Legislativa Jak to bude se zdravím našich dětí

Jak to bude se zdravím našich dětí

Legislativa

Od dubna 2012 vstoupí v platnost novela zákona o zdravotních službách. I když si to ministerstvo nemyslí, novela znevýhodňuje děti z rozvedených rodin v přístupu ke zdravotní péči. Nově totiž bude potřeba  skoro při každém zákroku souhlas obou zákonných zástupců. Problém je nejen v tom, že nikdo neví, které zákroky to budou...

 Abychom rodičům, kteří se na nás obracejí, trochu pomohli v orientaci v problému, kontaktovali jsme Ministerstvo zdravotnictví. To jediné nám zatím odpovědělo, doufáme, že další, komu jsme naše připomínky také poslali, odpoví co nejdříve.

Dopis, který jsme ministerstvu poslali:

 

Vážení,
 
 jménem občanského sdružení Jeden domov vás prosím o vyjádření se k následujícímu:

Dnem 1. dubna 2012 nabývá účinnosti Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách). Zákon obsahuje mimo jiné i části, které vzbuzují masivní diskuse a vlny protestů v řadách nejen rodičů, ale i široké laické a odborné veřejnosti. Konkrétně se jedná o § 35, odst. 2 a 3:

Jde-li o nezletilého pacienta, jehož zákonnými zástupci jsou rodiče, vyžaduje se k poskytnutí zdravotních služeb souhlas alespoň jednoho z rodičů. Souhlas obou rodičů se vyžaduje, jde-li o poskytnutí zdravotních služeb, které mohou podstatným způsobem negativně ovlivnit další zdravotní stav nebo kvalitu života a nejde-li o zdravotní služby, které lze poskytnout bez souhlasu.


Nebyl-li získán souhlas obou rodičů podle odstavce 2 nebo názor pacienta uvedeného v odstavci 1 na poskytnutí zdravotních služeb, které mohou podstatným způsobem negativně ovlivnit další zdravotní stav nebo kvalitu života, je v rozporu s názorem jeho zákonného zástupce, oznámí poskytovatel do 24 hodin od vyžádání si souhlasu tuto skutečnost soudu, a to za účelem ustanovení opatrovníka.

V České republice se rozvádí zhruba 50% manželství. Podle statistického úřadu u nás žije asi 500 000 dětí z rozvedených rodin. Nový zákon se tak dotkne statisíců dětí a jejich rodičů. Velká většina takových rodin žije v konfliktních vztazích, rodiče nejsou schopni komunikace, nekooperují na výchově dětí a nejsou schopni rozumné domluvy ani v otázce nejzásadnější a tou je zdraví dítěte.

Poté, co se veřejnost dozvěděla o kontroverzních novinkách v citovaném zákoně, objevila se vlna protestů a strachu z řad laické veřejnosti, i z řad odborníků (pediatrů, lékařů specializovaných oborů, psychologů).
Rodiče si oprávněně dělají starosti, že jejich dítě nebude ošetřeno, protože neseženou souhlas druhého rodiče. Na naše sdružení se obrací rodiče postižených dětí, dětí zdravých i nemocných, rodiče, kteří nemají žádný kontakt s druhým rodičem svého potomka. Další obavy vyjadřují zástupci dětí z ústavů, které nejsou tzv. právně volné. A v konfliktních porozvodových vztazích jsou takřka pravidlem situace, kdy jeden rodič zásadně nesouhlasí s čímkoliv, co vzešlo od rodiče druhého a možnost rozumné domluvy je zcela nemožná.

Situace je zcela nejasná. Rodiče mají oprávněné obavy, jak se situace bude od dubna 2012 vyvíjet. Houfně objednávají děti k různým zákrokům, očkování a ošetření, aby mnohé z toho stihli zrealizovat ještě do dubna. Lékaři pak sami nevědí, co a kdy mají od rodičů požadovat a chystají si formuláře pro každé banální očkování či ošetření zubu.

