Střídavá péče ve světě Pravda o střídavé péči v EU 4.díl

Pravda o střídavé péči v EU 4.díl

Střídavá péče ve světě

Následují další státy  EU.

SPOJENÉ KRÁLOVSTVÍ - SEVERNÍ IRSKO

Rodičovskou odpovědnost mají oba rodiče, kteří jsou sezdaní. Neženatý otec nenabývá rodičovskou odpovědnost automaticky, ale když se nedohodne s matkou dítěte, může ji získat soudním řízením.

Při rozvodu rodičů nebo na žádost u nesezdaných párů rozhoduje soud o úpravě rod. odpovědnosti. Rodiče mohou soudu předložit ke schválení dohodu, soud ji schválí, pokud bude v zájmu dítěte. Při neexistenci dohody se rodiče obrátí na soud. Soud pak dítě svěří do:

osobní péče jednoho rodiče: rodičovská odpovědnost náleží vždy oběma rodičům, soud pouze určí, u kterého rodiče bude dítě bydlet. Stanoví také styk s druhým rodičem. Oba rodiče mají stále stejnou rozhodovací pravomoc a k významnějším záležitostem je potřeba souhlas obou rodičů. Když se nedohodnou, rozhodne soud o každé sporné záležitosti.

Pokud jeden rodič neplní soudní rozhodnutí o péči, je předvolán k vysvětlení a případně se přistoupí i k výkonu rozhodnutí.

Vyživovací povinnost trvá do 19 let, vyjímečně déle. Výška výživného se stanovuje podle přesných pravidel. Při normálním příjmu tvoří na 1  dítě 15% čistého příjmu, na 2 děti 20%, na 3 a více dětí 25% příjmu. Při malém příjmu podle přesně vymezené hranice se použije snížená sazba. Pokud povinný pobírá soc. dávky, použije se minimální paušální platba. Soud zohlední i případné další děti povinného, které s ním bydlí v nové domácnosti. Zohlední také míru péče o děti, na které má výživné platit. Pokud povinný neplatí výživné, může zástupce dítěte žádat o exekuci a obstavení příjmů. Jako donucovací prostředek se používá odebrání řidičského průkazu, pokud to nepomůže, soud může uložit trest odnětí svobody.

RAKOUSKO

Rodičovskou odpovědnost mají oba rodiče, kteří jsou manželé. U nemanželského dítěte má rod. odpovědnost automaticky matka.

Při rozvodu rodičů nebo na žádost nesezdaných rodičů soud rozhoduje o úpravě rod. odpovědnosti. Rodiče mohou soudu předložit dohodu ke schválení, kterou soud schválí, pokud bude v zájmu dítěte. Dohoda vždy musí obsahovat hlavní místo trvalého pobytu dítěte. Při neexistenci dohody soud vždy dítě svěří do:

výhradní péče: rodičovská odpovědnost a rozhodovací pravomoc náleží jen jednomu rodiči. Druhý rodič má právo na styk s dítětem, dále má právo na informace o dítěti. Výhradní rodič musí druhému rodiči oznámit stěhování do zahraničí, nevyžaduje se souhlas, ale musí to oznámit včas, aby druhý rodič měl čas vznést k tomu svoje připomínky a soud pak rozhodne v nejlepším zájmu dítěte.

společná péče: Znamená stejnou rodičovskou odpovědnost pro oba rodiče jako za trvání rodiny.  Je možná pouze po souhlasu obou rodičů na základě jejich dohody.  Je stanoveno, že soud nesmí nařídit společnou péči proti vůli rodičů, nebo i jen jednoho rodiče. Pokud už mají rodiče společnou péči o dítě na základě dohody a kterýkoliv z nich požádá o její zrušení, soud ji musí zrušit a rozhodnout o výhradní péči podle nejlepšího zájmu dítěte.

Děti od 14 let mohou samy podávat návrhy týkající se péče a výchovy a odmítnout styk s druhým rodičem. V principu se však má za to, že v zájmu dítěte je kontakt s oběma rodiči.


