Střídavá péče ve světě Pravda o střídavé péči v EU 5.díl

Pravda o střídavé péči v EU 5.díl

Střídavá péče ve světě

V posledním díle se podíváme na dvě země, které jsou často využívány v argumentaci pro větší rozšíření střídavé péče a prosazování novely zákona o rodině. Jsou to Švédsko a Německo.

ŠVÉDSKO

Rodičovská odpovědnost náleží oběma rodičům, kteří jsou manželé. Neženatý otec, který nemá souhlas matky, nenabývá rod. odpovědnost automaticky, ale může ji získat soudním rozhodnutím.

Při rozvodu rodičů soud péči o dítě neřeší, ale dítě přechází automaticky do společné péče rodičů. Rodiče dál mají rod. odpovědnost jako za trvání rodiny a předpokládá se jejich vzájemná dohoda při rozhodování o všech źáležitostech v životě dítěte. Rodiče mohou také upravit rodičovskou odpovědnost dohodou, kterou předloží ke schválení komisi sociální péče. Pokud společná péče nefunguje a rodiče se nemohou dohodnout, obrátí se na soud, aby otázku péče o dítě rozhodl. Soud potom dítě svěří do:

výhradní péče: rodičovská odpovědnost a rozhodovací pravomoc náleží jen jednomu rodiči. Druhý rodič má právo na styk, který výhradní rodič musí respektovat. Názor druhého rodiče se také zjišťuje v nejzásadnějších otázkách, např. adopce dítěte.

střídavé péče: soud rozhoduje o bydlišti dítěte nebo o případném střídání bydlišť v rámci společné péče. U společné péče se však předpokládá vzájemná dohoda rodičů, proto se společná péče nařizovaná soudem příliš často nevyužívá.

Pokud jsou neshody mezi rodiči velké a komunikace není možná, soudy převážně svěřují děti do výhradní péče aby se zamezilo dalšímu pokračování sporů. Rodiče jsou ale při neshodách poměrně hodně motivováni k dohodě a navíc je ve Švédsku uspořádání ve společnosti nastaveno tak, že se oba rodiče zapojují do péče o dítě v podstatě stejně už od jeho narození, proto se většina párů je schopna dohodnout v rámci společné péče na nějakém uspořádání, které jim oběma vyhovuje a určitou formu společné péče berou jako samozřejmé pokračování situace před rozvodem.

Soud vždy rozhoduje v nejlepším zájmu dítěte. Pokud soud při rozvodovém řízení vidí, že problémy mezi rodiči jsou tak velké, že se neslučují s nejlepším zájmem dítěte, tak i když se běžně péče o dítě při rozvodu neřeší, musí i bez návrhu svěřit dítě do výhradní péče jednomu rodiči.

Vyživovací povinnost trvá do ukončení základního vzdělání dítěte - tedy do 18 - 21 let dítěte. Výška výživného se stanovuje individuálně podle potřeb dítěte a majetku a příjmu povinného. Při určování výživného se přihlíží k tomu, aby povinnému zbylo dost peněz na vlastní obživu. Výživné se v určitých intervalech automaticky zvyšuje podle růstu cen. Pokud několik let nebyl vznesen požadavek na zvýšení výživného a to se zvyšovalo jen automaticky, po šesti letech  soud výši výživného znovu přezkoumá a podle potřeby upraví. Při neplacení výživného může zástupce dítěte požádat o exekuci a obstavení příjmů povinného. Soud může přiznat i výživné rozvedenému manželovi, ale pouze ve výjimečných případech.

"Většina dětí zůstává po rozvodu se svou matkou, ale jen zřídkakdy se otcové zříkají nebo dokonce ztrácejí kontakt se svými dětmi. Okolo 90% všech dětí ve Švédsku, které pocházejí z rozvedených rodin, má rodiče, kteří péči o něj sdílejí společně. Tato skutečnost dává otcům velice silnou vyjednávací pozici u rozvodu při žádosti o svěření dítěte do péče. Mnoho dětí po rozvodu stráví téměř stejnou dobu jak s matkou tak i otcem. Studie z roku 1982 odhalila, že 28 % rozvedených otců nemělo se svými dětmi žádný kontakt, v roce 2002 toto číslo kleslo o 10%."

