Legislativa Cesta novely o střídavé péči skončila

Cesta novely o střídavé péči skončila

Legislativa

Dne 6.9.2011 proběhlo poslední projednávání novely zákona o rodině, kterou předložil poslanec Pavel Staněk. Novelu už v červenci zamítl senát, resp. zamítl právě část o střídavé péči. Včera se poslanci rozhodovali, zda senát přehlasují. Nakonec se většina rozhodla hlasovat v zájmu našich dětí a v zájmu jejich klidného dětství a možnosti zdravě vyrůstat. Netrvalo to ani hodinu a naše děti vyhrály, zbytečná novela prohrála.

 

A jak probíhala poslední debata?

Jako první mluvil předkladatel novely poslanec Pavel Staněk. Znovu mluvil o svém názoru na potřebnost novely. Snažil se přesvědčit poslance k podpoře. Nevím, zda vlivem příspěvku v diskusi v senátu pana senátora Dienstbiera nebo i vlivem pozastavení se na našich stránkách, dnes překvapivě nemluvil o minulém údajném důvodu novely, totiž aby soudci měli povinnost zdůvodňovat případné zamítnutí střídavé péče. Tento údajný důvod k prosazení novely byl panem senátorem Dienstbierem spolehlivě vyvrácen. Proto dnes pana Staňka napadl nový důvod: "V současné době se děje v soudní praxi zejména to, že přestože se třeba i rodiče dohodnou na střídavé péči, přestože o to mají zájem, jsou způsobilí a mají opravdu k tomu předpoklady, návrhu soud nevyhoví. Domnívám se, že přesně sem je cílena ta materie, sem je cílen ten návrh, abychom tuto zažitou a možná, myslím si, velmi špatně zažitou praxi změnili." Podle nejen našeho přesvědčení je pravý důvod novely zcela jiný, nehodící se k veřejné prezentaci, proto byl přednesen údajný důvod o rod. dohodách. Opět se dá dobře vyvrátit. Rodiče se samozřejmě mohou dohodnout jakkoliv a soud k tomu ani nepotřebují. Pokud rodiče předloží dohodu ke schválení soudu, soud má za povinnost posoudit, zda je i dohoda v zájmu dítěte, což vyplývá z mezinárodních úmluv a děje se tak ve všech státech. Soud vždy musí posoudit zájem dítěte, i když jen schvaluje dohodu. Proto se, ale naprosto výjimečně, může stát, že soud dohodu neschválí. Důvodem může být nesouhlas dítěte, hlavně dítěte ve starším věku, velká vzdálenost apod.,což podle soudu v zájmu dítěte není. Avšak i ve výjimečném případě, kdy soud dohodu neschválí, rodičům nemůže zakázat ji prakticky vykonávat! Tedy i tento argument je zcela lichý a ani v nejmenším neodůvodňuje potřebu navržené novely. Rodiče tedy v každém případě mohou dál vychovávat dítě podle své dohody, která jen nebude v případě potřeby soudně vykonatelná. To jsou ale výjimečné případy - protože rodič souhlasící s dohodou nemá důvod ji porušovat. A při případném sporu se lze obrátit na soud se žádostí o klasické rozhodnutí.  Pravdou však je, že návrh novely zákona o rodině ve skutečnosti, narozdíl od argumentace předkladatele a zastánců vůbec neměl za cíl řešit rodičovskou dohodu, ale naopak rodičovské spory, při kterých by se dle novely mělo dítě prostě rozdělit na dvě stejné poloviny "aby si rodiče nemohli nic závidět". Bohužel se v tomto úplně ztrácí to hlavní o co se jedná, dítě. A to je více než smutné.

Další mluvil pan senátor Jiří Dienstbier, který přibližoval poslancům senátní změnu. Mluvil velmi dobře a srozumitelně, znovu vysvětlil, že soudci už dnes mají povinnost důkladně zdůvodnit i zamítnutý návrh rodičů, tedy i případnou střídavou péči, pokud je jedním rodičem navržena. Postoj senátu zdůvodnil také potřebností shody mezi rodiči, aby střídavá péče mohla fungovat, ale tento fakt navrhovaná novela nejenže ignoruje, ale naopak má za úkol tlačit soudce do rozhodnutí o střídavé péči právě tam, kde komunikace nefunguje. "Jistě není v zájmu dítěte, aby střídavá péče probíhala za asistence exekutorů, kteří budou vždy u předávání dítěte z péče jednoho rodiče do péče druhého... Nedomnívám se však, že je vhodné jakýkoli typ výchovy v zákoně upřednostňovat. Mělo by se přihlížet právě ke kritériu zájmu dítěte, které je v zákoně popsáno."

