Případy Prohlášení Ondřeje Hőppnera

Prohlášení Ondřeje Hőppnera

Případy

 Jako reakci na reportáž v pořadu Soukromá dramata, která ukazovala exekuci jeho dcery, pan Hőppner vydal svoje vyjádření k věci. Považujeme tedy za vhodné zveřejnit jeho prohlášení i na našich stránkách a konečný úsudek necháme na našich čtenářích.

Prohlášení Ondřeje Höppnera, otce Sofie Höppnerové

Praha, 3. 4. 2011

Případ odnětí mé dcery Sofie Höppnerové (6) její matce herečce I. J. vzbudil široký zájem veřejnosti. Rozhodl jsem se respektovat doporučení soudu, nespolupracovat s médii a událost nekomentovat, abych dceru uchránil od dalšího mediálního tlaku.

V médiích se však objevily dezinformace a byly zatajeny důležité skutečnosti, které jsem nucen jako zákonný zástupce dítěte uvést na pravou míru tímto prohlášením.
Uplatňuji tak právo na odpověď dle § 10 odst. 1, Tiskového zákona: "Jestliže bylo v periodickém tisku uveřejněno sdělení obsahující skutkové tvrzení, které se dotýká cti, důstojnosti nebo soukromí určité fyzické osoby, anebo jména nebo dobré pověsti určité právnické osoby, má tato osoba právo požadovat na vydavateli uveřejnění odpovědi. Vydavatel je povinen na žádost této osoby odpověď uveřejnit."
Právo na odpověď uplatňuji vůči všem médiím, které o případu informovaly, s výjimkou deníku Blesk, který jako jediné médium informoval o případu korektně.
Současně žádám všechny média, aby respektovaly právo na soukromí, a zdržely se publikování jakýchkoli zpráv, týkajících se soukromí mé dcery, aniž bych jim k tomu poskytl souhlas, což platí především o zveřejňování fotografií dítěte (zákon č. 40/1964, Občanský zákoník, ochrana osobnosti, § 11 a 13).
V případě, že dojde ze strany médií k opětovnému porušení zákona o ochraně osobnosti, budu muset zvažovat kroky dle zákona č. 40/1964, § 12 odst. 1 a § 13.
Zde je má odpověď:
1) Je mi hluboce líto chování matky, že odmítá dceru na předání řádně připravit, a že poskytla médiím nahrávku z odnětí dítěte ze dne 13. 3. 2011, a s médii na téma naší dcery dlouhodobě spolupracuje. Doufám, že se poučila a situace se nebude muset opakovat.
2) Soud přistoupil k odnětí dítěte matce až poté, co vyčerpal všechny zákonem stanovené možnosti. Matka nepředala dceru za tři roky probíhající střídavé péče (od února 2008) celkem desetkrát a kdyby nezasáhl dne 13. 3. 2011 soudní vykonavatel, bylo by to již 11. porušení rozsudku. Z mé strany nedošlo k porušení rozsudku ani jednou.
3) Matka dostala za opakované porušování rozsudku výstrahu, pokutu, neúspěšně proběhla i návštěva u mediátorů. Matka s rozsudkem o střídavé péči od vynesení rozsudku nesouhlasí a průběžně podniká kroky, aby ji zhatila. Mou jedinou obranou pro nim je důslednost a trpělivost.
4) Již pár minut po odnětí matce dne 13. 3. 2011 byla dcera klidná, tulila se k otci a po vystoupení z auta (20 minut po odnětí) tančila se svou mladší sestrou před domem "Kolo kolo mlýnský". Vyplývá to ze zprávy soudního zmocněnce a z výpovědi sociální pracovnice, kteří jeli s otcem a dítětem v autě.
5) Dne 14. 3., tedy den po odnětí dítěte matce, přišla dceru k otci navštívit sociální pracovnice a konstatovala, že je dcera veselá, v pohodě, má k otci láskyplný vztah a vše je v naprostém pořádku.
6) Dne 26. 3. tedy den před předáním dcery matce, jsem s dcerou navštívil psycholožku. Ta ve své zprávě konstatovala, že jediné, co dceři na systému střídavé péče nevyhovuje je, "když maminka mluví špatně o tatínkovi". Podobné výroky dítěte o "tlaku matky" jsou zaznamenány již například v soudně znaleckých posudcích z prosince 2009.
7) Po ukončení mého cyklu dne 27. 3. jsem dceru řádně předal matce do jejího cyklu střídavé péče. Dceru jsem na předání připravil, proto nenastal žádný problém.
8) Dcera byla ve dvoutýdenním cyklu péče otce jako vždy v naprosté pohodě, a jak vyplývá ze soudně znaleckých posudků, z dalších psychologických vyšetření, ze zpráv sociálních pracovnic i z obsáhlé fotodokumentace. Soudní znalci a další odborníci dospěli při svých šetřeních k závěru, že je pro dítě střídavá péče nejlepším řešením.
9) Soud rozhodl o svěření dítěte do střídavé péče již dvakrát: Poprvé městský soud hl. m. Prahy v listopadu 2007 po odvolání otce, podruhé na jaře 2010 obvodní soud Prahy 5.
10) Soud nařídil výkon rozhodnutí odnětím dítěte matce jako v dané situaci jediný možný krok. Kdyby k němu nedošlo, matka by dítě nepředala, dcera by neviděla dlouhé měsíce a možná i roky svého tátu a prostředí s ním spojené, které patří neodmyslitelně do jejího života.
11) Důvod, proč jsem dosud nepožádal soud o trvalé svěření dcery do výlučné péče je mé přesvědčení, že dítě potřebuje oba rodiče.
Ing.Ondřej Höppner,
otec dítěte
 
Protože jsme na našich stránkách také o případu psali a to zde http://www.jedendomov.cz/pripady/115-soukrome-drama-petileteho-ditete, rádi zveřejňujeme vyjádření otce dítěte k věci.Teď už jistě není těžké udělat si názor sám, jak o tom svědčí i příspěvky v diskusích pod článkem na jiných stránkách, např. na stránkách podporujících střídavou péči nebo na jeho osobních. Moc bychom také uvítali, kdyby se nám ozvala i paní Jirešová a také nám poskytla svoje vyjádření, rádi jí zde poskytneme prostor.