Napsali nám Jeden příběh

Jeden příběh

Napsali nám

Uveřejňujeme dnes příběh naší čtenářky, která výjimečně souhlasila se zveřejněním. I když chápeme, že se maminky o své děti bojí, bylo by potřeba více takových, které se nebudou bát promluvit. Protože když to neřekneme, nebude se o nás vědět a náš problém nebude existovat. Paní Jetelové moc děkujeme za její odvahu, která snad povzbudí další rodiče v podobné situaci k boji nejen za své děti, ale za děti nás všech v této zemi.

____________________________________________________________________________________________________________________

Chtěla bych Vám touto cestou poděkovat za existenci těchto stránek. Po jejich přečtení jsem si mohla říct, že v tom nejsem sama. Patřím také bohužel k těm, kterým soud nařídil, i proti vůli jednoho z rodičů, střídavou péči. Trvalo to 3 roky, 3 roky marného boje pro to, aby můj syn měl jeden domov a to prosím nepatřím k těm "matkám", které brání ve styku dítěte s otcem a prahnou po alimentech a vždycky jsem dělala vše podle sociálních pracovnic.

Ráda bych bojovala dál, ale asi již není jak. Dělaly se dva posudky, kde výsledkem jednoho je "z materiálního a sociálního hlediska" má zůstat u otce a z posledního (mnou vybojovaného právníky od paní Samkové z Prahy za 4500,- za hodinu :( ) že střídavá péče je pro mého syna nevhodnější formou styku. To ještě podotýkám, že jsem před tímto zašla k psychologovi, který tedy po vyšetření doslova napsal "doporučuji co nejdříve zrušení střídavé péče" a poslal nás na dětskou psychiatrickou ambulanci, že syn trpí depresemi.
Po těchto krocích, o kterých otce informovala sociálka s argumentem, že syna stresuji účelnými kroky a narodil se mi syn, který ho prý stresuje, dali předběžným opatřením syna do péče otci. V lednu letošního roku to ale Krajský soud v Ústí nad Labem zrušil. Jak jsem již psala, soud i OSPOD je na straně otce, ale nejsem si vědoma, že bych se jako matka nějak provinila. Otec se o syna stará, jak je nutné, ale převážnou péči zajišťují jeho rodiče. Naštěstí má již syn (8 let ) na vše již vlastní názor.
Ještě jeden boj mě čeká a to vzhledem k tomu, že můj otec byl napaden otcem bývalého přítele a skončil v nemocnici - zlámaná žebra a pohmožděniny, již čekám jen na zahájení trestního stíhání a požádám si o omezení styku syna s dědečkem. Neustále Pavlíka totiž popuzuje proti celé mojí rodině, má rád Hitlera a vypráví, jak si Pavlíka adoptuje a že mě měli nechat utopit. Takhle se dědeček nechová.

Kdyby po mém dítěti neprahla babička s dědečkem, dávno by si otec tohle vše rozmyslel, protože vůbec netuší, co to všechno obnáší.

Soudci tímto dávají možnost bývalým, zhrzeným partnerům, jak se mstít za poraněné ego a většina dětí stejně pak končí v péči matka - prarodiče ze strany otce. Existují i vyjímky, samozřejmě. Prošla jsem si domácím násilím, pronásledováním, ohrožováním všech, co mi pomáhali, až přes osočování, že jsem blázen atd.. Soud a OSPOD podezřele přehlíželi nedostatky v tvrzeních otce a v odvoláních, druhého nařízeného psych. posudku z 90% opsaného z toho prvního a dalších věcí, kterých je spousta. Říkám si, že asi jsem byla prvním pokusným králíkem mosteckého OSPODu. Pro dítě je to to nejhorší, být obou rodičů a vlastně nikoho a nebýt nikde doma.
Proto ještě jednou děkuji za to, co děláte.

Pavla Jetelová

povolání: matka "v sudém týdnu"