Rodiče se na nás obracejí s dotazy, zda se budou muset soudit kvůli každé návštěvě pediatra nebo zubaře v případě, kdy nebudou mít k dispozici souhlas druhého rodiče. Co se stane, když zdravotní problém dítěte (i když přímo teď neohrožuje jeho život) zůstane zanedbán? K dokreslení situace uvádíme jeden konkrétní dopis:

… otec odešel za novou láskou, když bylo dětem 1 a 4 roky, od té doby neměl nikdy zájem děti vidět a víc než 14 let neplatí výživné. Odstěhoval se na druhý konec republiky, nekomunikuje, ani nevím, kde zrovna bydlí. Bohužel nadělal dluhy a nejezdí ani k soudům. Údajně nemá ani na cestu k soudu, byl nepodmíněně odsouzen za neplacení výživného. Jinak - má vysokoškolské vzdělání. Bohužel mladší dítě, už patnáctileté, je těžce zdravotně postižené a to znamená zvýšené množství lékařských vyšetření a rozhodování o léčbě. Zrovna v květnu jsme objednaní k novým lékařům. Otec o postižení neví nic, nikdy ho to nezajímalo. Mám dotaz, co mám v tomto případě říct všem lékařům, když se
zeptají na otce a budou chtít jeho souhlas? Děti mají určeného opatrovníka z obce, ale ten o postižení a možnostech léčby neví nic. Stav dítěte je takový, že bude vyžadovat okamžitou léčbu a spousty urychlených rozhodování, která nesnesou odklad. Žádám ministerstvo, ať vydá přesné pokyny, jak postupovat v tomto případě. Jinak právě od postižených dětí otcové často odcházejí a o děti se nezajímají. Často nemají ani ponětí o tom, co léčba obnáší, ani nemají zájem rozhodovat o léčbě....


Případů, kdy jsou mezi rodiči konflikty, je obrovské množství. Naše sdružení se právě takovými případy zabývá. Např. v současné době máme informace o případu, kromě výše uvedeného, kdy otec odmítá rehabilitaci chlapce, i když je doporučená lékaři. Jak to teď s chlapcem bude dál a kam se má matka obrátit? Nebo případ, kdy PPP doporučila logopedii, ale toto zase odmítá matka. Dosud by otec s chlapcem docházel sám, teď už to nebude možné, jaké je tady řešení? Dále nás kontaktovala matka dcery s vážným onemocněním. Navštěvuje s dcerou neustále nutná vyšetření, navštěvuje speciality, nemocnice, dcera je nucena dodržovat přísnou dietu a další režimová opatření. Otec stav dcery bagatelizuje a obviňuje matku, že dceru zbytečně „tahá po doktorech“. Matka doložila lékařské zprávy i soudu, soud se přesto vyjádřil, že se jedná o záležitosti mezi rodiči. A otec jednoduše nesouhlasí s ničím, co matka v zájmu zdraví dcery podnikne. Kam se má matka obrátit, dcera bez dalších vyšetření a kontrol bude ohrožena na životě.

Vzhledem k tomu, že téma je značně diskutované a změny v zákoně jsou zjevně kontroverzní, prosíme Vás o konkrétní vyjádření na několik zásadních otázek:

1) Existuje přesný seznam a definice zdravotních služeb, které „mohou podstatným způsobem negativně ovlivnit další zdravotní stav nebo kvalitu života“?  Které zdravotní služby sem spadají?

2) V případě, že není přesně stanoveno, co spadá do takových zdravotních služeb, kdo o tom následně rozhodne? Bude vypracován seznam takových úkonů?

3) Jak se bude řešit situace, kdy jeden rodič nemá s druhým rodičem žádný kontakt a často ani neví, kde bydlí? A jaká je případně možnost v takové situaci vyřešit problém už předem a zabránit tak nebezpečnému prodlení v zahájení léčby?

4) Jak se bude řešit situace, kdy mají mezi sebou rodiče vyhrocené konflikty a jeden z principu nesouhlasí s druhým? Je možné, a jakým způsobem, takovou situaci právně předem ošetřit?

5) Co mají dělat rodiče, z nichž jeden jezdí dlouhodobě mimo domov např. pracovně a dítě bude v této době potřebovat neodkladné ošetření?

6) Jak se bude řešit neodkladná péče u dětí z ústavů či v pěstounské péči, které nejsou „právně volné“?

