Občanské sdružení Naše desatero podrobně

Naše desatero podrobně

Občanské sdružení

Vzhledem k tomu, že po internetu se šíří zkreslené a smyšlené údaje o smyslu našeho webu, prosazovaných cílech i autorech, pokusíme se vše sepsat jednoznačně tak, aby byla minimalizována možnost pochopit něco špatně:

 

 1) Nejsme obecně proti střídavé péči

Tedy nemáme nic proti tomu, když se na střídavé péči domluví oba rodiče i s dítětem a v průběhu jejího praktikování spolu všichni komunikují a dělají vzájemně kompromisy. V takových případech žádné nařizování není třeba a rodiče se domluví v zájmu dítěte...

  

2) Jsme proti direktivnímu nařizování střídavé péče

Jsme rozhodně proti nařizování střídavé péče bez dohody všech zúčastněných, zvláště v případech, kdy by při pobytu dítěte u jednoho z rodičů docházelo k naprosté izolaci od všeho, co připomíná druhého rodiče. Toto se právě v případech nařízené střídavé péče často děje a zcela nepochybně to je pro dítě tím nejhorším řešením výchovy po rozchodu rodičů. Proto je naprosto nezbytné nechat individuálně rozhodovat soudce a před rozhodnutím o svěření do péče důkladně prozkoumat stav péče o dítě před rozchodem, charakterové vlastnosti rodičů a zejména i za pomoci psychologických posudků zjistit skutečnou motivaci rodiče, snažícího se získat dítě do střídavé péče.

 

3) Nejsme zaměřeni proti všem otcům

Víme, že existuje většina slušných otců, proti kterým nelze mít žádné námitky a kteří jsou pro děti velkým přínosem.

 

4) Jsme zaměřeni proti otcům s psychopatickými rysy

Tedy proti těm, kteří se za dobu trvání vztahu dopouštěli násilí a to bez rozdílu psychického nebo fyzického na matce nebo dokonce na dětech a skrze střídavou péči se snaží pouze udržet kontrolu nad bývalou rodinou. V těchto případech budeme vždy jasně nejen proti střídavé péči, ale i proti jakémukoliv širšímu styku s dítětem. Na toto téma připravujeme samostatný článek.

 

5) Nezastáváme názor, že dítě musí být ve výlučné péči matky

Náš názor je ten, že dítě by po rozvodu mělo být svěřeno do péče tomu, kdo se o něj nejvíce staral a ke komu má tedy nejhlubší vztah. A to ať již bylo důvodem nerovnoměrné péče cokoliv, protože pro dítě není podstatné, proč se mu jeden z rodičů věnoval výrazně více, cítí to jen jako prostý fakt a k tomu rodiči má vztah přirozeně hlubší. Nemůže potom snadno přijmout situaci po rozvodu, kdy by mělo najednou svůj čas dělit zcela přesně na poloviny nebo dokonce být vytrženo od rodiče, ke kterému má hlubší vztah. Pokud to byl otec, zatímco se matka věnovala kariéře, plně podporujeme svěření dítěte do péče otce. Stejně tak pokud otec hodně pracoval a nemá s dítětem vybudovaný tak silný vztah, nemůže přece požadovat, aby ho najednou dnem rozvodu dítě získalo. Přestože pracovní zaneprázdnění je samozřejmě chvalitebný důvod a otec může svěření do péče matce vnímat jako nespravedlnost, dítě jej však nepochopí a jelikož ochrana práv dítěte má za každé situace přednost, musí být nadřazeno i zájmu otce. Neznáme však případ, kdy by se oba rodiče starali před rozchodem o dítě přesně stejnou mírou, proto podle nás neexistuje jediný důvod, proč by tomu tak mělo být po rozvodu formou střídavé péče a podpoříme raději svěření do péče otce, než do střídavé péče, ovšem za výše uvedených předpokladů. A dále zdůrazňujeme, že svěřením dítěte do péče jednoho z rodičů ten druhý o dítě nepřichází a při dohodnutí širokého styku s dítětem může nakonec mít i více času, kdy se dítěti může sám věnovat. Je totiž jen minimální rozdíl mezi střídavou péčí, kdy otec je stejně celé dny v týdnu v práci a volno má jen o víkendech a tím když je stanoven styk s dítětem na každý druhý týden pátek odpoledne - neděle večer a k tomu například jedno odpoledne v každém pracovním týdnu. U pracovně zaneprázdněných otců totiž střídavá péče vypadá tak, že si otec dítě jen vyzvedne a předá vlastní matce či nové partnerce a sám se mu věnuje pouze pár krátkých chvil v týdnu a více jen o víkendech. Taková střídavá péče nemá absolutně žádný smysl. Někteří otcové bojující o střídavou péči se však ze své vůle stávají nezaměstnanými, aby mohli u soudu tvrdit, že mají stejně volného času, jako matka a pokud nedosáhnou na střídavou péči, aby alespoň snížili výměru výživného. Je potom na soudu, aby důkladně zvážil, nakolik je otcův volný čas přirozeně získaný a nakolik je to jen čistě účelová a manipulativní záležitost, která z finančních důvodů nemůže mít dlouhého trvání.

