Legislativa Jeden domov proti rušení ústavů

Jeden domov proti rušení ústavů

Legislativa

Do roku 2014 mají být zrušeny dětské domovy a kojenecké ústavy a mají být nahrazeny sítí pěstounských rodin. Na první pohled ideální nápad. Na ten druhý ale jsou vidět nedostatky a vznikají úvahy, zda je toto řešení k užitku dětem nebo spíše někomu jinému. Odborných názorů na toto téma je publikováno dost, rádi bychom také přispěli svým názorem zastávající spíše zdravý selský rozum.

První pocity z nápadu zrušit ústavy jsou jen dobré. Vždyť děti v ústavech vyrůstají bez rodiny, nenaučí se fungování v rodině, mají narušené citové vztahy apod. Kojenec tím spíše potřebuje osobu, která bude o něj pečovat a vytvoří se mezi nimi vztah. Dopřát dětem vyrůstat v rodinném prostředí je jistě chvályhodné. Ale opravdu to prospěje všem dětem? Nebyl by lepší zase individuální přístup stejně jako v každé jiné oblasti? Podle stanoviska našeho sdružení je to nápad dobrý, ale řešení je špatné.

Proti rušení ústavů se vyslovilo už mnoho odborníků převážně z řad lékařů (viz. odkazy). A mají pravdu. Svým způsobem ale mají pravdu i zastánci nápadu. My se budeme snažit podívat se na věc zase z  odlišného pohledu - z pohledu dětí.

1) Kojenec a batole: pro tak malé dítě je nejlepší, když se co nejdříve dostane do rodiny, ve které vyroste. Ale pro malé děti je jednoznačně nejlepší rodina adoptivní. Každé dítě jít do adopce nemůže nebo ne hned. Co pak? Kde mu bude lépe? Navrhovaná situace není ideální: odložené dítě se dostane do pěstounské rodiny, vytvoří si citový vztah a samozřejmě bere pěstouny jako svoje rodiče. Najednou po roce může jít do adopce. Pěstouni dostanou zprávu, do dvou dnů odevzdejte dítě novým rodičům. Když pomineme psychický stav pěstounů, co bude s dítětem? Když bude náhle vytrženo ženě, kterou považovalo za svou matku, dáno do jiné rodiny a původní už nikdy neuvidí. Podle našeho názoru to musí v člověku zanechat nesmazatelné následky. A přichází otázka: je lépe dítěti po nějakou dobu v ústavu, bez silnější citové vazby, kterou poté naváže k adoptivním rodičům nebo dítěti v rodině s navázanou první mateřskou vazbou, která je následně náhle přervána?

2) Starší dítě: představme si situaci dítěte, které žije s matkou nebo s rodiči a mají pěkný vztah. Rodina se dostane do špatné situace a dítě musí být na určitou dobu odebráno, než rodiče svou situaci vyřeší. Pro dítě to je jistě traumatická záležitost, i když se mu to jeho rodiče snaží vysvětlit. Když se tady vžiji do pocitů dítěte, raději bych šel do ústavu. Tam bych měl pořád pocit, že jsem v zařízení, které je neosobní a tam počkám, až se budu moci vrátit domů. Bylo by to pro mě určitě snesitelnější než přijít do "nové rodiny", kde bych měl pocit, že se k rodičům už nejspíš nikdy nevrátím. Tady teď jsou tvoji noví rodiče. V pěstounské rodině bych se cítil mnohem víc odtržený od mé rodiny vlastní a situace by byla pro mě těžší.

Toto byly děti, pro které jsou podle našeho názoru lépe zajištěny jejich potřeby právě v ústavech nebo naopak v adoptivní rodině. Jsou ale i děti, které u ústavech žijí až do dospělosti. Zde je právě prostor pro individuální posouzení každého dítěte. Pro některé dítě převažují přednosti pěstounské péče před všemi ostatními hledisky. Pro jiné dítě může být ale těžké žít v rodině, ke které mám citový vztah a do které chci patřit, ale vlastně vím, že do ní nepatřím. Také je zde riziko střídání pěstounských rodin, které by mohli některé děti nést velmi špatně. Pro takové děti negativa pěstounské péče převažují nad pozitivy a lépe by prospívaly v dětském domově, kde si nikdo na rodinu nehraje a vztahy a stejně tak jedno stálé prostředí jsou jasně nastaveny. Kromě toho v dnešní době bývají dětské domovy tzv. rodinného typu, kde děti žijí v malých skupinkách, které napodobují rodinu a učí se tak běžnému fungování a pracem v domácnosti a v běžném životě.