7) Jakým způsobem naše justice pokryje zvýšené množství žádostí o předběžná opatření a množství návrhů na určení opatrovníka z důvodu nahrazení souhlasu druhého rodiče? Rozhodně se nebude jednat o okrajovou záležitost a taková situace zjevně nastane.

8) Jakým způsobem bude vyřešena situace, kdy OSPOD a sociálním pracovnicím, jako konkrétně
určeným opatrovníkům dětí, přibude velké množství práce? Rozhodně se nebude jednat o okrajovou záležitost a taková situace zjevně nastane.

9) Jak je náš stát připraven na situace, kdy během doby řešení chybějícího podpisu druhého rodiče, dojde k rapidnímu zhoršení zdravotního stavu dítěte z důvodu prodlení v léčbě?

10) Lékaři již předem avizovali, že připravují formuláře pro souhlas obou rodičů a že v žádném případě nebudou riskovat právní postih kvůli léčbě dítěte bez souhlasu obou rodičů. Jak je zaručeno, že v případech vyžadujících rychlejší zahájení léčby nebudou lékaři nuceni postupovat v rozporu s tímto zákonem a léčbu provést i bez souhlasu obou rodičů nebo naopak v rozporu s lékařskou přísahou neodmítnou léčbu, aby se vyhnuli postihu pro porušení tohoto zákona?

Dále chceme upozornit na protichůdný výklad paragrafů. Zákon č. 94/1963 Sb. o rodině obsahuje § 21, kde se uvádí:

(1) Manžel je oprávněn zastupovat druhého manžela v jeho běžných záležitostech, zejména přijímat za něho běžná plnění, pokud zvláštní předpis nestanoví jinak.

(2) Jednání jednoho manžela při obstarávání běžných záležitostí rodiny zavazuje oba manžely společně a nerozdílně.

Pokud jeden z manželů (rodič) jedná v běžných záležitostech rodiny, mezi které běžná péče o dítě jistě patří, předpokládá se souhlas druhého manžela (rodiče) bez dalšího zkoumání. Zajímalo by nás, jak zákon bude řešit protichůdné výklady paragrafů.

Totožný problém vznikne, až vejde v platnost nový občanský zákoník. V něm se nachází § 871, kde se uvádí následující:


(3) Jedná-li jeden z rodičů v záležitosti dítěte sám vůči třetí osobě, která je v dobré víře, má se za to, že jedná se souhlasem druhého rodiče.

Shrneme-li výše uvedené, jedná se zjevně o velmi vážnou záležitost. Věříme, že všechny důležité otázky byly při projednávání zákonů vzpomenuty a bylo vypracováno jejich řešení, aby nevznikaly nepřijatelné pochybnosti o poskytování lékařské péče dětem nejen z rozvedených rodin.

Rádi bychom Vaše odpovědi předložili veřejnosti. Rodiče, kteří se na nás obracejí, jsou opravdu zoufalí a Vaše odpovědi jim pomohou se v problému lépe orientovat.

Předem děkujeme. Odpovědi na otázky zašlete prosím na mail: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript nebo na adresu sídla sdružení Chlumecká 912, Praha 9, 198 00.

S přátelským pozdravem                                                                        Pavel Pešan, v. r.

                                                                                                                     předseda o. s. Jeden domov
                                                                                                                    
www.jedendomov.cz

 

A tady je odpověď, kterou pro nás vypracoval odbor zdravotních služeb Ministerstva zdravotnictví ČR:

 

Vážený pane,
 
reaguji na vaše níže uvedené dotazy:
 
ad 1) Zákon blíže neurčuje, co lze považovat za "zdravotní služby, které mohou podstatným způsobem negativně ovlivnit další zdravotní stav pacienta nebo kvalitu jeho života". 
O tom, které zdravotní služby to jsou rozhodne ošetřující lékař.
Půjde např. o transplantace,  jiné závažné operační výkony, ozařování, podání chemoterapie... , a to v případech, kdy nejde o postup podle § 38 zákona č. 372/2011 Sb., to je zdravotní služby, které lze poskytnout bez souhlasu. 
 
