Legislativa Projednávání návrhu novely zákona o rodině

Projednávání návrhu novely zákona o rodině

Legislativa

Včera se v Poslanecké sněmovně projednával návrh na novelu zákona o rodině, kterou předložil pan poslanec Pavel Staněk. Schůzi jsme sledovali a rádi bychom čtenáře seznámili s naším pohledem na věc a také se o jednání podrobněji rozepsali.

Jako první zahájil svým příspěvkem poslanec Pavel Staněk, který se snažil vysvětlit, proč je podle něj novela důležitá. Např. povídal o tom, že je v naší zemi většina dětí svěřována matkám a on by to chtěl změnit. (Proč to tak je, o tom podrobněji více nemluvil.) Dále ukázal na to, že i Ústavní soud vydal nedávno rozhodnutí, kdy jen nesouhlas jednoho rodiče by neměl být důvodem k zamítnutí střídavé péče. Mluvil i o tom, že v dalších zemích, jako je Německo nebo Švýcarsko či Švédsko, se střídavá péče využívá mnohem častěji. Důležité ale jistě je, že zájem dítěte musí zůstat zachován i podle pana Staňka.

Další vystoupil pan poslanec Marek Benda, který mluvil o nedávném semináři, kde zazněly příspěvky z řad příznivců i odpůrců střídavé péče a závěry z něj jsou velmi rozporuplné.

Jako další mluvila paní poslankyně Jitka Chalánková, která upozornila na to, že dítě není majetkem ani jednoho z rodičů. "....dítě není majetkem, že dítě není majetkem ani otce, ani matky a žádný z nich na ně nemá právo a nárok. Dítě není majetkem ani jednoho z nich."

Další vystoupila paní poslankyně Lenka Kohoutová, která podporuje novelu zákona. Podporuje názor, že soud by měl v rozsudku uvádět, proč rozhodl nebo nerozhodl o střídavé péči. Ukázala také na Úmluvu o právech dítěte, článek 9: "Státy, které jsou smluvní stranou Úmluvy, uznávají právo dítěte odděleného od jednoho nebo obou rodičů udržovat pravidelně osobní kontakt s oběma rodiči, leda že by to bylo v rozporu se zájmy dítěte."  Tato novela se podle jejího názoru právě tohoto článku týká. Podle našeho názoru má dítě jistě právo na styk s oběma rodiči a toto právo mu nikdo nechce upírat. Proto ale není nutné zavádět povinnou střídavou péči.

Na závěr paní Kohoutová upozornila na to, že i na Slovensku, kde se střídavá péče jako jedna z možností zaváděla teprve nedávno, soudy o ní rozhodují v 16%. K tomu bychom rádi dodali, že na Slovensku je střídavá péče nová a na soudy teď chodí lidé, u kterých střídavá péče funguje na základě dohody už řadu let. Pouze to chtějí mít úředně potvrzené. Proto je u soudů teď takový nával. Až tato vlna přejde, pak bude teprve vidět, jak je to se střídavou péčí na Slovensku doopravdy. Ještě pamatujeme na nával v obřadních síních poté, co bylo uzákoněno registrované partnerství, vzpomínáte také?

Další vystoupila se svým příspěvkem paní poslankyně Zuzka Bebarová-Rujbrová. Zkritizovala snahu nařizovat soudům, jak mají rozhodovat a nenechávat jim prostor pro posouzení jednotlivých případů, což je zvlášť důležité právě v rodinném právu. "Soudům pak striktně linkujeme rozhodnutí, která musí při splnění formálních náležitostí učinit, dáváme jim k tomu lhůty, ve kterých tak musí učinit a zapomínáme na to, že ne všechny případy jsou stejné a že pokud soudcům neponecháme prostor pro posouzení právě jednotlivostí těchto případů, tak náš dobrý záměr může skončit i nešťastně. Návrh vychází z přesvědčení, že rodiče, a je lhostejné, zda to má být otec či matka, mají právo na dítě. Já bych chtěla říci, že tomu tak není. Dítě má právo na blaho..."

