Legislativa Komentář k návrhu novely zákona o rodině

Komentář k návrhu novely zákona o rodině

Legislativa

Návrh novely zákona o rodině je teď aktuální téma. V březnu prošel prvním čtením v Parlamentu, teď v červnu druhým čtením. Pravděpodobně velmi brzy dojde ke třetímu čtení a společnost je rozdělená na dvě skupiny. Ta (asi menší, ale hlasitější) podporující novelu a střídavou péči a druhá (asi větší, ale tichá) nesouhlasící s novelou a konfliktní střídavou péčí. Rádi bychom proto nějak shrnuli připomínky k výrokům z důvodové zprávy k novele zákona, které by stály za zamyšlení.

 

Nejprve si tady představíme návrh novely a její důvodovou zprávu: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=6&CT=205&CT1=0

1. Zhodnocení platného právního stavu

Odborná i laická veřejnost již dlouhodobě požaduje, aby dítěti bylo i po rozvodu rodičů zachováno právo na kontakt s oběma rodiči ve stejné míře. Statistiky ukazují, že v České republice je 90 % dětí svěřováno do péče matky, střídavá, popř. společná výchova je nařizována přibližně ve 3 % případů. Přitom střídavá a společná výchova mohou nejlépe zajistit dítěti péči, která by odpovídala situaci, kdy rodiče spolu žijí dál.

Odborná i laická veřejnost požaduje.... Je to opravdu tak? Tato věta je postavená na tvrzení, že veřejnost, náš národ, požaduje střídavou péči. Nikde tady ale nevidíme důkaz o pravdivosti tvrzení. Tvrzení je postavené jen na subjektivním názoru pana poslance. Naše názory a věci, kterým věříme, si tady můžeme psát my, lidé na internetu. Ale v případě návrhu změny zákona by tvrzení předkládaná jako nezpochybnitelný důkaz o nutnosti zákon změnit měla být také dobře dokázána.  Navíc, tato skutečnost, jak je v novele předložena, se zjevně nezakládá na pravdě, což dokazuje už existence našich stránek a našeho sdružení. Dále se stačí podívat na internetové diskuse, kde se to názory proti střídavé péči jen hemží, články v tištěných médiích, ankety na internetu také vypovídají o tom, že většina národa není střídavé péči nakloněna. Je potřeba hledat v médiích, která jsou, co se týká střídavé péče, nezávislá. Např. k dnešnímu dni na stránkách Hradeckého deníku v anketě hlasovalo 97 čtenářů pro a 197 proti. Na stránkách "babinet" pak 41% proti, 33% pro a 25% neví. Pan poslanec možná staví svůj názor na názoru části veřejnosti, ale určitě ne veřejnosti celé. Kromě toho, odborná veřejnost je také spíše odpůrcem  soudně nařizované střídavé péče. Podle vyjádření samotných zastánců střídavé péče je to proto, že se odborníci nesetkávají s případy fungující střídavé péče, ale jen s těmi problematickými (Patera 2009). Např. pan psycholog Humhal, Petr Pöthe, paní Špaňhelová, pan doktor Klimeš, pan doktor Pavlát (Problémy studíí argumentujících pro střídavou péči), dokonce i pan Matějček byl odpůrcem nařizované střídavé péče. http://www.jedendomov.cz/odborne-clanky/107-zdenek-matejcek-o-stridave-peci . A to tady uvádím jen známá jména. Vlastně znám jen jednoho známého odborníka, který se k novele přiklání.

Právo na kontakt s oběma rodiči ve stejné míře... Jinými slovy střídavá péče. Dobře pan poslanec píše o právu, o povinnosti tady nic nevidíme. Právo je ovšem založeno na dobrovolnosti, jinak přestává být právem a stává se povinností. Návrh novely podporuje vynucování po dětech jejich práv. Co když některé dítě nebude mít potřebu svoje právo naplnit? Pak se stane povinností, která je předkládána jako právo.(Dudová)

Střídavá a společná péče mohou nejlépe zajistit dítěti péči, jako kdyby rodiče spolu žili dál.... Opět jen tvrzení, jehož pravdivost jde jen těžko dokázat, protože není dostatek studií o dopadu střídavé péče na děti a již jen z logiky věci, kdy rodiče spolu nežijí a často mají nové partnery musí být zřejmé, že střídavá péče v žádném případě není pokračováním rodiny a ani ji nemůže nahradit. Pan poslanec vychází z případů střídavé péče, kde se rodiče domluvili, ale novela zákona má za úkol prosazovat střídavou péči u rodičů, kteří nesouhlasí, vztahy jsou napjaté až nepřátelské, panuje nedůvěra, pomlouvají se navzájem, nechtějí a nemohou se domluvit. Takové rodinné prostředí není pro děti dobré. Opravdu chceme, aby problematické rodinné prostředí a konflikty rodičů, které by měly ideálně končit rozvodem (Matějček 2002) pokračovalo dál ve formě střídavé péče, ještě obohacené o boj kolem ní? Pan poslanec tady srovnává nesrovnatelné. Předpokládáme, že když se manželství rozpadlo a rodiče se neshodnou ani na svěření dítěte do péče, bylo nejspíš nefunkční a nefunkčnost vztahu mezi rodiči přetrvává.

