Legislativa Je nutná změna pravidel svěřování do péče?

Je nutná změna pravidel svěřování do péče?

Legislativa

Posledních několik měsíců se hlasitě mluví o změně občanského zákoníku, včetně zákona o rodině. Stávající úprava obsahuje pasáž o stanovení péče po rozvodu rodičů v tom smyslu, že pokud oba rodiče mají zájem o střídavou péči, mají odpovídající zázemí, jsou schopni se o dítě řádně starat a není-li to v rozporu se zájmy dítěte, může soudce svěřit dítě do tzv. střídavé péče...

 Tedy dítě bude střídavě bydlet u každého z rodičů a v pravidelných intervalech se stěhovat. Propagátorům střídavé péče bylo dlouho trnem v oku to, že neměli automaticky zaručeno právo na střídavou péči za všech okolnosti a zejména v případě, že s tím jeden z rodičů nesouhlasí.

Postupně si tedy neustálým lobováním u poslanců vydupali to, že pan poslanec Staněk z ODS se nechal přesvědčit k podání návrhu na drobnou změnu ve znění zmíněného zákona. Výsledná úprava je v podstatě totožná, pouze slovní spojení "může svěřit" je nahrazeno slovem "svěří". Původní záměr propagátorů a poslance Staňka byl ten, že pokud budou mít oba rodiče zájem, mají zázemí a jsou schopni se o dítě řádně starat, soud automatický svěří dítě do střídavé péče obou rodičů a nic dalšího nebude třeba zkoumat a dokazovat. Má to však jeden "malý háček", zůstává v platnosti původní dovětek "není-li to v rozporu se zájmy dítěte"...

Jak je to nyní? V současnosti je praxe taková, že se střídavá péče bez problému stanovuje v případech, kdy se na ní rodiče dohodnou a jen ve zcela mizivém procentu případů přes odpor jednoho z rodičů. Proč tomu tak je? Samozřejmě proto, že žádný rozumný soudce nemůže uznat jako zájem dítěte to, že má dítě žít střídavě ve dvou zcela oddělených světech, kde nesmí padnout zmínka o druhém z rodičů, je vždy zcela přerušen kontakt s ním, v extrémních případech nesmí nosit oblečení od druhého rodiče, navštěvovat kroužky zařízené druhým z rodičů a podobné absurdity, které se bohužel objevují. Dochází tedy nyní k nějaké zásadní změně? Naštěstí nutno říct, že nikoliv. Soudci budou možná o něco více zvažovat možnost nařízení střídavé péče a nařizovat ji časteji v případech, kdy jsou rodiče schopni se alespoň minimálně domluvit. Stále by však nemělo docházet k nařizování střídavé péče v případech, kdy je jeden z rodičů kategoricky proti z výše uvedených důvodů a kdy to tedy nemůže být v zájmu dítěte, o což však hlavně propagátorům střídavé péče šlo.

Ačkoliv tedy propagátoři střídavé péče zpočátku slavili velký úspěch, začíná jim docházet, co že to vlastně možná vstoupí v platnost. Nedá se to přirovnat k ničemu jinému, než známému přísloví "vlk se nažral a koza zůstala celá" a že se tedy téměř nic nemění. Propagátoři a vlastně ani navrhovatel změny zákona poslanec Staněk zpočátku vůbec nepochopili, že důvodem k malému nařizování střídavé péče není v zákoně ono původní slovní spojení "může svěřit", ale právě ten dodatek o zájmech dítěte. Když to propagátorům střídavé péče konečně došlo, zjistili, že už je téměř pozdě a začali takřka hystericky hromadně bombardovat poslance požadavkem na vypuštění dovětku o zájmech dítěte. Tady je však nutno pochválit všechny poslance včetně p. Staňka za to, že skutečně zapřemýšleli, o co se jedná a co by to znamenalo a ode všech se dostává odpovědí o tom, že zájem dítěte v žádném případě nemůže být vypuštěn a že to ani neumožňují úmluvy o právech dítěte, ke kterým Česká Republika přistoupila.

Není tedy nutno se této změny příliš obávat a čekat, že se při každém rozchodu rodičů bude automaticky nařizovat střídavá péče. Propagátoři střídavé péče hrozbu jejího požadování často využívají jako nástroj k vydírání partnerky a argument proti rozchodu. Naštěstí však i pokud bude nová úprava schválena, tento nástroj nedostanou a i když bude střídavá péče nařizována pravděpodobně o něco častěji, tak přes odpor jednoho z rodičů to bude stále jen v těch případech jako dosud, tedy když se v průběhu sporu náhodně sejdou dva faktory. Jsou to sociální pracovnice a soudci, kteří upřednosní zájem rodiče nad zájmem dítěte. Těch je však naštěstí jen málo.