Negativní stránky se mohou vyskytnout i z pohledu dospělého:

Pěstouni budou motivováni finanční odměnou. Nevím, zda je toto správné. Mnoho lidí to může vidět jako snadnou možnost výdělku a o děti nebudou pečovat více než je nezbytně nutné. Sice by pěstouni měli procházet přísnými posouzeními a vyšetřeními osobnosti, ale záleží na tom, jak přísná ta posouzení budou. Psychologické dotazníky obsahují často spoustu stran a tisíce otázek, ale otázky bývají často velmi úsměvné. Průměrný člověk, který chce šetřením projít a má odpovědět na otázku typu "slyšíte často hlasy?", asi bude vědět, co má odpovědět, aby prošel.

Na pěstouny budou kladeny velké nároky po stránce citové, protože odevzdávat do nové rodiny miminko, které jsme od narození pěstovali, je pro většinu z nás nepředstavitelné. Mnoho lidí proto brzo zjistí, že tuto práci dělat nemůže. I s většími dětmi si po určitě době vytvoříme pouto. O stejném problému z pohledu dětí jsme psali výše.

Vyšetřováním vždy projde určité procento nevyhovujících jedinců snažících se stát pěstouny. Následná izolace dětí v jednotlivých rodinách po celém státě dává podmínky k vyššímu riziku týrání. Týrají někdy i vlastní rodiče, u pěstounů půjde nejspíš o vyšší procento.

Určitým řešením by bylo mnohokrát zvýšit počet soc. pracovnic, aby mohly chodit do pěstounských rodin třeba i každý týden na kontrolu a tím předcházet riziku týrání, zanedbávání a dalších problémů. Takové opatření se ale podle všeho nechystá.

 

Nakonec i z pohledu rodiče - pokud bych se dostal do situace, že bych se nemohl o dítě dočasně starat a nebyla by možnost ho svěřit někomu z rodiny, určitě bych dítě raději svěřil dočasně do péče nějakého zařízení, než do péče cizí rodiny.

Co tedy narhujeme:

♥ Dětské domovy a kojenecké ústavy prozatím nerušit. Místo toho zavést opatření, které by usnadňovalo odchod dětí do rodin adoptivních, tedy do rodin, ve kterých budou žít až do dospělosti. To platí hlavně v případě kojeneckých ústavů. 

♥ Usnadňovat cestu žadatelům o pěstounskou péči, kterých je opravdu dost, ale často neprojdou kvůli maličkosti nebo cestu vzdají, když vidí, jakými šílenostmi by museli procházet. Nelákat nové uchazeče na finanční odměnu.

♥ Přehodnotit kritéria pro nutnost odebírání dětí z rodin. Často se stává, že dítě je v podstatě bezdůvodně odebráno z rodiny jen kvůli méně vyhovujícímu materiálnímu zázemí, zatímco dítě skutečně týrané a zanedbávané v rodině zůstane.

♥ Zvýšit množství soc. pracovnic, aby měly více času na svou práci, kterou v současné době prostě nemohou dělat dobře, není to v jejich silách.  Zvýšit počet. soc. pracovnic ještě více, aby mohly často chodit do pěstounských rodin. Pak by bylo možné umísťovat do pěstounské péče více dětí.

♥ Důkladněji posuzovat každé dítě a tak zajistit, aby mu nebylo v dobrém úmyslu ublíženo.

♥ Přenastavit pravidla pro "právní uvolnění dítěte", a tím zvýšit počet dětí, které budou moci odejít do adoptivní rodiny.

A hlavně obrátit pořadí: Nejprve zajistit zázemí a podmínky a nakonec začít rušit některé ústavy; než nejprve zrušit ústavy a pak bezhlavě hledat řešení, kam s dětmi.

Nechceme svým článkem konkurovat článkům odborným, ale nabízíme našim čtenářům i odborníkům, kteří sem nahlédnou, normální lidský pohled na tento problém. Pohled běžného člověka, který se vcítí do dítěte, možná tím lépe, že jeho názor není zatížený spoustou odborných lékařských a dalších informací.

 

 Další informace: http://www.zdn.cz/denni-zpravy/z-domova/detsti-lekari-pozaduji-zastavit-ruseni-kojeneckych-ustavu-461624

http://www.novinky.cz/domaci/246590-stat-zavre-kojenecke-ustavy-a-vytvori-armadu-profesionalnich-pestounu.html