Pokud jeden ro dič neplní soudní rozhodnutí o péči, je použito vhodných donucovacích prostředků.

Vyživovací povinnost trvá do doby, než se dítě je schopno samo živit. Výška výživného se stanovuje individuálně podle potřeb dítěte a majetku a příjmu povinného. Existují ale procentní sazby, které mohou soudům pomoci při určování výše výživného. Při neplacení výživného může zástupce dítěte požádat o exekuci a obstavení příjmu povinného. Na základě udání je neplacení výživného stíháno jako tresný čin. Soud může přiznat výživné i rozvedenému manželovi.

POLSKO

Rodičovská odpovědnost  náleží oběma rodičům bez ohledu, zda jsou nebo nejsou sezdaní. Nesezdaný otec, kterému bylo otcovství přiznáno soudem, nenabývá rod. odpovědnost automaticky, ale musí mu být také soudem přiznána.

Při rozvodu rodičů nebo na žádost nesezdaných rodičů rozhoduje soud o úpravě rodičovské odpovědnosti. Rodiče mohou soudu předložit dohodu ke schválení, dohoda ale musí být ve smyslu svěření do péče jednoho rodiče. Potom soud na základě dohody nebo podle vlastního uvážení svěří dítě do:

osobní péče jednoho rodiče: rodičovská odpovědnost náleží vždy oběma rodičům, soud pouze určí, u kterého rodiče bude dítě bydlet. Stanoví také styk s druhým rodičem. Oba rodiče mají stále stejnou rozhodovací pravomoc a k významnějším záležitostem je potřeba souhlas obou rodičů. Když se nedohodnou, rozhodne soud o každé sporné záležitosti.

společná péče je možná pouze pokud rodiče spolu žijí, u odloučených rodičů možná není.

Vyživovací povinnost trvá do doby, než se dítě je schopno samo živit. U zletilého dítěte se ale při určování výživného přihlíží i ke studijním výsledkům a svědomitosti studenta. Výška výživného se stanovuje individuálně podle potřeb dítěte a majetku a příjmu povinného. Nepřihlíží se jen k faktickému příjmu, ale k příjmu, který by povinný mohl mít, kdyby svých výdělečných schopností a možností plně využil. Při neplacení výživného může zástupce dítěte žádat exekuci a obstavení příjmu povinného. Neplacení výživného je trestným činem, lze trestat pokutou, ale je možné uložit i trest odnětí svobody až na dva roky. Soud může přiznat výživné i rozvedenému manželovi.

IRSKO

Rodičovskou odpovědnost mají oba rodiče, pokud žijí spolu, ale může ji mít matka, pokud rodiče nejsou sezdáni.

Při rozvodu rodičů nebo na žádost nesezdaných párů rozhoduje soud o úpravě rodičovské odpovědnosti. Rodiče mohou soudu předložit dohodu, kterou soud schválí, pokud bude v zájmu dítěte. Soud pak dítě svěří do:

osobní péče jednoho rodiče: rodičovská odpovědnost náleží vždy oběma rodičům, soud pouze určí, u kterého rodiče bude dítě bydlet. Stanoví také styk s druhým rodičem. Oba rodiče mají stále stejnou rozhodovací pravomoc a k významnějším záležitostem je potřeba souhlas obou rodičů. Když se nedohodnou, rozhodne soud.

společné péče: obvykle je tato možnost využívána jen na základě dohody rodičů. Oba rodiče pak mají stejnou rodičovskou odpovědnost a předpokládá se jejich vzájemná dohoda ve všech záležitostech dítěte.

Vyživovací povinnost trvá nejdéle do 23 let dítěte. Výška výživného se stanovuje individuálně podle potřeb dítěte a majetku a příjmu povinného. Při neplacení výživného může zástupce dítěte žádat o exekuci a obstavení příjmů povinného. Neplacení výživného je trestným činem, soud může uložit trest odnětí svobody. Výživné je možné přiznat i rozvedenému manželovi.