Další vystoupil poslanec Jan Bureš, který nás částečně potěšil. Jako základ svého projevu totiž použil téměř doslovně argumenty našeho sdružení, které jsme předkládali všem poslancům. Naše argumenty se poté ve svém projevu snažil vyvracet. Upřímně, moc se mu to nepovedlo. Místy to spíše vypadalo, že mylně pochopil jak naše argumenty, tak i samotnou novelu. Např. zde: " Argument, že 90 % dětí je svěřeno nyní do péče matky, je pravdivý, ale dle výzkumů u různých soudů bylo zjištěno, že 5 až 8 otců z 10 o svěření dítěte do péče vůbec nežádá. - No, podle této novely se rodiči účast na střídavé péči nenavrhuje. Nemá-li otec zájem, nemůže soud střídavou péči přece nařizovat." Zde je vidět jasné nepochopení problému. Pokud rodič nemá zájem dítě vychovávat, nikdo nemá snahu ho k tomu nutit a dítě mu svěřovat přes jeho odpor. O tom není řeč. Řeč byla samozřejmě o tom, že pokud 5 - 8 otců o péči o děti nežádá, nelze se divit, že je pak většina dětí svěřována do péče matky a není to vinou ani zákona ani soudů, vlastně ani rodičů. Je to prostě přirozený důsledek rozložení péče o děti v naší společnosti za doby trvání rodiny. Potom je nesmysl tuto statistiku používat jako argument. Dále pan poslanec Bureš zmínil jeden z našich důležitých argumentů proti novele. Konkrétně naši obavu, potvrzující se často v praxi, kterou je již vyhlášená pomalost soudů v rodinných sporech, táhnoucích se běžně i několik let a mající v případě špatného prvotního rozhodnutí za následek dlouhodobé setrvávání dítěte ve špatně nastaveném způsobu výchovy, což může na dítěti zanechat vážné následky. Není potom žádné cesty, jak tento špatný stav rychle změnit. Tento argument se pan poslanec pokusil vyvrátit tvrzením, že v ČR je dobře fungující síť sociálních pracovnic, psychologů atd., kteří mohou v případě problému rychle reagovat. Toto tvrzení ovšem pramení buď z naprosté neznalosti praxe nebo je záměrně zavádějící! A pravděpodobně by se na tomto výjimečně shodli všichni rodičové, otcové i matky, kteří po rozchodu řeší spor o péči o dítě a byli nuceni se na tyto instituce obrátit. Tam se většinou setkají s nepochopením a zejména u sociálních pracovnic je v poslední době obvyklým jednáním to, že se bez zkoumání skutečného stavu přidají na stranu toho rodiče, který agresivněji prosazuje své zájmy. A to proto, aby chránily samy sebe a měly klid od určitých nátlakových skupin. Takových případů z praxe známe mnoho. Zejména však jde o to, že OSPOD ani psychologové nemají žádné výkonné pravomoci a nemůžou měnit způsob výchovy nařízený soudem! Pokud tedy shledají nějaký problém, mohou pouze soudu dát doporučení, kterým se ale soud nemusí řídit a zejména pokud nejde přímo o fyzické ohrožení dítěte, obvykle neupravuje výchovu ihned předběžným opatřením, ale musí proběhnout celé soudní řízení i s případnými odvoláním a celou tu dobu může dítě trpět. Po této argumentaci jsme měli dojem, že pan poslanec Bureš žije v nějakém jiném státě, kde zmíněné orgány možná fungují. Tady se opět ukazuje, že celá novela jde na řešení výchovy dítěte od konce. Nejdříve se soudně něco nařídí a teprve potom se možná za několik let zjistí, že to bylo špatně.... Každý zdravě uvažující rodič musí vidět, že správně by to mělo být naopak, nejdříve vyřešit ochranu dítěte před možným chybným rozhodnutím (např. námi navrhované zkušební lhůty v délce několika měsíců po každé významné změně výchovného prostředí) a teprve potom může docházet k výrazným změnám ve stanovování způsobů péče o dítě. Ne naopak!

