Případy Podobných případů bude přibývat

Podobných případů bude přibývat

Případy

Nedávno byla odsouzena žena, která v lednu 2011 skočila s malou holčičkou z okna, když si otec dítěte přišel převzít dítě ke styku. Matka skončila na vozíku, dítě je v pořádku, dostalo se do péče otce. O případu informovala i média. Veřejnost z toho není moudrá. Jednou je matka vykreslena jako vražedkyně, podruhé se autoři zamýšlí nad možnými dalšími důvody jejího činu, nad možnou situací, která matku k tomuto zoufalému kroku dohnala. A jak to tedy bylo doopravdy? To si můžete přečíst v našem článku.

Ahoj lidi,

po přečtení diskuzí k článkům v médiích, kde je patrno, že celý případ provází iniciativa extrémistických "otcovských" skupin, jsem se rozhodla popsat celý případ. Ráda bych zabránila, aby skutečnosti kolem tohoto nešťastného případu byly vlivem zmíněných skupin zatajovány a překrucovány.


Irena se seznámila se svým partnerem, panem Š., na gymnastickém  tréninku. Trénoval i její dceru z prvního manželství Terezku.  Irena v té době prodala byt a měla tehdy milion na svém kontě. Byla dosti důvěřivá a nešťastná z rozpadu předchozího vztahu. S předchozím partnerem ještě bydlela a hledala si podnájem. Pan Š. v té době bez zaměstnání, bez bydlení a s dluhy využil této situace. Začali tedy bydlet v podnájmu, který domluvil Š. s nějakou svojí známou na pražském sídlišti Ohrada. Bohužel asi po měsíci Irena přišla do jiného stavu. Její důvěřivost neznala mezí, zaplatila za Š. dluhy, zaplatila cca 100 000 akontaci na nové auto. Leasing byl ovšem napsán na pana Š., protože Irena byla na mateřské a leasing by tedy nedostala. Dále koupila pozemek v místě bydliště rodičů partnera s tím, že si tam postaví dům. Začala studovat vysokou školu.  To bylo ještě před narozením Natálky. Pak jsem ji asi dva roky neviděla a neslyšela o ní.


Někdy koncem prázdnin 2009 jsem se pokusila Ireně volat, ale nezvedala mi telefon. Pak se sama ozvala. Irenu jsem znala jako spontánní, veselou, racionální a ambiciózní ženu. Pravda, někdy trochu labilní, ale s ohledem na předchozí manželství (i prvního manžela znám, pracovala jsem u něj), to bylo v normě. Po dvou letech jsme se tedy znovu potkaly. To už ale nebyla Irena  taková, jakou jsem ji znala. Nejenže vypadala o deset let starší, ale byla vyplašená a velmi uzavřená. Na krku měla ortopedický límec a po jeho sundání jsem viděla modřiny.  Zpočátku nechtěla vůbec o tom, co se děje, mluvit, ale po několika setkáních se rozpovídala. Za otce Natálky vydala téměř všechny svoje úspory, když už ale nechtěla za otce dluhy a výdaje platit ( chtěl jen značkové oblečení a ostatní věci),  začalo peklo. Dále jsem se dozvěděla, že otec je silně věřící a ona s ním nechce jeho víru sdílet. Nechtěla ani, aby se náboženských setkání účastnila jejich tehdy ani ne dvouletá Natálka a to byl další problém. Pan Š. byl po jednom incidentu, kdy Irenu škrtil před zraky její starší dcery, vykázán z bytu na týden a vykázání bylo prodlouženo na měsíc.  V průběhu tohoto měsíce začala Irena konat. Jelikož nebyli oddáni, musely se řešit věci ohledně dcery a majetku.