AlFREDSSON, Kari. Equal opportunities – Sweden Paves the Way.
ISBN 91-520-0839-8  Zdroj: Společnost pro plánování rodiny

Ve Švédsku žije cca 6% neúplných rodin otec+dítě a 16,5% neúplných rodin matka+dítě(zdroj Výzkumný ústav práce a soc. věcí) = rodiče s výhradní péčí

NĚMECKO

Rodičovskou odpovědnost mají oba rodiče, kteří jsou manželé. U nesezdaných rodičů mohou rodiče společně prohlásit, že na sebe berou společnou péči. Pokud to neprohlásí, náleží rod. odpovědnost pouze matce.

Při rozvodu rodičů soud péči o dítě neřeší, ale dítě automaticky přechází do společné péče rodičů. Oba rodiče mají stále stejnou rod. odpovědnost jako za trvání rodiny a předpokládá se jejich vzájemná dohoda při rozhodování o všech záležitostech v životě dítěte. Rodiče také mohou mezi sebou sepsat dohodu o výkonu rod. odpovědnosti, kterou soud chválí, pokud bude v nejlepším zájmu dítěte. Při sporech mezi rodiči je zde silná snaha motivovat rodiče k uzavření dohody o jakémkoliv úspořádání, které bude jim oběma vyhovovat ( tzv. Cochemský model). Pokud společná péče nefunguje a rodiče se nemohou dohodnout, může jeden rodič nebo oba požádat soud o úpravu rod. odpovědnosti. Soud vždy zváží nejlepší zájem dítěte a pak dítě může svěřit do:

výhradní péče: rodičovská odpovědnost a rozhodovací pravomoc náleží jen jednomu rodiči. Druhý rodič má právo na styk s dítětem. Pokud prokáže druhý rodič oprávněný zájem, může požadovat i informace o dítěti.

V Německu jsou velmi rozvinuté mediační a další služby, které pomáhají rodičům nalézt dohodu při sporech. Rodiče jsou k tomu velmi motivováni. Proto ve většině případů rodiče dříve nebo později  s pomocí odborníků k dohodě dojdou a najdou řešení, které bude všem vyhovovat.

Pokud jeden rodič nevrátí dítě oprávněnému rodiči do péče, soud rodiče upozorní na riziko takového jednání. Poté případně přistoupí k odebrání dítěte násilím

Vyživovací povinnost trvá do doby, než se dítě je schopno samo živit. Výška výživného se stanovuje individuálně podle potřeb dítěte a majetku a příjmu povinného. Soudy mají k dipozici tabulku, která jim může pomoct při určování výše výživného. Při neplacení výživného může zástupce dítěte žádat o exekuci a obstavení příjmu povinného. Neplacení výživného je trestným činem, soud může uložit trest odnětí svobody až na tři roky. Výživné také může být přiznáno i rozvedenému manželovi.

"Princip cochemského modelu (pojmenovaného podle městečka ve Spolkové zemi Porýní-Falc, kde vznikl) je jednoduchý - místo několikastránkového elaborátu o zlé(m), líné(m) a promiskuitní(m) partnerovi si manželé k soudu přinesou pouze jeden list věcně pojatého návrhu. Soudce je poté pošle do poradny (ekvivalent OSPODu), kde se pár za přispění sociálních pracovnic dohaduje na další péči o děti. Respektive - musí se dohodnout. Soud pak výsledek pouze „odklepne" a v drtivé většině případů rozhodne o střídavé péči (dohodou). Za dva měsíce je vše hotovo."

___________________________________________________________________________________________________________________

Pro srovnání ještě úpravu v ČR:

Matka a otec vykonávají rod. odpovědnost vždy společně. Při rozvodu nebo rozchodu rodičů rozhoduje soud. Ten může dítě dítě svěřit do:

osobní péče jednoho rodiče: rod. odpovědnost a rozhodovací pravomoc náleží oběma rodičům nadále společně. Soud jen rozhodne, se kterým rodičem bude dítě bydlet a styk s druhým rodičem. Požaduje se souhlas obou rodičů ohledně všech významnějších rozhodnutí v životě dítěte.

společné péče: tato možnost se většinou využívá jen po dohodě rodičů

střídavé péče: soud má možnost ji využít vždy, když shledá, že bude v zájmu dítěte, bez ohledu na názor obou rodičů. Často i bez ohledu na názor dítěte.