"Dítě zde, i když rodiče jsou schopni spolu aspoň zčásti komunikovat, přichází o celou řadu svých životních jistot, ztrácí alespoň zčásti kontakt s jedním z rodičů. A smyslem rozhodování soudů by mělo být, aby mu co nejvíce těchto životních jistot zbylo. Mezi tyto jistoty nepatří pouze rodiče. Patří mezi ně také okruh dalších příbuzných, známých, kamarádů z ulice, škola, zájmová seskupení, a pokud rozhodneme striktně o tom, že dítě za určitých okolností se musí stěhovat jako kufr od jednoho rodiče k druhému v termínech, které budou jen obtížně soudy vykonatelné, nejsem si jista, že právě tím jeho blaho a jeho základní zájmy zajistíme. Nejsem tedy nepřítelem střídavé výchovy, ale jsem nepřítelem vynucování střídavé výchovy při splnění formálních náležitostí, kde tzv. zájem dítěte, který tam pan navrhovatel ještě nechává, by se rovněž mohl stát pouze formálním posouzením pro rozhodování o něčem tak důležitém, jako jsou děti.

Takže já bych chtěla poprosit, abychom nechali soudy rozhodovat o tom, co je to blaho dítěte."

Další vystoupil poslanec Jiří Koskuba, který přímo řekl, že naše justice neodvádí dobrou práci a vlastně přesná pravidla, co může a nemůže dělat, potřebuje. "...máme-li zde soudnictví, kde se často oháníme jeho naprostou nezávislostí, které však potřebuje mít všechno napsáno od A až do Z, tak se obávám, že až projde tento zákon, tak se objeví další, další a další..."  Řekl, že z toho má docela obavy. My také, protože pokud budou mít soudy přesně předepsáno, jak kdy mají rozhodovat a nebude jim nechán prostor pro  "souzení", tak se stanou zbytečnými. Zastáncům střídavé péče by se takové zrušení soudů jistě líbilo (oni by také jistě uvítali i zrušení trestních soudů), ale my považujeme za důležité, aby zde byla zachována nezávislá instituce, která bude řešit spory podle individuálnosti každého případu.

Zajímavou faktickou poznámku měl také poslanec Rudolf Chlad, který poskytl údaj ze svého soukromí.  "Tady přede mnou zaznělo, že žádná osobní zkušenost nebyla. Já osobní zkušenost mám a tu bych vám velice krátce sdělil. I když nejsem rozveden, moji rodiče také nebyli rozvedení, ale zažil jsem to, že jsem musel střídavě chodit do školy v Plzni a v Karlových Varech - dvakrát třikrát po 14 dnech. A dodneška na to mám strašně nepříjemné vzpomínky, řekl bych, až hodně nepříjemné vzpomínky. Takže se jenom chci přimluvit za to, že to dítě nejenom že není majetkem rodičů, ale ani není kusem hadru, věcí, kterou bychom posunovali z místa na místo! Dítě potřebuje zázemí v místě, kamarády, školu, všechno! Děkuji za pozornost."

Další příspěvek přednesla paní poslankyně Soňa Marková. Mluvila o tom, že i teď platná právní úprava umožňuje dostatečně soudům o střídavé výchově rozhodnout, pokud to považují za nejlepší řešení. Velmi pěkně upozornila, že novela zákona by postavila zájem rodičů nad zájem dětí a také na to, že žadateli o střídavou péči mohou být i domácí násilníci, což není v novele nijak zohledněno. "Navrhovanou změnu také považují za nekoncepční, protože staví jednoznačně práva rodičů nad práva dětí. V novele také není zdůrazněna skutečnost, že k rozhodnutí o střídavé výchově by měla být nutným předpokladem dohoda o konkrétních podmínkách výkonu této výchovy rodiči. Není vůbec přihlédnuto ke stanovisku dítěte, které bude rozhodnutím o střídavé výchově dotčeno nejvíce. No a naprosto je opomenut případ, kdy mezi rodiči, popřípadě dětmi, došlo k násilí. Ať už fyzickému, psychickému, sexuálnímu nebo ekonomickému..."

