Odborné články Seminář o střídavé péči

Seminář o střídavé péči

Odborné články

Dne 2.6.2011 proběhl v prostorách sdružení "Barevný svět dětí" seminář na téma střídavá péče. Zúčastnili se ho i zástupci naší redakce.


Seminář zahájil svojí prezentací PhDr. Karel Humhal, ve které výstižně a jednoznačně popsal úskalí střídavé péče...

 Tento uznávaný psycholog a soudní znalec poskytl účastníkům možnost seznámit se s některými konkrétními případy ze své praxe, i praxe svých kolegů. Celkově lze jeho vystoupení charakterizovat jako kultivované a objektivní. Jako výsledek jeho vystoupení lze konstatovat, že naše současná společnost není ještě připravena na tuto formu výchovy, naopak soudně nařízená střídavá výchova přináší záporný efekt, poněvadž o soudní nařízení žádají převážně patologičtí jedinci, jejichž zájem o dítě je často jen zástěrkou pro vyřizování účtů mezi bývalými partnery a děti tím zbytečně roky trpí. Zároveň se nařízenou střídavou péčí prodlužují soudní spory, neustále se obnovují, končí často až zletilostí dítěte, partneři na sebe podávají trestní oznámení, celá záležitost se současně kriminalizuje.


S druhou prezentací vystoupil p. Hodina z tzv. Ligy otců. Tato prezentace naopak zdůrazňovala prospěšnost střídavé péče, ačkoliv reálné podklady a výzkumy na toto téma v zásadě neexistují. Dále je nutné upozornit na zásadní rozpor v hodnocení úspěšnosti  soudně nařízené SP, poněvadž úspěšnost prezentovaná pouze jednou stranou nesvědčí o harmonické výchově dítěte, spíše o zákopové válce mezi rodiči. Jako hlavní důkaz úspěchu tam byl p. Hodinou opět předváděn p. Cihlář z Brna, který dosáhl střídavé výchovy o malého syna, nicméně tam opět scházela matka, která by úspěšnost a harmoničnost výchovy mohla potvrdit. Šokující bylo tvrzení v jednom odstavci prezentace, kde vystupující tvrdil, že ústavní péče o dítě by byla lepší než výhradní péče jednoho z rodičů. Toto tvrzení známe z jednoho současného opatrovnického sporu, kde toto prohlásil otec malé dcery. To je věc, kterou by totiž žádný rodič skutečně milující své dítě neudělal. Vystoupení lze zhodnotit jako tendeční, pracující s nepodloženými fakty, přednášejícího omlouvá, že sám usiluje o soudně nařízenou střídavou výchovu. Jako pravdivé tvrzení lze vyhodnotit, že je střídavá výchova nařizována v poměrně malém procentu, ale jaké procento rodičů vlastně SP provozuje dobrovolně se v podstatě neví, takže skutečná reálná čísla mohou být řádově vyšší.

Náš názor po semináři je, že soudně nařizovaná střídavá výchova by měla být nařizována pouze ve vyjímečných případech, naopak výchova založená na dohodě rodičů maximálně podporována, protože jen tam je záruka prospěšné výchovy dítěte.  Tam kde rodiče netrvají na nesmyslném strikním dodržování rozsudků na minuty a kde dochází k izolaci dítěte, doslova k jeho půlení za živa…

Pro zajímavost zde zveřejňujeme alespoň stručně zpracovanou prezentaci pana psychologa Humhala. Velice výstižně v ní popsal osobnost agresivních žadatelů o střídavou péči za každou cenu.

 Pro ty z vás, kteří máte možnost, je se souhlasem autora prezentace ve formátu powerpoint ke stažení ZDE. Pro ostatní stručný obsah:

1) PhDr. Karel Humhal

•1972, psycholog ve zdravotnictví,
•1984, speciální průprava na úseku klinické psychologie, „klinický psycholog“,
•1993, provozovatel nestátního zdravotnického zařízení, 
•1998, funkční specializace v systematické psychoterapii, „psychoterapeut“,
•1998, soudní znalec v oboru zdravotnictví, psychiatrie, specializace klinická psychologie mladistvých.
•Až dosud jsem vypracoval celkem 606 evidovaných znaleckých posudků, z toho minimálně polovinu v občansko právních sporech – tzv. pečovatelských řízeních, o svěření dítěte do výchovy rodičů. Je to přibližně 30 soudně znaleckých posudků za rok, tj. necelé tři posudky za měsíc. •Zdůrazňuji, že pracuji s vyhraněně specifickou klientelou, kterou mě soudci pověřují, a že jsem si vědom z toho vyplývajících skutečností pro posuzování problematiky v širším kontextu. Moje zkušenost je daná praxí s velmi komplikovanými případy