Dále přednesla příspěvek poslankyně Dana Váhalová. Mluvila o tom, že novela směřuje k rozhodování o střídavé péči i bez souhlasu obou rodičů, což poškozuje dítě, které se pak stává prostředníkem a předmětem výkonu jejich sporů. Celý příspěvek, i když byl krátký, byl velmi podnětný. "Souhlasím s názorem, že dítě má právo na oba rodiče, ale má také právo na šťastné dětství. Je však nepřijatelné, aby se stalo prostředkem vyřizování si účtů rodičů či nátlakovým prostředkem... Schválením této novely v původní podobě by se zmenšila svoboda soudu rozhodnout v každém jednotlivém případu z hlediska především bytostného zájmu dítěte."

Další vystoupil poslanec Stanislav Křeček. Pan poslanec mluvil o důležitých a podstatných záležitostech, je ale možné, že člověku, který nemá o problematice takový přehled, se nemuselo podařit myšlenku pana poslance správně pochopit. Proto si dovolíme to trochu shrnout: Pan Křeček mluvil o tom, že ČR je jediná země, kde se vyskytuje pojem střídavá péče (alternating care), zatímco jinde v EU se používá pojem péče společná či sdílená  (joint custody). Jedná se o dva odlišné pojmy, které zastánci střídavé péče velmi rádi zaměňují. My bychom použili , že ČR je téměř jediná země, kde se pojem střídavá péče používá. Více o tom píšeme v článcích o střídavé péči v EU: http://www.jedendomov.cz/stridava-pece-ve-svete Střídavá péče při konfliktech rodičů je opakované vytržení dítěte z jednoho výchovného prostředí do druhého, odlišného, zatímco společná péče, i když se střídavým pobytem, předpokládá shodné výchovné prostředí.

Další mluvila paní poslankyně Lenka Kohoutová, která je velkou příznivkyní střídavé péče. Snažila se novelu obhajovat, jak mohla. Příspěvek paní Kohoutové byl opravdu zajímavý a stojí za to, aby chom se o něm více zmínili v dalším článku. Paní poslankyně má zajímavé názory, ovšem z její argumentace vyplývalo, že zjevně mluvila o zcela jiné novele, než byla ve skutečnosti projednávána. Novela v podání paní Kohoutové by se nám také líbila.

Další mluvil poslanec Boris Šťastný. Opět se snažil uvádět důvod o tom, že soudy údajně zamítají dohody rodičů. Evidentně byla novela mylně pochopena. Více tento důvod rozebíráme na začátku článku v příspěvku pana Staňka.

Dále vystoupila paní poslankyně Jana Suchá, která opět uvedla důvod o zamítání rodičovských dohod a dokonce ještě zmínila i důvod z minula o povinnosti soudů zdůvodňovat svoje rozhodnutí. Oba důvody byly vyráceny a vysvětleny jak panem senátorem Dienstbierem, tak i zde v našem článku. Navíc, soudy mají povinnost i dnes rozhodovat podle zájmu dítěte.

Další se přihlásila paní poslankyně Jaroslava Wenigerová. Řekla, že ze začátku měla na novelu negativní názor, ale teď už má pozitivní. Příspěvek byl krátký, proto citujeme: "...jsem prošla cestou od stanoviska negativního ke stanovisku pozitivnímu. Co mě k tomu přivedlo? 21 tisíc dětí v dětských domovech, většina z nich má jednoho nebo oba rodiče. Několik tisíc dětí v kojeneckých ústavech. 90 % dětí při rozvodu je svěřováno matce a střídavá péče není doporučena či nařízena. 40 tisíc dětí u nás, to je oficiální číslo, neoficiální je větší, je dětí týraných. Jak bude fungovat tato společnost, jaké je klima v této společnosti, když říkáme, že rodina je základ, ale fakta jsou úplně jiná? Proto podpořím tento zákon, protože zodpovědnost rodičů za to, jak své děti vypraví do světa, je neoddiskutovatelná, ale bohužel v mnoha případech, jak jsme zde uvedla na číslech, není naplňována. A tak jak je tato novela postavena, je i cestou k tomu, abychom mohli změnit něco pozitivního ve prospěch nikoliv rodičů, ale dětí." S paní poslankyní souhlasíme, že dětí ústavech je u nás opravdu hodně a není to dobře, není nám ale vůbec jasná souvislost se střídavou péčí a jak mohla paní poslankyně na základě těchto informací změnit názor? Třeba nám to někdo osvětlí?