Co se týče majetku, auto připadlo panu Š., leas. smlouva byla napsaná na něj. Na zaplacení partnerových dluhů a výdajů bohužel Irena neměla potvrzení, tedy o peníze přišla. Jen kupní smlouva na pozemek byla na Irenu, tak dostala zpět pouze peníze za tento pozemek.
Pro opatrovnictví si otec přizval silný kalibr - Ligu otců, otec chtěl od začátku dceru do své péče, ale jelikož bylo jasné, že toto se mu nemůže podařit, nastavili strategii. Začalo martyrium se soudy a OSPODy.  Zpočátku byl OSPOD Praha 5 na straně matky, viděly ji zmlácenou. Ovšem po několika návštěvách otce se  postoj OSPODu otočil o 180 stupňů. Nejsem si jistá, ale k návštěvám si přizval i své pomocníky z Ligy a také z náboženského sdružení. V té době začaly Ireně chodit maily od nějaké paní/slečny z náboženské skupiny. Obsah si přesně nepamatuji, ale bylo tam něco v tom smyslu, že je promiskuitní žena a špatná matka.


Co se týče Natálky, byla silně fixována na matku, nebyla schopna komunikace s jiným člověkem krom matky a své sestry. Od nikoho si nevzala ani jídlo. Ostatně porucha příjmu potravy byl patrná. Jedla jen tekutou stravu, např. piškotu nebyla schopna rozkousat. Všmla jsem si i další věci. Když jsem ji jednou hlídala ( Irena byla u soudu) a chtěla jsem ji přebalit, tak jsem byla velmi překvapena. Holčička se vzpouzela. Pak začala velmi  naříkat a držela si přirození. Očividně měla veliký strach.


V průběhu měsíce, co byl Š. vykázán, se Irena musela z pronajatého bytu vystěhovat (jak jsem napsala, byl to byt známé pana Š.). Nebylo jiné řešení, než se odstěhovat k babičce/prababičce do Děčína, jelikož Irena byla bez finančních prostředků. Byla na mateřské, peníze, které dala Š., byly nenávratně pryč, peníze za pozemek ještě nepřišly zpět a výživné nebylo stanoveno, tedy nebylo žádné.
Jelikož se Irena přestěhovala do Děčína, tak se i příslušnost OSPODu a soudu přesunula tam. Opět stejná situace. Zprvopočátku, paní tuším Milerová z OSPODu, s matkou komunikovala mile a vstřícně, ale po několika návštěvách pana Š. bylo vše jinak, dokonce byla Ireně i stanovena pokuta. Š. si podal návrh na předběžné opatření, kdy měla být Natálka s otcem na celý víkend (nebyla toho schopna, jelikož se opravdu sama nenajedla a nepřítomnost matky byla pro ni velmi stresující a i ona byla svědkem násilí). OSPOD předběžné opatření kvitoval a okresní soud v Děčíně schválil. Irena se odvolala a po měsíci krajský soud v Ústí nad Labem předběžko zrušil a to se opakovalo.


Při předávání bylo dítě svědkem konfliktů (navíc nikdo neřešil, že dochází k opětovnému styku mezi násilníkem a obětí), od matky nechtělo. Otec dítě vytrhával z náručí matky, která se styku bránila. Pak u  předávání začala asistovat i slečna/kamarádka pana Š. z náboženského sdružení, která vše natáčela. Nezřídka docházelo i k napadání matky a babičky z její strany a vše za přítomnosti dítěte, které křičelo „paní bojim“. Pak si otec zval i policii. Tak to vše bylo až do toho osudného lednového dne. Mezitím  (v prosinci) se Irena asi na měsíc odmlčela, nezvedala mi telefon, měly jsme se sejít, ale nemohla jsem s ní navázat kontakt. Později mi řekla, že už nevěděla kudy kam, nikdo jí nevěřil a ničeho se nedovolala. Navíc jí chodily noční velmi ošklivé maily od Š..


Irena si skokem způsobila trvalé následky, nehybnost, půl roku strávila na spinální jednotce v Liberci a půl roku v rehabilitačním ústavu Kladruby. Pak dostala byt v domě s pečovatelskou službou v Děčíně na rok, kde stále bydlí. Mezitím se rozjelo vyšetřování. Natálka byla umístěna v Klokánku a poté předběžným opatřením šla Natálka k otci, který v té době bydlel na ubytovně a vykonával příležitostné práce.
U soudu, který začal 19.12. loňského roku, byli vyslechnuti svědci - já, Irenina matka, první Irenin manžel, který potvrdil, že s Irenou žádný problém se stykem své dcery Terezky neřešili. Dále slečna, která „asistovala“ panu Š. při předávání. První manželka pana Š., která potvrdila i to, že ji bývalý manžel bil. Ale jelikož byla/je členkou stejného náboženského sdružení, jednala pod tlakem. Její bratr je kamarád Š., tak řekl, že si sestra o bití koledovala (typický případ oběti), soudní znalci, jejichž posudky se velmi lišily. A samotní aktéři otec a matka.