"Hlavní zájem dítěte je, aby mělo šťastné dětství. Pokud otcové argumentují právem dítěte na rodiče, je nutno se zamyslet nad právem dětí, o které se nezajímá žádný rodič. Jejich právo nikdo nevymáhá. Právo dítěte na rodiče je vždycky vymáháno jen přes práva rodiče..."

Jako další mluvil poslanec Antonín Seďa, který hezky a stručně připomenul, že novela zákona by byla v rozporu s některými mezinárodními úmluvami o právech dětí. Bude potřeba tyto nedostatky ještě odstranit. (Což podle nás nebude nic lehkého.)

Jako další mluvila paní poslankyně Vlasta Bohdalová. Připustila, že se pouštíme na tenký led, protože se zabýváme našimi dětmi a jejich osobními právy. Přesto je to téma, o kterém by se mělo mluvit. "....nařídíme-li, jakoby první instanci, střídavou péči, dostáváme se do obrovské pasti. Jak zajistíme, aby dítě, tím že bude určitý čas u otce, určitý čas u matky, chodilo do stejné školy, mělo stejné učitele, stejný kolektiv. Víte, možná, že se tomu někdo usmějete, ale každé dítě, které prochází rozvodem rodičů, prožívá neuvěřitelné trauma. A když ho vytrhnete i z svého kolektivu, od jeho kamarádů, kdy potom se stane tím - "Jo, ty seš tady ten jeden měsíc, jo, tak ahoj za další měsíc přijď zas..." - tak bohužel mu ublížíme..."

Dále vystoupil poslanec Jan Čechlovský, který připustil, že je také k novele zákona skeptický, přesto by o ní ještě rád podebatoval.  Připravil se také na to, že poslanci budou bombardováni e-maily od občanů, někdy to je ale jistě těžké vydržet.. "..budeme konfrontováni s celou řadou emailů, dopisů a dalších podnětů, kde na nás bude apelováno, kde budeme dokonce, i jak jsme si užili v některých případech, uráženi..."

Další vystoupila paní poslankyně Dana Váhalová, která mluvila zajímavě a snažila se na celou věc dívat z pohledu dítěte. "Souhlasím s názorem, že dítě má právo na oba rodiče, ale také má právo na šťastné dětství. Je absolutně nepřijatelné, aby dítě bylo prostředkem vyřizování si účtu rodičů. Je nutné, aby se rodiče vzájemně respektovali, byli schopni komunikace a byl vyloučen psychický nátlak, který dítě může trvale poškodit. Prvním státem, který střídavou péči zavedl, byla koncem 70. let Kalifornie. První generace nezletilých, kteří prošli střídavou výchovou, je v současné době dospělá a statistika prokázala, že jde o jedince s většími psychickými problémy ve srovnání s vrstevníky, kteří střídavou péčí neprošli. Jsem přesvědčena, že soud by měl mít možnost nikoliv povinnost takovou úpravu výchovy rozhodnout. Aplikací navržené právní úpravy by mohlo dojít k vyloučení jedinečnosti a individuality každého případu. Každé dítě je jiné a žije v jiném prostředí. Existuje mnoho aspektů, ke kterým je potřeba přihlédnout při jednotlivém posuzování. Rodiče by měli být dohodnuti na tom, kde bude mít dítě trvalý pobyt. Dítěti by měly zůstat jeho zájmové aktivity a začlenění do jeho referenčních skupin, ve kterých se dosud pohybovalo. Dítě nebude měnit školu, u starších dětí je nutné zjistit jejich stanovisko. U mladších dětí, kde je možnost manipulace ze strany rodičů, se přistupuje k provedení znaleckého posudku z oblasti pedopsychologie a znalec by měl odpovědět soudu na položené otázky. Z odpovědí znalce a dalších důkazů by pak mělo být zřejmé, jaká forma úpravy rodičovské zodpovědnosti je pro dítě nejlepší. Střídavá péče je vhodná jen pro rodiny, kde je přednostní u obou rodičů dítě a nemůže být prostředkem na rozdělení dítěte mezi rodiče. Nepovažuji za dobré, aby soudy nejdříve přistupovaly k úpravě rodičovské zodpovědnosti tak, že přednost bude mít vždy střídavá péče. Velké procento úpravy rodičovské zodpovědnosti k dětem se velmi často v poslední době soudcům vrací zpět v rámci návrhu na novou úpravu rodičovské zodpovědnosti svěření dětí do péče jednoho z rodičů."