Jde vždy o výkony, které snesou odkladu a nejde o neodkladnou péči nutnou k záchraně života nebo zdraví dítěte (zdravotní služby, které lze podle 38 zákona č. 372/2011 Sb. poskytovat bez souhlasu) Podle našeho názoru by nemělo jít o výkony v rámci preventivní zdravotní péče.
 
ad 2) Jednotný seznam zdravotních výkonů negativně ovlivňujících zdravotní stav pacienta nebo kvalitu jeho života nebude vypracován.
 
ad 3, 4, 5) Jsme toho názoru, že jeden rodič  (zmocnitel), může druhého rodiče (zmocněnce) vybavit plnou mocí (§ 31 a násl. občanského zákoníku). V plné moci bude mimo jiné uveden rozsah zmocněncova oprávnění,  to je pro jaký právní úkon je rodič druhým rodičem zmocněn (k vyslovování souhlasu podle § 35 odst. 2 písm. a) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, to je s poskytnutím zdravotních /služeb, které mohou podstatným způsobem negativně ovlivnit další zdravotní stav nebo kvalitu  života jejich dítěte).
 
Doporučujeme v zájmu odstranění pochybností o plné moci, mít tuto plnou moc úředně nebo notářsky ověřenou.
 
ad 6) Z § 42 písm. a) zákona o ZS vyplývá, že jestliže hrozí nebezpečí z prodlení a nelze bez zbytečného odkladu získat vyjádřeni zákonného zástupce, právo vyslovit souhlas s poskytnutím zdravotních služeb náleží též statutárnímu orgánu nebo jím pověřené osobě dětského domova pro děti do 3 let věku, školského zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy nebo zařízení sociálních služeb poskytujících pobytové služby, byla-li soudem nařízena ústavní nebo uložena ochranná výchova, nebo zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, jde-li o děti svěřené do péče tohoto zařízení na základě rozhodnutí soudu.
 

Toto vymezení koresponduje s 2 odst. 5, § 23 odst. 1 písm. l) a  § 24 odst. 1 písm. i) zákona č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, v e znění pozdějších předpisů.

 

ad 7 a 8)  MZ nepřísluší odpovídat na tuto otázku. Doporučujeme se obrátit na věcně příslušné MS a MPSV (Min. spravedlnosti ani Min. práce a sociálních věcí proti právní úpravě nic nenamítalo) . 
 
ad 9)  Odkazujeme na odpověď uvedenou v bodě ad 1.  Z § 35 odst. 2 zákona č. 372/2011 Sb., vyplývá, že "nedostatečnosti" vyslovení souhlasu jedním nebo oběma rodiči není na překážku postupu podle § 38.
Pokud se zdravotní stav dítěte změní a bude nutno poskytnou nutnou a neodkladnou péči, nebude muset být souhlas rodičů vůbec.
 
ad 10) viz výše - lékař může poskytovat zdravotní péči i bez souhlasu rodičů, pokud jde o poskytnutí neodkladné péče
 
 Níže uvedené §§ ze zákona  o rodině jsou o vztahu manželka  - manžel, nikoliv o vztahu rodiče - děti.
 
             
 S pozdravem                

 KARLA KUBÍKOVÁ

                            Ministerstvo zdravotnictví

 

 Některé věci jsou v zákoně uvedeny. Je potřeba upřesnit, že souhlas obou zákonných zástupců dítěte nebo vlastně ani jednoho z nich není potřeba, pokud se jedná o situaci, kdy "jeho zdravotní stav vyžaduje poskytnutí neodkladné péče a zároveň neumožňuje, aby vyslovil souhlas" (§ 38, odst. 1, c). Nezletilého pacienta lze hospitalizovat bez souhlasu též v případě, jde li o podezření na týrání, zneužívání nebo zanedbávání. (§ 38, odst. 2). Nezletilému pacientovi lze bez souhlasu zákonného zástupce poskytnout neodkladnou péči tehdy, jde li o zdravotní služby nezbytné k záchraně života nebo zamezení vážného poškození zdraví, nebo jde li o podezření na týrání, zneužívání nebo zanedbávání, případně léčbu vážné duševní poruchy, pokud by v důsledku jejího neléčení došlo se vší pravděpodobností k vážnému poškození zdraví pacienta (§ 38, odst. 4).