 ♠ Platná právní úprava nepřispívá k častějšímu nařizování střídavé, popř. společné výchovy. V soudní praxi vede ke značně omezenému využívání institutu společné, popřípadě střídavé výchovy i v případech, kdy fakticky jsou splněny všechny předpoklady pro její nařízení.

Nepřispívá, ale ani nebrání. To, že soudy nerozhodují často  o střídavé péči, nemusí být dané platnou právní úpravou, ale zjištěním soudce, že střídavé péči něco brání. Nemůžeme nikdo znát všechny případy a proto tvrdit, že za vše může pouze platná právní úprava, je dost odvážné. Může a nemusí.

2. Hlavní principy návrhu zákona a důvod jeho nezbytnosti

Hlavním smyslem navržené úpravy je následovat moderní trendy v oblasti výchovy dětí po rozvodu rodičů, a to při plném respektování zájmů dítěte a dodržení práv dítěte na rodičovskou výchovu. Zahraniční zkušenosti ukazují, že v tomto ohledu je velmi vhodné využívat v maximální možné míře instituty střídavé či společné výchovy, které jsou v České republice doposud využívány v relativně nízké míře. Výzkumy v zemích s dlouholetou tradicí střídavé výchovy přitom prokazují, že děti ve střídavé péči jsou mnohem lépe adaptované v běžném životě než děti v péči jednoho rodiče a tato adaptace se prakticky neliší od dětí z úplných rodin. Podle výzkumů jsou naopak v nejhorší situaci děti žijící s matkou a otčímem. Děti vyrůstající bez otce jsou mnohonásobně více ohroženy poruchami chování, závislostmi nebo dokonce kriminálním jednáním. Z toho vyplývá, že střídavá péče by měla být principielně v zájmu dítěte. Proto by se měla stát primárním způsobem výchovy po rozvodu rodičů, ledaže by jeden z rodičů nebyl z nějakého objektivního důvodu způsobilý dítě vychovávat. Pokud tedy soud provedeným dokazováním ve smyslu § 26 zákona o rodině a § 100 odst. 4 občanského soudního řádu zjistí, že jsou splněny zákonné podmínky a společná, případně střídavá výchova dítěte je v jeho zájmu, vždy by je soud měl do takové výchovy rodičům svěřit.

Hlavním smyslem je následovat moderní trendy....  Je tady řečeno, že je potřeba být moderní, ale není tady nic o tom, že co je moderní, musí být nutně dobré,dokonce lepší než původní, jak jsme se mnohokrát přesvědčili v naší minulosti. (Nemohu se ubránit myšlence na film Slunce, seno, erotika, kde chtěli být také moderní a světoví za každou cenu a jak to dopadlo... ☺)

Výzkumy v zemích s dlouholetou tradicí střídavé výchovy přitom prokazují, že děti ve střídavé péči jsou mnohem lépe adaptované v běžném životě než děti v péči jednoho rodiče a tato adaptace se prakticky neliší od dětí z úplných rodin....

Prosazování střídavé péče v USA podpořily především studie, které byly provedeny v 80. letech 20. století – v tomto období se ale jednalo většinou o páry, kde si oba partneři tento typ svěření dítěte do péče přáli a byli vysoce motivováni, aby tento model fungoval. Novější americké studie (např. Johnston 1995) ale ukazují, že děti, které jsou svěřeny do střídavé péče a vyrůstaly v rodinách, v nichž docházelo ke konfliktům či násilí, mají více emocionálních problémů a poruch chování než ty, které byly svěřeny do péče jednomu z rodičů. Opět se tady srovnává nesrovnatelné. Pan poslanec vychází z případů rodiči dohodnuté střídavé péče a přitom prosazuje střídavou péči u konfliktních rodičů. Zde se ale nařízená střídavá péče stává pokračováním disfunkčního rodinného prostředí, nikoliv pokračováním normálního rodinného prostředí!

V roce 1998 13 států USA přijalo doporučení národní rady soudců pro mladistvé a soudců rodinných soudů (Model Code on Family Violence Project of the National Council of Juvenile and Family Court Judges), které stanoví, že „svěření dítěte do péče pachatele domácího násilí není v nejlepším zájmu dítěte, stejně jako střídavá péče.“ Přitom u nás na problém domácího násilí není v návrhu novely ani ve stávající právní úpravě brán zřetel, přestože v části konfliktních případů spolu souvisí (Langhansová 2008)

Kdyby byl přijat zákon podle návrhu poslance Staňka, mohla by se stát střídavá péče pro násilné partnery nástrojem, jak dál uplatňovat moc a kontrolu nad původní rodinou, dál pronásledovat či se mstít bývalé partnerce (vyjádření policie ČR, zdroj Vlasta 9/2011).

