Legislativa Komentář k poslednímu projednávání novely zákona o rodině

Komentář k poslednímu projednávání novely zákona o rodině

Legislativa

I když novela o střídavé péči už leží tam, kam vždycky patřila, chceme okomentovat ještě její poslední projednávání. Už jen proto, že podle našich zdrojů to nebyla poslední iniciativa zastánců střídavé péče. Proto bychom chtěli zde více rozebrat ještě příspěvek paní poslankyně Lenky Kohoutové a zveřejnit příspěvek paní poslankyně Heleny Langšádlové.

 

Příspěvek Lenky Kohoutové: Vážené kolegyně, kolegové, ráda bych do třetice vystoupila s podporou novely zákona, kterou podal kolega Pavel Staněk a která je nyní vrácena Senátem, tak jako mnoho jiných zákonů.

Novela zákona o rodině, o které dnes budeme rozhodovat, je o problematice střídavé péče. Tato malá změna co do rozsahu, ale co do obsahu velká říká: Jsou-li oba rodiče způsobilí dítě vychovávat a mají-li o výchovu zájem, soud svěří dítě do střídavé péče obou rodičů, je-li to v zájmu dítěte. Neříkáme nic jiného, než že pokud budou oba rodiče způsobilí, pokud budou mít oba rodiče zájem vychovávat dítě a pokud to bude chtít i samotné dítě, soud tedy má rozhodnout dítě svěřit do střídavé péče rodičů, tedy obou rodičů. Staví-li se jeden rodič proti, je to důvod k nesvěření. Je-li v rodině prokázán patologický jev, samozřejmě není dítě svěřeno do střídavé péče. A je-li dítě proti, tak samozřejmě dítě opět není svěřeno do střídavé péče. To je zapotřebí si uvědomit. Čili argumenty o tom, že jeden rodič chce, druhý nechce, dítě chce, dítě nechce, to zde prostě není možné.

Čili diskuse typu - teď to znova zopakuji - co když rodiče nechtějí a někdo jim nařídí nebo dítě nechce, patologie v rodině, toto není na místě řešit. Není pravdou, že takové dítě by mohlo být do střídavé péče svěřeno. Novela nikomu nenařizuje, že bude dítě muset být svěřeno do střídavé péče, pokud nechce. Pokud rodina neprojeví jako celek zájem, není možné dítě svěřit do střídavé péče. Opět si dovolím opakovat: Mají-li oba rodiče zájem a jsou k výchově způsobilí.

Když jsme zde jednali v prvním čtení, vystoupila jsem a říkala, že budu hodně podrobně diskutovat s panem poslancem Staňkem o tom, co je to zájem dítěte. Skutečně jsme toto důkladně probírali, a nejenom s panem poslancem Staňkem, ale i s dalšími lidi a s odborníky v tomto směru kovanými, a tolik diskutovaný pojem zájem dítěte je velmi dobře obsažen v § 26 zákona o rodině, odst. 4. Čili zde nemusíme nic měnit, vše máme dobře v tomto ohledu nastaveno. Nemáme dobře nastavenu střídavou péči.

Hovoříme-li o tom, že dítě bude svěřeno do této péče, bude-li to v jeho zájmu, ještě krátce o tom, co je to střídavá péče, abychom si všichni dobře ještě jednou uvědomili. Je to péče obou rodičů, kdy však dítě žije střídavě u jednoho z nich po různě dlouhou dobu, kterou stanoví soud. V potaz se vždy berou doporučení psychologů, shoda či neshoda rodičů a názor dítěte, pokud je k tomu způsobilé. Skutečně základním předpokladem střídavé péče je schopnost a ochota se společně domlouvat ve věcech, které se dítěte týkají. Toto bych označila za základní kámen střídavé péče. Dalším předpokladem je přání dítěte žít s oběma rodiči, stejný nebo podobný přístup k výchově dítěte u obou rodičů a přiměřená blízkost bydlišť obou rodičů, aby dítě neměnilo školku, školu, kroužky a vazby na své přátele.

Jenom pro dokreslení situace: v současnosti se u nás soudci vyslovují pro střídavou péče zhruba v necelých třech procentech, na Slovensku je to zhruba v 16 % a v Belgii kolem 20 %.