Vyživovací povinnost trvá do doby, než se dítě začne živit samo a neplacení výživného je trestným činem. Při neplnění rozhodnutí o rod. odpovědnosti ze strany jednoho rodiče může oprávněný rodič žádat nápravné prostředky, pokuty, dokonce předání dítěte násilím. Oproti ostatním státům zde platí, že maření styku s  druhým rodičem může být důvodem ke změně výchovného prostředí.

 

"My máme k dispozici výzkum, který byl proveden v roce 2001 u okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou, sledoval 301 případů řízení o úpravě výchovy a výživy a v 84% těchto případů otcové o svěření dětí nežádali. Ze zbylých případů byli otcové úspěšní v 57% případů...... "  (Pavla Špondrová z oddělení rovnosti žen a mužů z Úřadu vlády - diskuse o namátkovém výzkumu u jednoho soudu. Výzkum proběhl v roce 2001, je pravděpodobné, že dnes jsou čísla úspěšnosti otců mnohem vyšší)

 

JEŠTĚ STÁLE SI NĚKDO MYSLÍ, ŽE JSOU U NÁS OTCOVÉ DISKRIMINOVÁNI?

____________________________________________________________________________________________________________________

Rádi bychom celý článek ještě shrnuli. Je plno předpisů, které platí pro všechny země hromadně, i když jsme se o nich přímo nezmiňovali:

♠ Ve všech státech je prvním hlediskem nejlepší zájem dítěte, zájmy rodičů jsou až na druhém místě. Ne všude je bohužel toto pravidlo naplňováno.

♠ Všechny státy musí při soudním řízení o dítěti zjišťovat jeho názor, ať přímým výslechem nebo pomocí psychologů.

♠ Všechny státy posuzují zájem dítěte i při schvalování dohody rodičů. Pokud dohoda není v zájmu dítěte, nemůže být vykonatelná.

♠ Ve všech zemích je možnost rodičovskou odpovědnost rodiči odebrat, v některých včetně ČR je to jen v extrémních případech, jako je trestný čin na dítěti apod.

♠ Ve všech státech se musí vycházet ze zájmu dítěte i při určování styku s rodičem, pokud je to v zájmu dítěte, soud může styk s rodičem omezit nebo zakázat.

♠ Společná (střídavá) péče vyžaduje ke svému úspěchu spolupráci rodičů a z tohoto pravidla vychází i úpravy ve většině zemí. Drtivá většina případů střídavé péče v EU vychází z dohody rodičů.

♠ Společná péče neznamená automatické střídání bydlišť dítěte. Společná péče znamená společnou rodičovskou odpovědnost bez dalších soudních úprav.

 ♠ Ve všech státech je možnost vymáhání dlužného výživného, ve většině zemí je neplacení výživného trestným činem a lze uložit trest odnětí svobody.

Doufáme, že náš článek alespoň trochu napraví povědomí veřejnosti o užívání střídavé péče v dalších státech, které je zmanipulované lživými nebo překroucenými informacemi, hromadně šířenými propagátory střídavé péče. Střídavá péče v podobě, jak je u nás chápána, není v ostatních zemích zdaleka tak rozšířená, jak se předkládá veřejnosti. Ve většině států institut střídavé péče v nějaké podobě existuje a rodiče mají možnost si ho zvolit, nejčastěji ale vzájemnou dohodou v rámci společné péče. Střídavá péče se pak spíše podobá péči společné (sdílené), kde intervaly střídání, podmínky u rodičů, a všechny podrobnosti kolem střídání vychází z dohody mezi rodiči a dětmi a pružně se mění podle okamžité potřeby dítěte.

Další problém je, že není pravda, co je veřejnosti předkládáno, že např. ve Skandinávii je 40% dětí svěřováno do střídavé péče, správná interpretace je, že ve Skandinávii rodiče 40% dětí volí střídavou péči. Cítíte ten rozdíl?

Skutečná procenta dětí vyrůstajících ve střídavé péči se nám zatím nepodařilo zjistit, důležité je, že tyto děti vyrůstají ve střídavé, či spíše společné péči po dohodě rodičů. Aplikovat pak výzkumy o prospěchu těchto dětí jako argument pro rozšíření střídavé péče soudním rozhodnutím při konfliktech rodičů, je scestné, mírně řečeno.

Jednou jistě bude k dispozici výzkum dělaný právě na dětech ve střídavé péči při rozporech a nenávisti rodičů a jeho výsledky budou jistě vypadat zcela jinak. Budeme na něj čekat nebo tyto pokusy na dětech zastavíme včas??

 

KONEC