Legislativa Tisková zpráva - Ústavní soud určil střídavou péči za hlavní zájem dítěte

Tisková zpráva - Ústavní soud určil střídavou péči za hlavní zájem dítěte

Legislativa

Střídavá péče rozděluje odbornou i laickou veřejnost na dva tábory. Jedni ji protěžují, druzí zatracují. Nyní rozvířil vodu nejnovější nález Ústavního soudu svým výrokem Jedná-li se pak o rozhodování o svěření dítěte do střídavé výchovy rodičů, je třeba vycházet z premisy, že zájmem dítěte je, aby bylo především v péči obou rodičů, kde každý z nich poskytuje dítěti láskyplnou péči a každý svým dílem přispívá k osobnostnímu vývoji dítěte.

Proti výroku Ústavního soudu se ostře staví Občanské sdružení Jeden domov, dlouhodobě se věnující problematice svěřování dětí do péče po rozvodu a institutu střídavé péče.

 

 

„Ústavní soud nám tady předkládá v podstatě definici nejlepšího zájmu dítěte, což považujeme za nepřípustné“, zní stanovisko Jednoho domova. „Nejlepší zájem dítěte je záležitost individuální a je na soudu, aby vždy stanovil nejlepší zájem konkrétního dítěte v konkrétní situaci. Je třeba vzít v úvahu jeho osobnost, přání, vztahy, zájmy, bydliště a další aspekty a podle toho pak rozhodovat, které řešení z několika možných bude pro dítě to nejlepším, nebo alespoň tím nejmenším zlem.“

 

V druhém nejnovějším rozsudku přitom právě Ústavní soud ocitoval stanovisko Výboru OSN

pro práva dítěte, jímž tento interpretoval čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, k hledisku nejlepšího zájmu dítěte: „Koncept nejlepšího zájmu dítěte je flexibilní a adaptabilní. Měl by být přizpůsoben a definován individuálně s ohledem na specifickou situaci, v níž se dítě či děti, jichž se věc týká, nachází, přičemž pozornost by měla být věnována jejich osobním poměrům, situaci a potřebám. V rámci individuálních rozhodnutí musí být nejlepší zájem dítěte hodnocen a stanoven ve světle specifických okolností konkrétního dítěte.“

„Nerozumím tedy tomu, na základě čeho senát Ústavního soudu stanovuje definici zájmu dítěte. Na základě čeho došli ke svému názoru? Mohli by snad uvést studie, ze kterých při výroku vycházeli? Je tato definice potvrzena výzkumy z několika nezávislých zdrojů?“, ptá se předseda Jednoho domova.

 

Dále se sdružení Jeden domov pozastavuje nad výkladem §26 zákona o rodině, obdobně pak § 907 občanského zákoníku: „Jsou-li oba rodiče způsobilí dítě vychovávat a mají-li o výchovu

zájem, může soud svěřit dítě do společné, popřípadě střídavé výchovy obou rodičů, je-li

to v zájmu dítěte a budou-li tak lépe zajištěny jeho potřeby“. Ústavní soud ze znění paragrafu vyvozuje, že pokud jsou oba rodiče způsobilí, prokázali schopnost se o dítě postarat a mají o péči o dítě zájem, svěření dítěte do střídavé výchovy obou rodičů by mělo být pravidlem, zatímco jiné řešení výjimkou vyžadující prokázání, proč je v tomto případě v zájmu dítěte jiné řešení.

 

Ústavní soud uvádí, že zde vychází z názoru společnosti, který zde prezentuje zákonodárce, autor znění uvedeného paragrafu. „Přitom před třemi lety zde byla snaha prosadit novelu zákona o rodině ve znění tohoto nejnovějšího výkladu Ústavního soudu, a tato změna ve prospěch přednostního svěřování dětí do střídavé péče byla zákonodárci zamítnuta“, vysvětluje předseda Občanského sdružení Jeden domov. „Najednou není ani novela třeba a Ústavní soud si nový výklad určí sám.“

„S názorem Ústavního soudu, co se týká výkladu znění příslušných paragrafů zákona o rodině a občanského zákoníku, nemůžeme souhlasit. Pokud by byl výklad toho znění vůbec možný, nebyla by nutná snaha zastánců střídavé péče prosadit novelu původního znění a také soudy by přistupovaly k rozhodování na základě zákona jinak. Podle soudců i další odborné veřejnosti se platné znění podle názoru Ústavního soudu takto vyložit nedá, naopak z něj vyplývá, že pokud jsou oba rodiče způsobilí, prokázali schopnost se o dítě postarat a mají o výchovu zájem, soud svěří dítě do střídavé péče, ovšem za podmínky, že to bude v jeho zájmu. Ústavní soud ve svém vyjádření zcela opomíjí všechny ostatní zájmy dítěte kromě zájmu, aby o něj pečovali oba rodiče, a rozhoduje pouze v zájmu spravedlnosti mezi rodiči.“

 

 

„A to ani nezmiňuji, že svým posledním výrokem Ústavní soud v podstatě oponuje svým vlastním předchozím výrokům. Např. v několika předchozích rozsudcích opakovaně deklaroval, že  rozhodnutí soudu o ponechání nezletilého dítěte v péči jednoho z rodičů a umožnění styku druhému rodiči obecně nepředstavuje vyloučení práva dítěte na péči obou rodičů, stejně jako nevylučuje právo rodiče, jemuž dítě nebylo svěřeno, na jeho výchovu a péči, i když za použití jiných forem“, dodává Pavel Pešan, předseda Občanského sdružení Jeden domov.