 

6) Nejsme proto, aby otec jen platil výživné a neměl přístup k dítěti

Slušný otec má mít právo na široký kontakt s dítětem a matka v případě slušného otce nemá žádný důvod v přístupu k dítěti bránit. Otec však také má povinnost se podílet na jeho výživě bez ohledu na to, v jaké finanční situaci je matka, protože ty peníze nejsou pro ni! Vzhledem ke směšné  průměrné výši výživného v ČR mezi 1-2 tisíci kč se z výživného opravdu nebude matka topit v luxusu, což je s oblibou šířený mýtus o výživném na webech obhájců "otcovských práv". Větší část nákladů na dítě stejně matka doplácí sama, pouze otcové netuší, co vše je třeba dítěti platit.

 

7) Náš web vznikl jako reakce na militantní weby tzv. obhájců otcovských práv

Tyto weby nebo blogy jsou prakticky bez výjimky zřizovány a provozovány otci s psychopatickými rysy, viz. bod č. 4), kteří tvoří i většinu nejaktivnějších členů. To dokazují sami i způsobem, kterým se snaží bojovat za "práva dětí", přičemž ve skutečnosti bojují pouze o udržení kontroly nad bývalým partnerem skrze dítě a svým veřejným vystupováním se snaží manipulovat veřejné mínění a úřady ve svůj prospěch. Někteří dokonce neváhají k tomu využít různé formy nátlaku, včetně fyzického napadání nebo zastrašování. Například ve formě hromadného doprovodu otců k soudům nebo na sociální úřady nebo blokádami úřadů a přivlastňováním si kompetencí, které jim nenáleží. Pletou si takto demokracii s anarchií. Tyto weby se rády chlubí počty návštěv a členů v řádů tisíců, ovšem ve skutečnosti se aktivně zapojuje z celé ČR pouze několik desítek nechvalně známých "otců", což je nejlépe vidět na účasti jimi pořádaných veřejných akcí, kde se objevují stále ti samí aktivisté. Jedná se tedy o zcela mizivé procento mužů, kteří pouze exhibují v médiích a různými skandály přitahují pozornost na své weby šířící nenávist vůči ženám. Každý rozumně uvažující muž jistě vidí, že to je špatná cesta k vybudování vztahu s dítětem, že takový "otec" nemůže být dobrým příkladem pro dítě a že ani nemůže být psychicky zcela v pořádku.

 

8) Náš web netvoří pouze ženy

Často jsme označováni jako feministický web. Každý, kdo by poznal skutečné složení autorů, by se tomuto označení musel řádně zasmát. Zatím však bohužel není možné zveřejnit naše jména, protože někteří členové jsou účastníky porozvodových sporů a narozdíl od militantních obhájců otcovských práv nechceme ovlivňovat rozhodování soudů. Jsme skupinkou lidí, v současnosti s přibližně polovičním zastoupením mužů a žen. Většina mužů je naštěstí slušných a zastává podobné názory, vycházející ze zdravého rozumu bez ohledu na pohlaví.

 

9) Náš web není určen rodičům, kteří se po rozvodu v klidu domluví na péči o děti

Pro normální rodiče, kteří se i v náročných chvílích při rozchodu dokáží rozumně domlouvat, může náš web působit extrémně, tento styl však vyplývá z toho, na jaké weby reagujeme. Bohuže totiž existuje několik procent rodičů (zejména otců), kteří se nedokáží smířit s rozchodem a snaží se za každou cenu bývalého partnera potrestat nebo si nad ním udržet kontrolu a to prostřednictvím vymáhání co nejširšího styku s dítětem. Náš web je určen tedy zejména těm, kteří měli smůlu a narazili na takto psychicky postiženého partnera.

 

10) Jsme proti trestání dětí za rozchod rodičů

Jsme proti tomu, aby dítě bylo potrestáno za to, že jeden z partnerů rozbije rodinu. Tím však rozhodně není myšlen rodič, který fyzicky podá žádost o rozvod, ale ten, který svým chováním neumožnil spokojený a rovnoprávný život všech členů rodiny. Žádost o rozvod, kterou podá postižený partner, je často jedinou možností, jak sobě a dítěti zachránit duševní zdraví. Militantními "ochránci otcovských práv" bývá však vždy za původce rozbití rodiny slepě považován ten, kdo podá onen papír na soud, bez ohledu na to, že k tomu byl donucen nesnesitelným chováním partnera, ať už nějakým druhem násilí nebo často i naprostou izolací od okolního světa. Za toto potom nesmí být potrestán postižený partner a dítě tím, že je odebráno rodiči, který se o něj nejvíce staral. A to ani z poloviny (střídavou péčí) nebo dokonce uzavřením do psychiatrické léčeby, kde je nuceno vytvářet si hezký obraz rodiče, který se nesnažil vztah k dítěti budovat za dobu trvání rodiny.