Současně s tímto soudem probíhal i opatrovnický soud. Otec s Natálkou bydlí v garsoniéře na Praze 4, tedy se opět příslušnost st. orgánů přesunula. Otec bydlí s dcerou, svou přítelkyní a jejím mentálně postiženým synem v garsoniéře, nepracuje jak on tak i jeho nová partnerka. Dluhy se panu Š. opět navyšují.

Obvodní soud Praha 4 svěřil dceru do péče otce (nic jiného se asi čekat nedalo), styk s matkou se neřešil. Souběžně s tím žádala o stanovení styku také babička - matka Ireny. Š. jí bránil se s vnučkou vídat. Soc. pracovnice navrhla (na návrh otce) styk s babičkou za asistence na 2 hodiny v Praze jednou za 14 dní.!!!! Tak se také stalo. Kdyby se babička mohla s vnučkou setkávat ve svém bydlišti, mohla by i Irena aspoň na chvíli svou dceru vidět. Takto se k ní nedostane ani na chvíli - při svém zdravotním stavu není schopná se do Prahy dostat.
Je to s podivem, že babička dostala asistovaný styk. Otec ovšem udal, že babička je stejný blázen jako matka. Natálka  je o dva roky starší a tedy samostatnější a byl stanoven asistovaný styk s babičkou, která nijak negativně nemohla dítě ovlivnit. A dříve se tímto nikdo nezabýval! Proč tenkrát nikoho nenapadlo, že asistovaný styk ev. předávání je v tom případě namístě, jestli vliv babičky není v pořádku?!  Do té doby se stykem babičky a vnučky nikdo neměl problém. Asi proto, že se to tenkrát otci a jeho pomocníkům nehodilo. Tedy „masáž“ na správných místech dokonale zabrala.
Dne 25.6. dopoledne padl rozsudek, soudkyně se přiklonila k žalobci, dala však sazbu na dolní hranici, tedy 8 let za pokus o vraždu.
Kdo byl však skutečným viníkem, snad ukáže čas a věřím, že bude spravedlivější. Mějme na paměti - těmi nejobjektivnějšími soudci jsou a budou naše děti. Bohužel je nikdo, dokud nedosáhnou dospělosti, nechce slyšet.

 

Dodatek redakce: Jak je vidět, věc není tak jasná, jak se mohlo na první pohled zdát. Slova osoby, která je rodině velmi blízká, staví čin matky do úplně jiného světla. Jistě, nelze jen tak přejít pokus o tzv. rozšířenou sebevraždu, ale nikdo z nás neví, jak by se v podobné situaci zachoval. Po dlouhé době teroru ze strany otce, jak k matce samotné, tak k matce přes její dítě, člověk jedná ve změněném stavu mysli. Je možné, že v té chvíli ta žena neviděla jiné východisko a jediným řešením, jak zbavit sebe i dítě tyrana, bylo ukončit život. Vězení už pro ni nemá smysl. Největší trest si s sebou ponese celý zbytek života. Jedním trestem je vlastní zranění a bolesti, druhým nutnost vidět, jak se její malé dítě dostalo do rukou tyrana, který si je postupně mění ke své potřebě. A otec se postará, aby svoje dítě už nikdy neviděla. Je těžké říci, kdo je tady viník a kdo oběť (kromě dítěte). Věříme, že skutečná spravedlnost vše ukáže a viník dojde spravedlivého potrestání.

Jak o případu informovala média: http://zpravy.idnes.cz/zena-skocila-s-ditetem-ze-tretiho-patra-dostala-osm-let-pgn-/krimi.aspx?c=A120625_103135_usti-zpravy_oks

http://ustecky.denik.cz/zlociny-a-soudy/vyskocila-z-okna-s-triletou-dcerou-nechtela-ji-poustet-na-navstevu-k-otci-201206.html