpokládat, že ve všech případech rodiče fungovali ideálně. Diskuse o důvodech podávání návrhů na rozvod ukazuje, že často je problémem právě nedostatečná participace otců na péči o děti a domácnost. Za třetí, není ani zřejmé, proč by rodič, který nefungoval před rozvodem, měl automaticky začít plnit svou roli po rozvodu nehledě na to, jak moc je odpočatý."

"Nelze ovšem zapomenout na to, že v případě párů, kde vznikla shoda mezi rodiči před soudním výrokem, šlo o situace, kdy návrh na typ péče dal otec a matka ho akceptovala, ve dvou případech (ze čtyř) pod tlakem. S opačným druhem reakce jsem se ve sledovaném vzorku nesetkala. To by také odpovídalo teorii, podle které muži více upřednostňují svou osobnost, zatímco ženy své děti."