Tato novela nejde nad rámec Úmluvy o právech dítěte, kterou jsem tady v prvním čtení citovala a není zapotřebí ji opakovat. Opět bych ráda připomněla, že návrh kolegy Pavla Staňka rozhodně nejde proti Úmluvě o právech dítěte ani proti zájmům dětí.

Na projevu paní Kohoutové nás zarazilo několik věcí. Hned ze začátku: Neříkáme nic jiného, než že pokud budou oba rodiče způsobilí, pokud budou mít oba rodiče zájem vychovávat dítě a pokud to bude chtít i samotné dítě, soud tedy má rozhodnout dítě svěřit do střídavé péče rodičů, tedy obou rodičů. Staví-li se jeden rodič proti, je to důvod k nesvěření.....A je-li dítě proti, tak samozřejmě dítě opět není svěřeno do střídavé péče. To je zapotřebí si uvědomit. Paní poslankyně tak zdůvodňuje údajnou nesmyslnost našich argumentů, které poukazují na svěřování dětí do střídavé péče při konfliktech rodičů nebo nesouhlasu dítěte. Problém však je, že novela takové podmínky ani náznakem neobsahuje a umožňuje nařizování střídavé péče bez souhlasu obou rodičů i bez souhlasu dítěte. Přesto paní poslankyně podávala jako hotovou věc, že je nutné splnit tyto podmínky. Paní poslankyně částečně také podporuje mýtus, že by snad někdo chtěl dítě svěřovat rodiči, který o to nemá zájem. To je samozřejmě nesmysl a nikoho z příznivců ani odpůrců to ani nenapadlo. Toto tvrzení bylo obsaženo právě jen v posledním projednávání novely, kdy znělo z úst několika poslanců, kteří tak chtěli nám (odpůrcům) vnucovat jiné argumenty proti novele, než skutečně předkládáme. To, že jeden rodič se střídavou péčí nesouhlasí, samozřejmě neznamená, že o dítě pečovat nechce (v tom případě není o střídavé péči řeč), ale rodič nesouhlasící se střídavou péčí chce mít dítě v péči výhradní a má za to, že střídavá péče by dítěti uškodila.

Další: Skutečně základním předpokladem střídavé péče je schopnost a ochota se společně domlouvat ve věcech, které se dítěte týkají. Toto bych označila za základní kámen střídavé péče. Dalším předpokladem je přání dítěte žít s oběma rodiči, stejný nebo podobný přístup k výchově dítěte u obou rodičů... Opět velmi pěkný nápad, který však návrh novely také neobsahoval! Ví vůbec paní poslankyně, pro jakou novelu vlastně lobovala? Silně o tom pochybujeme. Paní poslankyně tak prokázala základní neznalost zákona, pro který hlasovala a jen doufáme, že to neměl být pokus o záměrnou mystifikaci kolegů poslanců.

Paní Kohoutová také zmínila, že v Belgii vyrůstá ve střídavé péči 20% dětí, na Slovensku 16%. Nebudeme se vyjadřovat k procentům, ale ani paní poslankyně, ani nikdo jiný nikdy neupřesnil, kolik procent dětí vyrůstá ve střídavé péči soudním rozhodnutím přes nesouhlas obou rodičů. My bychom k tomu řekli jen, že v Belgii většina dětí ve střídavé péči v ní vyrůstá po dohodě rodičů a vychází z tamní právní úpravy, kdy dítě rozchodem rodičů přechází automaticky do společné péče, pokud si rodiče nepřejí jinak. Společná péče ale rozhodně neznamená péči střídavou. Na Slovensku pokud zatím soudci rozhodují o střídavé péči ve vyšším procentu, souvisí to pravděpodobně s nedávným zavedením této možnosti do právního řádu, proto toho využívají spousty rodičů, kteří střídavou péči praktikují už mnoho let na základě neformální dohody. Po určité době procento pravděpodobně klesne.