Další mluvila paní poslankyně Helena Lagšádlová, která opět zdůvodnila svoje negativní stanovisko. Její příspěvek byl opravdu velmi pěkný a v dalším článku se k němu také vrátíme. Při střídavé péči je důležitý hlavně souhlas obou rodičů.

Další vystoupil pan poslanec pavel Bém, který je také zastáncem novely. Mluvil o příspěvku paní poslankyně Lagšádlové, souhlasil, že opravdu mohou nastat případy, kdy dítě trpí, ale pan Bém tyto případy považuje za extrémní a výjimečné, které by neměly zasahovat do rozhodování o novele. Zdůrazňoval, že je rodinný terapeut, potom ale nevíme, jakými případy se zabývá, pokud mu děti trpící ve střídavé péči při konfliktecj rodičů připadají výjimečné. Možný důvod může být, že přece jen soudy v těchto případech váhají a proto dětí ve střídavé péči při sporech rodičů je celkově málo. Na závěr se ukázalo, že jako jeden z mnoha zákonodárců takté podlehl mylnému dojmu, že v ostatních státech jsou děti soudy svěřovány (tedy bez dohody rodičů) do střídavé péče, zatímco pravda je jinde, soudy většinou schvalují dohody o společné péči se střídavým pobytem - viz. příspěvek pana Křečka.

Dále promluvil znovu pan senátor Jiří Dienstbier. Pan senátor vyvrátil nově zmiňovaný důvod o zamítání rodičovských dohod, jak už zde bylo uvedeno. "...řeší to úplně jiné ustanovení zákona, konkrétně § 26 odst. 3 zákona o rodině, který říká, že rozhodnutí o úpravě výkonu rodičovské zodpovědnosti může být nahrazeno dohodou rodičů, která ke své platnosti potřebuje schválení soudu. To znamená je-li tady dohoda, tak ji soud zpravidla potvrdí, pokud nemá nějakou zásadní pochybnost." Zdůvodnil také potřebnost souhlasu obou rodičů ke střídavé péči: "...už podle současného znění zákona je možné, aby soud svěřil dítě do střídavé výchovy i tam, kde s tím oba rodiče nesouhlasí. Nicméně takové rozhodnutí je na místě ve zcela mimořádných případech, kdy ten soud dospěje k závěru, že to je v zájmu dítěte a že ti rodiče následně alespoň elementárně budou schopni nějakým způsobem komunikovat a tu střídavou výchovu zajišťovat."

Nakonec promluvil znovu pan poslanec Pavel Staněk, který znovu požádat o podporu pro svou novelu.

Potom už se přistoupilo k hlasování. Nejprve se hlasovalo pro podporu senátní změny návrhu novely. Bylo potřeba 87 souhlasných hlasů. Návrh byl téměř přijat, pro bylo 85 poslanců, proti bylo 69. Senátní změna tedy byla zamítnuta. http://www.psp.cz/sqw/hlasy.sqw?G=54170

Dalším hlasováním se rozhodovalo o původním návrhu pana Staňka, tedy zda bude přehlasovám senát. Bylo potřeba 101 hlasů pro původní znění návrhu novely. Pro novelu nakonec zvedlo ruku jen 88 poslanců, proti bylo 51, další se zdrželi hlasování, címž byli fakticky také proti novele. http://www.psp.cz/sqw/hlasy.sqw?G=54171 Novela zákona o střídavé péči tedy byla zamítnuta.

Opravdu hodně nás těší, že poslanci se přece jen rozhodli v zájmu dětí. Víme, že může následovat další podobná snaha, ale věříme, že poslanci i senátoři si svůj názor už udělali a vždy budou mít za nejdůležitější prospěch dětí a nebudou soudy nutit upřednostňovat žádný konkrétní typ péče, ale nechají je rozhodovat individuálně, tak jak je jejich hlavní úlohou.

Rádi bychom poděkovali panu senátorovi Dienstbierovi, paní poslankyni Váhalové, panu poslanci Křečkovi a paní poslankyni Lagšádlové za jejich příspěvky v diskusi. Zároveň děkujeme všem poslancům, kterým nejsou naše děti lhostejné a staví jejich zájmy na první místo. Protože se jedná o věc, která se týká každého z nás, budou jistě výsledky hlasování zohledněny voliči při dalších volbách.

Celé jednání tady: http://www.psp.cz/eknih/2010ps/stenprot/021schuz/s021030.htm