Takže v případě akutních stavů se dítěti pomoci dostane. Pacientovi se ale dostane pouze neodkladné péče, která je v přímé souvislosti s důvodem hospitalizace. (§ 38, odst. 5)

A dostáváme se k dalšímu důležitému bodu, který bude rozhodovat o zdraví našich dětí. Je jím § 35.

Jde-li o nezletilého pacienta,
a) jehož zákonnými zástupci jsou rodiče, vyžaduje se
1. souhlas obou rodičů, a to k poskytnutí zdravotních služeb, které mohou podstatným způsobem negativně ovlivnit další zdravotní stav pacienta
nebo kvalitu jeho života,
2. souhlas alespoň jednoho z rodičů, a to k poskytnutí zdravotních služeb, které nejsou zdravotními službami podle bodu 1, nebo k postupu
podle písmene b);
tím není dotčena možnost poskytovat zdravotní péči bez souhlasu podle § 38,

U nezletilých pacientů nad 15 let věku bude moci rodič udělit souhlas s poskytováním zdravotních služeb bez toho, aby byl pokaždé jeho výslovný souhlas vyžadován. Rodič ale může vyžádat informování o každé poskytnuté zdravotní službě, která proběhla. Písemný souhlas rodiče bude součástí zdravotní dokumentace pacienta (§35, odst. 2 b).

Jak to bude vypadat, nikdo vlastně neví. Podle vyjádření Ministerstva zdravotnictví žádný soubor služeb, které "mohou podstatným způsobem negativně ovlivnit další zdravotní stav pacienta nebo kvalitu jeho života" neeexistuje. Pokyn, který by stanovoval pravidla, kdo a podle čeho to bude určovat, také neexistuje. Podle názoru ministerstva by mělo jít o vážné zákroky jako je ozařování, trasplantace, naopak nemělo by jít o výkony preventivní péče, ale je to jen názor. Až v dubnu na situaci dojde, zkusím se na názor ministerstva odvolat a uvidím, co se stane.

 Jakým způsobem by měl lékař souhlas obou rodičů zjišťtovat a jak dlouho čekat, než první rodič souhlas druhého rodiče sežene, také nikdo neví. Asi podle uvážení lékaře. Lékař se tím vystavuje postihu jak ze strany nadřízeného orgánu za to, že souhlas druhého rodiče nezajistil nebo naopak zbytečně čekal v případě, kdy nemusel, tak ze strany druhého rodiče, že nedostatečně zjišťoval jeho názor, případně že ho nezjišťoval vůbec, protože uvážil, že zde není souhlas druhého rodiče potřeba. Řešením se může zdát vyčkání, až se dítěti přítíží natolik, že bude možno postupovat podle § 38, potom si ale vyslouží postih jak ze strany prvního rodiče tak ze strany nadřízeného orgánu, že dítěti neposkytl pomoc, dítěti se zhoršil zdravotní stav a lékař za to nese odpovědnost. Nechtěl bych být od dubna dětským lékařem....

Přece jen ale existuje další pokyn, a tím je § 35, odst. 3.

Poskytovatel oznámí soudu do 24 hodin za účelem ustanovení opatrovníka, že
a) nelze získat k poskytnutí zdravotních služeb souhlas obou rodičů podle odstavce 2 písm. a) bodu 1,
nebo
b) názor pacienta uvedeného v odstavci 1 na poskytnutí zdravotních služeb, které mohou podstatným způsobem negativně ovlivnit jeho další zdravotní
stav nebo kvalitu života a které nelze poskytnout bez souhlasu, je v rozporu s názorem jeho zákonného zástupce.