Takže nevíme, zda paní Kohoutová mluvila o nějaké jiné novele nebo o čem vlastně? Ale rozhodně až ona nebo někdo z jejích kolegů přijde s novelou, která se bude slučovat s komentářem paní poslankyně, tedy: 1) rozhodnutí o střídavé péči bude závislé na souhlasu dítěte, 2) rozhodnutí o střídavé péči bude závislé na ochotě rodičů se domlouvat, tedy na jejich souhlasu, 3)rozhodnutí o střídavé péči bude závislé na podobném výchovném přístupu k dítěti u obou rodičů, potom bude mít jistě více příznivců než odpůrců a naše sdružení bude první, které takovou novelu podpoří. To však bohužel není případ návrhu pana poslance Staňka.

 

Příspěvek paní Langšádlové: Zaznělo tady mnoho slov o tom, jakým způsobem mají fungovat rodiče, jak selhává rodina, jak by řešením bylo přijetí této novely zákona. Já jsem přesvědčena, že to není správná cesta. Jsem přesvědčena o tom, že vlastně každá situace, kdy musí vztahy v rodině mezi rodiči a dětmi řešit soud, zasahovat do nich stát, je selhání rodičů. A pokud tady bylo řečeno, že střídavá péče je možná za předpokladu, že rodiče budou kooperovat, za předpokladu, že rodiče se dohodnou, tak jsme přesvědčena o tom, že toto ti rodiče mají udělat, aniž by do toho zasahoval soud a aniž by vlastně své děti těmto experimentům vystavovali.

Střídavá péče. Já vím, že je na to mnoho rozdílných názorů, vím, že jsou zastánci, kteří budou říkat, že zájmy dětí, že budou moci děti být s oběma rodiči v pravidelných intervalech, převyšují negace, že dítě mnohdy střídá prostředí. Nicméně bych si vám dovolila přečíst stanovisko paní docentky Lenky Šulové, která dělala dlouhodobou studii na střídavou péči dětí v předškolním věku. V této studii uvádí: "Dítě, které vnímá své zázemí jako nejisté, přestává experimentovat, zkoumat, odpoutávat se, ale fixuje se v nejistém vztahu a zaměřuje se především na chování svých rodičů. Tedy rodiče, kteří střídavou péčí dítěti tento stabilní domov nabourávají, ohrožují nejen jeho socioemotivní vývoj, ale kromě jiného i jejich kognitivní dozrávání."

Já jsem přesvědčena, že tato forma péče o děti není vhodná a je mimořádně zatěžující. Děkuji.

Příspěvek paní poslankyně byl velmi pěkný a poučný. Paní Lagšádlová také narazila na předešlý příspěvek paní poslankyně Kohoutové, která sama uznala, že základním kamenem střídavé výchovy je schopnost a hlavně ochota rodičů kooperovat, tedy jejich souhlas. (Nejsme si teď jisti, zda paní Kohoutovou označit za příznivkyni nebo spíše odpůrkyni novely?) Není potřeba další komentář, jen oceňujeme snahu a práci paní poslankyně Lagšádlové (a nejen jí) hájit práva a zájmy dětí a vnášet rovnováhu do agresivní kampaně za práva jednoho rodiče na úkor dětí.

 

Je nám docela líto, že neprošla senátní změna novely, protože změna popěrné lhůty otcovství byla užitečná a správná. Bohužel, tato druhá část novely měla od začátku nevděčný úkol. Měla nenápadně protáhnout střídavou péči legislativním procesem, skrytou za prodloužení lhůty popření otcovství. Předkladatel docela správně očekával, že většina zákonodárců bude s prodloužením této lhůty souhlasit a bude jim líto kvůli takové "drobnosti" jako střídavá péče, celou novelu zahodit. V prvních třech čteních svůj úkol splnila, není žádným tajemstvím, že novela prošla do senátu pouze díky své druhé části. Pak už to ale v zájmu dětí nebylo možné a střídavá péče svou kontroverzností stáhla druhou část novely s sebou do odpadkového koše, což je škoda a chyba pana poslance Staňka, že spojil tyto dvě vlastně nesouvisející záležitosti.  Jistě to brzo někdo napraví a my máme teď za naše děti radost, že nebudou muset být potlačována práva dětí na úkor domnělého práva rozhádaných rodičů na přesnou polovinu dítěte.