Občanské sdružení Odborné konference k Mezinárodnímu dni proti násilí na ženách

Odborné konference k Mezinárodnímu dni proti násilí na ženách

Občanské sdružení

AKTUALIZOVÁNO

Dne 22.11.2011 se naši zástupci Mgr. Zuzana Stibůrková a Michaela Korbelová zúčastnily "Kulatého stolu" na téma "V ČR se domácí násilí (ne)-řeší!? aneb dosud neřešené nebo nedostatečně řešené aspekty domácího násilí", který pořádala organizace proFem o.p.s. při příležitosti Mezinárodního dne proti násilí na ženách (25.listopad).

Akce se konala v Rakouském kulturním institutu na Jungmanově náměstí v Praze.
Prohlášení organizace proFem o.p.s. u příležitosti Mezinárodního dne proti násilí na ženách: http://www.profem.cz/clanky/?x=2315228

Pozvaní byli např. Mgr. Jan Potměšil, místopředseda Výboru prevence domácího násilí při Radě vlády pro rovné příležitosti žen a mužů,

Mgr. František Korbel, Ph.D., náměstek ministra spravedlnosti - sekce legislativně právní, místopředseda legislativní rady vlády,

Eva Hurychová - zpěvačka, autorka

Zveřejňujeme tady příspěvek paní Stibůrkové k tématu:

V České republice zažije některou z forem násilí ze strany svého partnera 38 % žen. Domácí násilí však není jen záležitostí dospělých. V rodinách, kde k násilí dochází, jsou děti jeho svědky v 94 procentech případů. Bohužel 40 až 60 procent agresorů, kteří jsou násilní ke svým partnerkám, týrá i své děti. Tyto děti jsou psychicky týrány, fyzicky napadány přímo svým otcem anebo při obraně matky. Často se navíc právě děti stávají prostředkem k manipulaci nebo získání opětovné kontroly nad matkou, obětí domácího násilí.

Jak uvádí psycholožka o. s. ROSA Eva Šilarová uvedla, že dětská svědectví násilí jsou často traumatickým zážitkem na celý život: „U dítěte, které bylo svědkem domácího násilí, je bez odborné pomoci mizivá šance, že naváže kvalitní partnerský vztah, že bude mít normální vztah se svými dětmi.“ (o.s. Rosa)

Děti, které se stávají svědky násilí v rodině, jsou ohroženy – a to psychicky i emocionálně. Tyto děti zažívají pocity hněvu a strachu, neví jak se s nimi vyrovnat, cítí vinu – např. za to, že nejsou schopné násilí zastavit. Tyto děti se stávají subjekty a svědky odmítání, nestálosti, protikladného chování, násilí. Mívají narušené vztahy s vrstevníky. Protože domácí násilí není „ojedinělá hádka“, ale systematické a promyšlené týrání a napadání, které se opakuje a má narůstající charakter, je v těchto situacích vážně ohrožen vývoj dítěte, jeho psychické, fyzické i mentální zdraví. Děti, svědci domácího násilí bývají vlivem zažitého vzorce chování více agresivní anebo jsou naopak bázlivé, trpí depresemi, psychosomatickými obtížemi, posttraumatickými stresovými poruchami. Od násilného rodiče se učí svalovat odpovědnost na druhé, obviňovat z neúspěchů okolí. Tyto děti mohou být neklidné, plačtivé, úzkostné, trpí malou sebeúctou, depresemi, jsou zlostné, mají potíže se sebekontrolou, somatizují, objevují se u nich poruchy příjmu potravy, pokusy o sebevraždu, sebepoškozování, v případě starších dětí užívání drog a alkoholu, útěky z domova. Tyto děti přestávají komunikovat s vrstevníky, učitelkami.