A dále: Joan Zorza ve svém průzkumu v roce 1995 uvedl:
„Střídavá péče dětem obecně neprospívá. Lze říci, že většina dětí žijících v režimu soudně nařízené střídavé péče, jeví větší dispozice k psychickým i výchovným potížím než děti žijící s primárním pečovatelem.“

 J. Wallersteinová napsala  ve své knize Unexpected Legacy:
„Děti, jimž je věnována tato studie, vyrůstaly v režimu střídavé péče, ať už na základě soudního rozhodnutí, nebo na základě rodičovské dohody. Všechny mi sdělily, že se cítí jako méněcenní, protože přišli o výhody, které jejich vrstevníci považují za samozřejmé. Shodně prohlašovaly, že jak vyrůstaly a měly větší potřebu samostatnosti, jejich deprivace z malého vlivu na vlastní život paradoxně ještě vzrostla, poněvadž měly malý vliv na svůj časový rozvrh a menší možnost rozhodovat, kdy a kde budou trávit čas, především pak ve vzácném čase prázdnin.“(Zdroj Rodina.cz)

Podle výzkumů jsou naopak v nejhorší situaci děti žijící s matkou a otčímem.... Není tady ani jeden výzkum doložen. Není tady vysvětleno, v jakém směru by mělo být dětem v rodinách s otčímem ubližováno. Poměr osobnostně nekvalitních lidí je v populaci  rovnoměrně rozvrstvený a neliší se podle toho, zda tito lidé jsou vlastními nebo nevlastními rodiči. Proto riziko, že bude náhradní rodič špatný, je stejné jako u rodiče vlastního. Pokud jde o sex. zneužívání, ke kterému dochází podle zastánců návrhu novely a střídavé péče  právě v rodinách s otčímem, je tady vyjádření sexuologa Petra Weisse, které odpovídá výše řečenému: Podle průzkumu z roku 2008 o sexuálním chování Ćechů bylo dospělou osobou zneužito 7% dívek a 3% chlapců. Průměrný věk obětí byl mezi 11. a 12. rokem. Z chlapců bylo 67% zneužito mužem, 33% ženou. Dívenky byly zneužity ve 100% mužem. Pachatel byl z příbuzenstva u 32% chlapeckých obětí, dívky je znaly v 60% případů. V naprosté většině se jedná o zneužití ve vztahu otec/dcera, až v 80 procentech! Přičemž polovinu z tohoto počtu činí zneužití vlastním otcem, druhou polovinu otcem nevlastním.

Děti vyrůstající bez otce jsou mnohonásobně více ohroženy poruchami chování, závislostmi nebo dokonce kriminálním jednáním. Z toho vyplývá, že střídavá péče by měla být principielně v zájmu dítěte....

 Opět chybí jakékoliv doložení. Je potřeba tady upozornit na pochybení  na straně těch, kdo mluví o vyšším výskytu sociálně problematických jevů u dětí z neúplných rodin. (Kimmel, 2000)Tato skupina by totiž neměla být srovnávána s dětmi z úplných rodin obecně, ale s těmi z problematických úplných rodin (výskyt domácího násilí, odcizení rodičů atd.), protože neúplné rodiny jsou většinou výsledkem rozpadu právě těchto rodin. Podobná srovnání ukazují, že si děti z neúplných rodin vedou lépe než děti z problematických úplných rodin (Kimmel, 2000) . A kromě toho, ze samotné předložené skutečnosti nevyplývá žádná souvislost právě se střídavou péčí.

Návrh novely zákona je v souladu s Evropskou úmluvou o výkonu práv dětí....

 Stanovisko vlády k návrhu novely zákona: V důvodové zprávě k předloženému návrhu zákona se v obecné části v bodě 3 uvádí že předložený návrh je v souladu s Úmluvou o právech dítěte  a Evropskou úmluvou o výkonu práv dětí. Tyto mezinárodní smlouvy vyžadují, aby byla zajištěna participace dítěte na rozhodování o všech věcech, které se ho týkají (čl. 9 odstavec 2 a čl. 12 Úmluvy o právech dítěte  a čl.3 a 6 Evropské úmluvy o výkonu práv dětí). Podle znění navrhované nové úpravy rozhodování soudu o svěření dítěte do střídavé nebo společné výchovy v § 26 zákona by však dítě nejen nemělo možnost se k dohodě rodičů vyjádřit, ale k jeho názoru by soud ani NESMĚL přihlédnout tam, kde se rodiče dohodli, pokud by jinak uznal, že společná nebo střídavá péče je v zájmu dítěte. Z tohoto důvodu by bylo třeba příslušné ustanovení návrhu zákona upravit. http://www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=67950 

Nařízená střídavá výchova však musí být vždy v zájmu dítěte. Zájem dítěte bude nadále posuzován podle stávajícího ustanovení § 26 odst. 4 zákona o rodině. Soud střídavou výchovu nenařídí, pokud shledá, že rodiče nejsou mezi sebou schopni dosáhnout určitého stupně konsenzu o směřování výchovy dítěte, v takovém případě by bylo nařízení střídavé výchovy jen těžko v zájmu dítěte...