LUCEMBURSKO

Rodičovskou odpovědnost mají oba rodiče, kteří jsou manželé. U nesezdaných rodičů, má rod. odpovědnost v zásadě matka.

Při rozvodu rodičů nebo na žádost nesezdaného páru rozhoduje soud o úpravě rodičoské odpovědnosti. Rodiče mohou soudu předložit dohodu ke schválení, soud ji schválí, pokud je v zájmu dítěte. Soud na základě dohody nebo podle vlastního uvážení dítě svěří do:

výhradní péče: rodičovská odpovědnost a rozhodovací pravomoc náleží jen jednomu rodiči. S výjimkou případů vyjímečných a závažných souvislostí udělují soudy výhradní péči matce, zvlášť pokud se jedná o dítě nízkého věku. Otec má právo na styk s dítětem a také právo na informace o dítěti, ovšem pouze o významných věcech. V odůvodněných případech, např. při velké vzdálenosti, má také právo na ubytování během styku.

společné péče: je možná pouze na základě dohody obou rodičů a s jejich souhlasem. Rodičovská odpovědnost pak zůstává oběma rodičům, jako za trvání rodiny, počítá se se vzájemnou dohodou rodičů o všech záležitostech dítěte.

Pokud jeden rodič neplní soudní rozhodnutí, je možné použít donucovacích prostředků.

Vyživovací povinnost trvá do doby, než se dítě je schopno samo živit. U zletilých dětí se ale přihlíží i výsledkům studenta a k jeho svědomitosti při  studiu. Výška výživného se stanovuje individuálně podle potřeb dítěte a majetku a příjmu povinného. Při neplacení víživného může zástupce dítěte požádat o exekuci a obstavení příjmů povinného.

ITÁLIE

Rodičovskou odpovědnost mají oba oba rodiče, pokud spolu žijí.

Při rozvodu rodičů nebo na žádost nesezdaného páru rozhoduje soud o úpravě rodičovské odpovědnosti. Rodiče mohou soudu předložit dohodu, kterou soud schválí, pokud bude v zájmu dítěte. Soud pak na základě dohody nebo podle vlastního uvážení svěří dítě do:

výhradní péče: rodičovská odpovědnost náleží jen jednomu rodiči. Druhý rodič má právo na styk s dítětem. Soud svým rozhodnutím vymezí také otázky, ke kterým bude potřeba souhlas obou rodičů. Podle rozhodnutí soudu se pak výhradní péče více či méně blíží osobní péči jednoho rodiče.

společné péče: v praxi vypadá tak, že dítě podle rozhodnutí soudu bydlí s jedním z  rodičů (obvykle s matkou) a otec hraje v životě dítěte větší úlohu, než jen běžný styk. Něco jako rozšířený styk při osobní péči jednoho rodiče. Cílem zákona, který společnou péči umožňuje, je omezit spory rodičů a motivovat rodiče ke spolupráci, výsledek bývá jiný a proto soudy tuto možnost využívají jen zřídka.

střídavé péče: zákon ji umožňuje, ale v praxi je využívána ještě vyjímečněji než péče společná, protože "judikatura zastává stanovisko, že toto řešení je v rozporu se zajištěním stabilního života dětí a jejich rodičů".

Vyživovací povinost trvá do doby, než se dítě je schopno živit samo, případně i po této době, pokud se dítě nachází v potřebné situaci. Výška výživného se stanovuje individuálně podle potřeb dítěte a majetku a příjmu povinného. Při neplacení výživného může zástupce dítěte žádat exekuci a obstavení příjmu povinného. Neplacení výživného je trestným činem (porušení povinnosti podporovat rodinu) a je možné neplatiče trestně stíhat. To se ukázalo jako účinné opatření proti neplatičům výživného. Výživné se dá přiznat i rozvedenému manželovi.

 

POKRAČOVÁNÍ  PŘÍŠTĚ