2) Střídavá výchova u nás a ve světě

•Původně jsem si přál nazvat tuto kapitolku „Střídavá péče, my a svět“. Měl jsem pro to specifické důvody. Paní Mgr. Česneková kapitolku reformulovala název na „Střídavá výchova u nás a ve světě“.
•V původním pojetí jsem si přál zdůraznit skutečnost, že naše společnost značně zaostává za ostatním kulturním světem v řadě oblastí společenského chování a je otázka, zda naše společnost již dozrála k přijetí střídavé výchovy jako právní normy.
•Příklady:
• V roce 1986, jsem díky velké souhře náhod navštívil Kodaň, hlavní město Dánska. V Dánsku v té době platil zákaz fyzických trestů dětí na ulici pod pokutou 400 dánských korun; u nás podobný zákon nemáme dosud.
 •Vloni nebo předloni jsem se zúčastnil Mezinárodní konference na ochranu práv dětí v Praze, pod záštitou ministra Kocába. MUDr. Vaněčková tam referovala výsledku evropského výzkumu postoje veřejnosti k fyzickým trestům a domácímu násilí vůbec. Zatímco ve většině zemí EU jsou fyzické tresty zakázány, u nás nejen laická veřejnost, ale i odborníci z řad justice, lékařů a psychologů, nepokládají facku a pohlavek za projev fyzického násilí,     
• podobná fakta se týkají kouření, konzumace alkoholu, prostituce, a dalších zdravých vývoj dětí ohrožujících faktorů,
 mohl bych pokračovat řadou dalších příkladů, není čas

3) Střídavá výchova ve světě

•K samotnému pojmu střídavá výchova. V podobě právní normy, jde o jev v dějinách lidstva nepříliš starý. Ve světě se začaly objevovat první právní předpisy o střídavé výchově okolo 80. let minulého stolení, v souvislosti s vysokou rozvodovostí,.V USA, v severských zemích, v Belgii. 
•Praxe v jednotlivých zemích se velmi liší  
•Uvádí se, že v Kalifornii dosahuje počet rozsudků o střídavé výchově téměř 30%
•V Austrálii 5-11%

4) Střídavá výchova u nás

•Střídavá porozvodová péče se u nás uděluje od roku 1998, a případů, kdy soud takto rozhodne, pomalu ale jistě přibývá

Cit.: Foto - archiv Pavla Komárka

•Počet dětí svěřených do výchovy rodičům
rok  celkem matce otci střídavá/společná výchova jiné osobě
2004 33513  30 425 1959  453     676
2005 30891  27 883 1874  536     598
2006 31 574 28 400 1818  679     677
 
•V současné době se uvádí asi 2,97% případů z celkového počtu rozvodů. Já fungující případy nevidím. Znám pouze problematické

5) Práce s nehomogenní skupinou

•V případě posuzování problematiky svěření dítěte do výchovy rodičů (pro dobu před a po rozvodu manželství, případně nesezdaných rodičů) pracujeme s výrazně nehomogenní skupinou. To je důležitý fakt při zvažování, zda obligátně nařídit střídavou výchovu nebo ne.
•Jeden pól kontinua představuje úplná rodina s dětmi, která žila několik let společně, kde děti si bezpečně vytvořily citové vazby k oběma rodičům, kde mezi členy rodiny existují početné a silné citové vazby.
•Druhý pól kontinua představuje skupina různých uspořádání rodičů a dětí, v extrémním případě množina dvou nesezdaných biologických rodičů, kteří žijí odděleně, a kde dítě nebo děti žijí s některým z rodičů a nemají vytvořeny dostatečné nebo žádné citové vztahy k druhému z rodičů, případně k žádnému z rodičů.

 6) Pojem "rodič" a "rodičovství"

•V souvislosti s předcházejícím konstatováním roste význam definice pojmu „rodič“, „rodičovství“. Až donedávna pojem rodič splýval s představou osoby, která byla biologickým rodičem a podílela se na výchově dítěte v rodině. Tato definice dávno neplatí absolutně.
•Rozlišujeme dvojice pojmů:
-vlastní rodič x nevlastní rodič,
-biologický rodič x nebiologický rodič,
-rodič, žije s rodinou x rodič, žije mimo rodinu,
•?, je možné, že v relativně blízké budoucnosti přibudou další varianty – např. „vlastní částečně biologický rodič“; tj. rodič, který věnoval sperma nebo vejce, aby nějaká žena odnosila dítě, které bude jeho,
•Jednotlivé charakteristiky se mohou různě kombinovat. V praxi jsem se setkal i neobvyklými kombinacemi „vlastní nebiologický rodič“, „biologický rodič nevlastní“.