Nutno přičíst panu poslanci k dobru, že v důvodové zprávě píše, že soud dál bude rozhodovat v zájmu dětí a např. hodně velké konflikty mezi rodiči budou i dále překážkou nařízení střídavé péče, protože ty v zájmu dítěte nejsou. Alarmující však je, že k rozhodnutí o střídavé péči v těchto extrémních případech dochází už dnes, např. u herečky Ivany Jirešové nebo u paní Korbelové a její dcery. http://www.jedendomov.cz/pripady/91-ze-zivota . Po přijetí novely by bylo velmi pravděpodobné, že se počet takových nešťastných případů ještě zvýší, protože soudci budou nuceni zvažovat střídavou péči jako první variantu a neuvidí-li zjevné důkazy proti ní, budou ji muset nařídit.

______________________________________________________________

 Ještě bychom se rádi krátce vrátili ke druhému čtení návrhu novely v parlamentu. Pan poslanec Staněk a paní poslankyně Suchá se vyjádřili, že znají případy, kde byly splněny všechny podmínky pro střídavou péči a soud o ní nerozhodl, protože asi nechtěl. V případě paní Suché šlo dokonce o dohodu rodičů, kterou soud odmítl schválit. Těžko vidět do každého případu. Mohlo to být i tak, že na první pohled podmínky splněny byly, ale mezi rodiči byla neshoda např. v názorech na výchovu, nějaké další konflikty, kvůli kterým soud uznal, že střídavá péče by nebyla v zájmu dítěte. Nebo se vyjádřilo dítě, že s touto úpravou nesouhlasí, jeho názor by měl mít vždy přednost, vždyť se jedná o něj a je potřeba si uvědomit, že toto se může týkat i 15-ti letých dětí, což je již téměř dospělý člověk. U případu paní Suché mohli být rodiče dohodnuti, ale soud zjistil, že jeden z rodičů byl k dohodě přinucen. Nebo souhlasili oba rodiče jen proto, aby dítě hlavně neměl úplně v péči ten druhý, což také není dobrým důvodem ke střídavé péči, střídavá péče by zde byla ústupkem vzájemné rivalitě rodičů, proti čemuž se vyjádřil Ústavní soud ve svém nálezu.(sp. zn. I. ÚS 48/04)

Pan poslanec Staněk se ještě vyjádřil, že jde hlavně o povinnost soudů v každém rozsudku zdůvodňovat, proč o střídavé péči nerozhodly, nebo rozhodly. Podle našeho názoru je v rozsudku mnohem důležitější zdůvodnění, proč soud nějak rozhodl než proč nerozhodl jinak. Ostatně zdůvodňování proč soud nějak nerozhodl je zcela postavené na hlavu a nejspíš jen v pověstném Kocourkově bychom hledali podobnou povinnost. Také se tím přidá soudům spousta práce navíc, protože soudce který bude například z výslechu rodičů a popř. i dítěte zcela přesvědčen, že v daném případě střídavá péče není vhodná, bude i tak muset zajišťovat obhajitelné důkazy, proč tomu tak je. Víme samozřejmě, že to je účelem soudů, ale speciálně v rodinném právu se velmi těžko zajišťují hmatatalné důkazy, protože se většinou ukrývají jen v hlavách jednotlivých účastníků a často je nedokáží kvalifikovaně opatřit ani specialisté (psychologické posudky). Jak je nám známo z různých konkrétních případů, běžně nařizované psychologické posudky jsou jen zcela povrchní a nedokáží odhalit skutečnou motivaci rodiče žádajícího střídavou péči nebo skutečné přání a potřeby dítěte. Je velmi pravděpodobné, že jen díky důkazní nouzi budou soudy muset nařizovat střídavou péči i v případech, kdy by k ní určitě nesáhly. Opravdu je toto v zájmu dětí?

Opravdu pevně věříme tomu, že každý z poslanců si najde čas na vlastní hlubší úvahu, pokusí se i sám vcítit do těžké situace dítěte po rozvodu a při závěrečném hlasování bude preferovat zájem dítěte před zájmem rodičů, což ostatně veškeré úmluvy o právech dítěte striktně stanovují.