Občanské sdružení Už se poprali? aneb Střídavkáři v Brně

Už se poprali? aneb Střídavkáři v Brně

Občanské sdružení

"Dobrý den, máte tam prosím někoho na čtvrteční odpoledne? Potřebovali bychom rozdat pár letáků v Brně na Náměstí Svobody." "Ale to víte, že jo, domluvíme se." A tak jedna hodná slečna zažila perné chvíle, které jistě nečekala. Sám pan A. H. a jeho kamarádi se o ni zajímali. Tento zájem mužů o svou osobu si ale asi moc neužívala.

 

....................................................

Tak si jdu 1.8.2013 po Náměstí Svobody v Brně a najednou před sebou vidím skupinku žlutých pánů. Něco mluví, ale nevím co, není jim rozumět. Nevadí, tam někdo takhle mluví každou chvíli. Jeden žlutý pán mi vstoupí do cesty, že má pro mě zajímavé informace. Beru si leták, křiklavý a dobře provedený, jistě byla jeho výroba velmi drahá. Jdu dál, po pár krocích mi nenápadná tichá slečna strčí do ruky ještě další letáčky, už ne tak křiklavé a jejich výroba byla jistě mnohem levnější. O kus dál se na to dívám. Křiklavý leták mě praští do očí, něco o střídavé péči. Pánové se tady ve stručných heslech snaží vysvětlit, jak je střídavá péče úžasná. Prý zachovává dětem oba rodiče a nedělá z nich polosirotky (pokud vím, polosirotek vzniká po smrti rodiče, ne?) a taky prý redukuje porozvodové komplikace. Je tady krásně popsáno, jak je to spravedlivé, jak by to pánové opravdu moc chtěli a mají na dítě právo, jak by to bylo ideální . Prostě se střídavou péčí na věčné časy a nikdy jinak. Hm, hezká představa. Pak kouknu na ty od té slečny. Ty už neuhodí do očí barvou, tím více ale obsahem. Tady nikdo nemaluje, jak by to mělo být a jaká je to spravedlnost, tady se píše, jak život se střídavou péčí opravdu vypadá. Že když jsou mezi rodiči konflikty, tak střídavou péčí rozhodně nepřestanou a jak to pak prožívá dítě. Dokonce je tady i vyjádření dětí. Na druhém letáku je nabídka pomoci rodičům, kteří se dostali do konfliktní situace kolem péče o děti. Žiji sice ve spokojeném vztahu, ale letáky od slečny schovám, jednou se mohou hodit.

Jdu takhle s dítětem v kočárku po městě a už je vidím. Otrapy ve žlutých trikách, něco vykřikují po náměstí. To snad ne, oni už vlezli i do Brna! Naštěstí jim není rozumět. Snaží se mi vnutit leták. Nechci, dobře vím, co jsou zač. Po pár krocích mi nějaká slečna nabízí další letáky. "Nechte si to,  já pro střídavou péči moc nejsem."  "To není pro, to je právě proti tomu," říká slečna. "Tak to jo, to mi dejte", s radostí si letáky beru. Téma mě zajímá už delší dobu, uvažuji totiž o rozvodu. Vypadá to zajímavě, mají to pěkně napsané, doma se hned podívám na odkaz, informace se vždy hodí.

......................................................

Tak nějak asi mohly vypadat reakce lidí na čtvrteční akci na Náměstí Svobody v Brně, kde se sešla hned dvě sdružení. To první, křiklavá skupinka propagátorů střídavé péče, zastoupeni zde asi sedmi lidmi, se snažila přesvědčovat lidi o vlastní slávě a spasení světa pomocí střídavé péče. Pánové se snažili, aby jim neunikl ani jediný, kdo tudy procházel. Měli smůlu, lidé jen procházeli, nezastavil se nikdo. Druhé, občanské sdružení Jeden domov, bylo zastoupeno jen jednou nenápadnou slečnou rozdávající letáky, která měla smůlu, že dostala právě tuto práci a obrátila tak na sebe pozornost celé žluté skupinky. I když slečna byla jen jedna, dělala nám čest. Taky jí téměř nikdo neunikl, alespoň ne z těch, kteří již drželi v ruce žlutý leták.

Někteří lidé leták odmítli, chápeme, že neustálé nucení letáků na ulici už obtěžuje, je toho moc. Žlutí pánové to měli stejně. Někteří lidé si letáky brali a podívali se na ně až někde za rohem, tak, jak to dělá většina z nás. Další si letáky od slečny brali s radostí. Bylo vidět, že hodně lidí vítá pomoc při rozvodových sporech. Některé maminky po letáku dychtivě sáhly, zvlášť když se dozvěděly, že je to něco proti střídavé péči.

Chudáci žlutí pánové. Jistě to nečekali. I když slečnu viděli hned po začátku akce a začali větřit. Po zjištění informací, o co jde, prvním zvědem žluté skupiny, se pánové postupně snažili slečnu zastrašit a různými způsoby jí znemožnit rozdávání letáků. Věnovali tomu spoustu času a své energie, ale nemuselo jim to vadit, stejně tam stáli jak namalovaní. Snažili se slečnu zabavit a odvést od její práce, snažili se ji přesvědčit o své pravdě vyprávěním svých srdceryvných příběhů. Snažili se získat informace z jejího soukromí. Všichni, co tam byli, jí věnovali pozornost. Dokonce jeden z členů skupiny se ji snažil zastrašovat předstíraným voláním policie z důvodu údajného rušení jejich ohlášené akce a když to nevyšlo, aspoň si ji natáčel na mobil. Slečna se ale nedala ani zastrašit ani odlákat a svědomitě si svoji práci plnila až do konce. Nevíme, jakého přesvědčení slečna v této věci je, ale na její skutečně dobře odvedené práci bylo vidět, že stojí na té správné straně.

Vždyť pánové přece sami propagují spravedlnost. A co je spravedlivějšího než právo občanů dostat informace o problému ucelené místo jednostranné manipulace. Pánové propagátoři ale nemají rádi, když se jejich informace dávají na pravou míru. Vždyť co kdyby to někdo četl? Ještě praktiky žlutých pánů odhalí. Zatímco slečna je v pohodě nechala dělat jejich činnost, pánové by ji nejradši zapíchli, kdyby tam nebylo tolik lidí.

Možná, že i bez letáků si díky tomu někteří lidé udělají názor. Vždyť za člověka, nebo za sdružení, nemluví letáky, ale činy a způsob chování. A právě tolerance a nevtíravost jsou jedním ze znaků zdravé osobnosti. Stejně jako míra agresivity, se kterou lidé vystupují.

Akce skončila. Pánové si šli podle plánu někam do hospody sdělovat informace o různých druzích péče o děti po rozvodu. Sdělovali si je ale opět sami mezi sebou. Nikdo se k nim nepřidal.

A tuším, které téma bylo ústředním tématem jejich hovoru.

 

 

Tímto bychom chtěli poděkovat hodné slečně za její dobře odvedenou práci a omlouváme se jí za případné nepříjemnosti během akce. Žlutí pánové se chovali přesně tak, jak jsme věděli, že se chovat budou. Schéma jejich chování je totiž velmi dobře čitelné a předvídatelné, protože vrozená agrese se zamaskovat nedá...