7) Psychologický význam pojmu rodič

•Při práci na znaleckých posudcích roste tlak na zohledňování pojmu rodič:
-v biologickém slova smyslu,
-v psychologickém slova smyslu,
-v právním slova smyslu,

•Tyto kategorie se někdy zcela překrývají a jindy naprosto rozcházejí. Může potom docházet k mnoha rozhodnutím správních orgánů formálně správným, tj. rozhodnutí, kde orgány postupují správně dle předpisů, práva, a z  hlediska zdravého lidského rozumu a prožívání účastníků řízení naprosto nesprávným, nespravedlivým a dokonce zcela nelidským.
•Po zkušenostech s prací na znaleckých posudcích a vzhledem k profesi psychologa se přimlouvám na větším zohlednění definice rodičovství v psychologickém slova smyslu, které je zásadní z hlediska dítěte  (dítě ani tak nezajímá kým bylo zplozeno, dítě vnímá jako rodiče toho, kdo pečuje o jeho zdravý tělesný a psychický vývoj). Rodič se může jakkoliv zaštiťovat „voláním krve“, nestará-li se zodpovědně o dítě v jeho prospěch, dítě volání rodiče neslyší. Tím neříkám, že dítě nemá v určitém věku zájem zjistit, kdo je jeho biologickým rodičem.

8) Psychologický profil žadatelů o střídavou výchovu

•Tato kapitolka by vydala na celou obsáhlou přednášku. Mezi žadateli o střídavou výchovu jsou rodiče všech typů sociologických ukazatelů. Mladší, starší, vzdělaní, nevzdělaní, chytří, hloupí, z měst i z vesnic, podnikatelé i zaměstnanci. Já se setkávám pouze s problematickými případy (neproblematičtí rodiče se na střídavé výchově dohodnou), takže většina žadatelů trpí poruchami osobnosti a neurotickými mechanizmy v jednání, většinou v rámci tak zvané širší normy.
•Většinu z nich představují lidé sebestřední (psychicky nezralí, egocentričtí, egoističtí, kteří neberou ohled na potřeby a celkové zdraví dítěte)
•Proto se domnívám, že nelze střídavou výchovu nařizovat obligátně  a rozhodovat individuálně, případ od případu

9) Psychický stav dětí z rodin žadatelů o střídavou výchovu

•Psychický stav dětí z rodin žadatelů o střídavou výchovu se odvíjí od konkrétního průběhu soudního sporu rodičů o dítě,
•Děti si odnášejí těžké a trvalé následky na zdraví tělesném i psychickém tam, kde rodiče bojují dlouho, bezohledně, kde rodiče používají dítě jako zbraň proti druhému rodiči,
•Běžné jsou více či méně závažné psychosomatické zdravotní problémy (bolesti hlavy, břicha, poruchy spánku, poruchy mikce a defekace), neurotické symptomy a mechanizmy v jednání (tiky, okusování nehtů, cucání prstů, zadrhávání v řeči, úzkosti, strachy, deprese, apatie), i závažnější poruchy (např. autistické projevy)
•Z psychologického hlediska obvykle prospívají pod úrovní vrozených schopností doma i ve škole, v kolektivu dětí mívají různé poruchy chování (ubližují, šikanují, jsou obětí šikany) a trpí negativném sebepojetím, sebehodnocením, sníženým sebevědomím, pocity viny    

10) Kriminalizace problému

•Případy sporů o výchovu dětí se v poslední době kriminalizují. Již před několika lety jsem na konferenci soudních znalců varovně prohlásil, že vnímám vývoj v oblasti pečovatelských sporů jako negativní. Bylo to po té, co jedna z matek najala vraha na otce svého dítěte ve snaze vyřešit svérázně pečovatelský spor (zprávu jsem se dozvěděl z tisku).
•Poslední dobou prakticky nemám jiné „pečovatelské“ posudky, než takové, kde splývá občansko právní problematika s problematikou trestní. Rodiče podávají v rámci pečovatelských řízení paralelně trestní oznámení jeden na druhého (zanedbávání péče, týrání, sexuální a jiné zneužívání), ale také na další účastníky řízení (sociální pracovnice, soudce, znalce, odborníky ze zdravotnictví, školství, atd).
Zcela běžné jsou anonymní výhrůžky odborníkům poštou, po telefonu, ale i otevřené výhrůžky a nátlakové akce. Práce na znaleckých posudcích potom přestává poskytovat uspokojení a mnohdy ztrácí smysl.
•Pokud mohu mluvit za znalce, jsou znalci, kteří se pečovatelským posudkům vyhýbají (nechtějí si komplikovat život, mají obavy) a preferují práci na znaleckých posudcích z oblasti trestního práva

11) Závěr

•Závěrem vyslovuji přesvědčení, že společnost časem najde způsob, jakým úspěšně a ve prospěch dětí řešit pečovatelské případy a nenechá se nátlakovými skupinami rodičů donutit k nepředloženým rozhodnutím
•Domnívám se, že je třeba, aby dítě bylo v soudním sporu rodičů hájeno rovnocenným soupeřem advokátů, nikoliv pouze kolektivním opatrovníkem(kolega dr. Jiří Kovařík navrhuje ombudsmana)
•Pokud jde o můj názor na střídavou výchovu, s ohledem na výše  presentované jsem proti obligátnímu nařizování střídavé výchovy soudy , protože jednotlivé případy se příliš liší, pro některé je střídavá výchova vhodná, pro jiné není.
•Děkuji za pozornost