Takže už budou do procesu zataženy soudy a soc. pracovníci. A ne málo. Rodičů, kteří mají konfliktní vztahy a zásadně jeden s druhým nesouhlasí, je dost. K tomu přičteme množství rodičů, kteří nemají žádný kontakt na rodiče druhé. Na tyto případy nelze aplikovat doporučení ministerstva, aby jeden druhému udělil plnou moc. Těchto případů je mnoho a od dubna se budou pravidelně roky soudit. Opět nevíme, co se bude dít. Bude se muset rodič soudit  a podávat předběžné opatření pokaždé, když půjde s dítětem k lékaři? Nebo dostane přiděleného opatrovníka už dopředu a denně budou stát na obecních úřadech fronty rodičů s papírem na podpis? " Paní soc. pracovnice, jen mi tady podepište, že doktorka může moje dítě léčit, dostalo angínu". Zvláštní představa, že? Rodiče nebudou moci rozhodovat o zdravotní péči dítěte a bude za ně rozhodovat soud nebo soc. pracovnice, která dítě ani nezná? Nejrozumnější by asi bylo, kdyby každé dítě z rozvedené rodiny dostalo rovnou přiděleného opatrovníka, kam by si pak rodič chodil pro podpis. Asi by to bylo nejmíň práce pro celý systém. Obávám se, že tak jednoduché to nebude. Jak si s tím poradí justice a sociální odbor, nevíme. Pověřené osoby, které jsme také kontaktovali, zatím mlčí.

 

Jak mohou situace vypadat? Třeba tato: Matka přijde s dítětem k zubaři, ten najde kaz. Když bude chtít dát jakýkoliv prostředek, aby mohl dítě ošetřit, nemůže, protože dítě může mít např.  náhodou alergii a podání prostředku může zhoršit jeho zdravotní stav. Jestli má alergii, nikdo neví, matka souhlasí s ošetřením, ale dítě má smůlu. Musíme sehnat souhlas otce. Otec z principu napíše vyjádření, že nesouhlasí. Matka tedy podá žádost k soudu. Pokud soudce nevydá předběžné opatření, protože k tomu nevidí důvod, čeká se cca rok, než matka může nechat dítě ošetřit. Kaz ale nečeká a dítě po roce musí o zub přijít. Protože je to zub mléčný, dítě potřebuje rovnátka, aby mohl vyrůst zub druhý. Rovnátka ale něco stojí. Matka se pochopitelně cítí poškozená a začne vymáhat náklady. Po otci? Po státu? Těžko říct. Ale vypadá to, že se případ potáhne ještě dlouho. Mezitím se to samé stalo 3x u lékaře. A máme několik soudních řízení na jedno dítě. A pozor, malé děti bývají nemocné i 10x roka.

Další situace: Matka žádá pro dítě očkování proti menigokoku, je to očkování nepovinné. Očkování ale může mít vedlejší účinky, které mohou dítěti přechodně zhoršit zdravotní stav. Lékař tedy chce souhlas otce. Otec není k sehnání, podává se tedy žádost o přidělení opatrovníka. Nebo otec k sehnání je a opět nesouhlasí. Lékař tedy podá opět žádost k soudu, že se nepodařilo získat souhlas druhého rodiče. Probíhá soud a všichni čekají. Jenže co se stane. Dítě mezitím v kolektivu onemocní. Co teď? Kdo za to může? Lékař, že odmítl dítě oočkovat? Nebo spíše stát, který tuto situaci dopustil? Nebo snad otec? Dítě může zemřít a nebo si odnést celoživotní následky a matka oprávněně vyžaduje alespoň odškodnění pro dítě, protože tady už se nic jiného dělat nedá.

Může nastat i vážnější situace: Dítě vážně onemocní a potřebuje transplantaci. Zatím neumírá a jeho stav je stabilizovaný. Proto se shání souhlas druhého rodiče. Než se všichni dočkají, dítěti se zhorší zdravotní stav natolik, že lze postupovat podle § 38. Ale smůla, zatímco předtím potřebný orgán k dispozici byl, teď není. Nebo je dítě už ve velmi vážném stavu, protože nemohlo být léčeno včas. Dítě zemře. Co s tím stát udělá?

Uvedené situace jsou záměrně dovedeny do extrému, ale jsou reálné a dříve nebo později k nim nepochybně začne i v praxi docházet. Kolik dětí asi zemře nebo bude vážně poškozeno na zdraví, než se něco změní?

No nic, od zítřka začnu obíhat s dítětem doktory. Nechci,aby se  právě na mém dítěti zjišťovalo, že takhle to nefunguje. Mám na to ještě 14 dní....