Přesto se na přítomnost dětí u násilí v ČR nepohlíží v praxi úřadů a soudů jako na nic závažného. Za stávajícím stavem stojí i malá politická vůle o systémové změny. Oproti tomu je praxe v zahraničí zcela odlišná: například v Kanadě se přítomnost dětí u násilí považuje za trestný čin, v USA již v roce 1998 přijalo 13 států doporučení národní rady soudců, které stanoví, že „svěření dítěte do péče pachatele domácího násilí není v nejlepším zájmu dítěte, stejně jako střídavá péče“. Podle Evropského hospodářského a sociálního výboru (EHSV) při zvažování mezi právními zájmy musí být před právem na kontakt s dětmi vždy upřednostněna ochrana před násilím. Evropský parlament v usnesení ze dne 16. 1. 2008 žádá členské státy, aby na děti, které byly svědky domácího násilí, pohlížely jako na oběti trestného činu. (zdroj o.s. Rosa)

V českém kontextu často dochází ke komplikované situaci, kdy se střetává právo dítěte a práva rodiče. Děti v České republice jsou tak někdy svěřovány soudy do střídavé péče i násilným partnerům, orgány péče o děti nutí děti ke styku s násilným rodičem, i když se skrývají v utajeném azylovém domě pro oběti domácího násilí. A to i přesto, že orgány sociálně právní ochrany dětí mají povinnost zaměřovat se na děti ohrožené domácím násilím a hájit jejich zájmy (zákon 134/2006 Sb.). I Ministerstvo zdravotnictví ČR (Věstník 5/2008) považuje „děti v roli svědků domácího násilí za týrané, zneužívané a zanedbávané“. „V praxi ale v České republice nebývá domácí násilí v rodině vůbec pojmenováno. Pracovníci sociálně právní ochrany a následně pak při rozhodování soudů se ve zprávách, posudcích a rozsudcích hovoří pouze o „konfliktech v rodině“. Svědčí to o nepochopení domácího násilí a jeho důsledcích na jeho oběti – ženy, ale i děti, které jsou svědky domácího násilí“, říká Marie Vavroňová o.s. ROSA.

Podle odborníků je právo dítěte na bezpečí hlavní prioritou. Pokud nechráníme dítě před násilím a dítě zůstává jednáním institucí násilí vystaveno, lze hovořit o systémovém týrání dítěte. Je tedy zapotřebí chápat dítě jako samostatný subjekt, jehož ochrana musí být nadřazena zájmům rodičů. Bohužel agresivita v celé společnosti stoupá a  řada soudců, soudních znalců i sociálních pracovnic je vystavena tlaku nátlakových skupin.

Kulatý stůl proFem

__________________________________________________________________________________________________

Dne 23. listopadu se zástupkyně našeho sdružení paní Michaela Korbelová zůčastnila odborné konference "Nebezpečné pronásledování - stalking", kterou pořádal odbor prevence kriminality Ministerstva vnitra ve spolupráci s oddělením rovnosti žen a mužů Úřadu vlády České republiky. Konferenci zaštítila zmocněnkyně vlády pro lidská práva Mgr. Monika Šimůnková. Mluvilo se na téma Stalking jako pokračování vztahu, o tom hovořil kpt. Mgr. Václav Kabátník, PČR Ústeckého kraje a Mgr. Martina Vojtíšková z Intervenčního centra z Ústí nad Labem. Další téma bylo Stalking v policejní praxi, zde mluvili por. Bc. Andrea Kornetová a por. Bc. Martin Hřib ze Skupiny Domácí násilí MŘ PČR Brno. O stalkingu z pohledu psychologů hovořily PhDr. Marie Štorková, policejní psycholožka a Doc. PhDr. Ludmila Čírtková CSc., soudní znalkyně, vedoucí katedry společenských věd Policejní akademie ČR.

Dále se mluvilo o nebezpečném pronásledování z pohledu justice, zde mluvil pan JUDr. Jan Jakovec, krajský státní zástupce Severočeský kraj a JUDr.Tomáš Durdík z Městského soudu v Praze.

Konference se zúčastnila oparvdu velmi početná, hlavně odborná veřejnost. Jsme rádi, že jsme se mohli jako sdružení zúčastnit také a dozvědět se mnoho dalších přínosných informací.

Konference Ministerstvo vnitra

 Tady je článek o konferenci na stránkách Ministerstva vnitra, jsou zde znázorněné statistiky a také si tady můžete otevřít příspěvky jednotlivých účastníků: http://www.mvcr.cz/clanek/ministerstvo-vnitra-usporadalo-konferenci-o-stalkingu.aspx

 

Na závěr jeden úspěšně vyřešený případ stalkingu, i když oběť si musela i s dítětem prožít peklo: http://www.novinky.czkrimi/251513-muz-neunesl-rozchod-s-druzkou-za-stalking-pujde-do-vezeni.html?ref=boxE