Další přednesl svůj příspěvek poslanec Jiří Oliva, který má podle našeho názoru také na věc zdravý názor a vidí i fakt, že zastánci střídavé péče chtějí po dítěti to, co by oni sami nebyli ochotni podstoupit. "Slyšíme tady vyjádření o právech rodičů na svoje dítě, o právech dítěte žít s oběma rodiči, ale musíme si současně uvědomit, že má-li být buď společná nebo střídavá péče úspěšná, tak není úspěšná proto, že ji nařídí soud, ale proto, že se na ní rodiče domluví. A bohužel lidé se rozvádí proto, že se domluvit nedovedou. V takovém případě se potom dítě velmi často stává nástrojem k vyřizování vzájemných účtů. Já osobně mám ze svého okolí tyto zkušenosti a myslím, že každý z vás by nějakou takovou zkušenost našel. "

"V minulosti jsem se o tuto problematiku velmi zajímal. Dlouhá léta jsem spolupracoval s Dětským domovem v Nechanicích a tam jsem dokonce zaregistroval případ, kdy dítě bylo doslova obětí střídavé péče a nakonec skončilo v tom dětském domově...*
Bylo by určitě zajímavé znát názor na formu střídavé péče, kterou tady zmínila paní kolegyně Rujbrová, a sice, že by dítě bylo na jednom místě a rodiče by se k němu stěhovali. Myslím si, že mnoho z těch podporovatelů střídavé péče, pokud by si měli po týdnu nebo po čtrnácti dnech sbalit kufr a odstěhovat se k dítěti, které milují a jehož zájem jim je nade vše, tak že by z tohoto způsobu střídavé péče velice rychle vychladli."

Potom mluvil poslanec Pavel Bém, který připustil, že soudy někdy rozhodují ze zvyku, protože se jimi navrhované rozsudky osvědčují. Připustil také, že dítě se často v rozvodových bojích stává zbraní v rukou obou rodičů proti sobě. A dobře okomentoval i to, že novela zákona o rodině vlastně ani velkou změnou není, protože zájem dítěte zůstane zachován a podle zájmu dítěte budou mít soudy dále možnost rozhodovat. (Naštěstí.)

Poté vystoupila paní poslankyně Helena Langšádlová, která hezky mluvila o tom, že dítě potřebuje kromě styku s oběma rodiči i další věci, jako je třeba zázemí, pro některé asi nepodstatná věc. A na prvním místě by mělo být vždy dítě. "Naším cílem však nesmí být sledování podílu některé z forem péče o dítě, ale obecně individuální hledání takové formy péče o dítě, která na straně jedné zajistí rozvíjení vztahů s oběma rodiči, ale na straně druhé, a to především, zajistí pro dítě stabilní zázemí, pocit stability a bezpečí. "

"Podle mého názoru předložený návrh hájí zejména zájmy rodičů, jejich paritního podílu na výchově dítěte, a to bez ohledu na to, jakou zátěží to pro dítě je. "

Další se přihlásil poslanec Jiří Šulc, který mluvil z pozice otce, který měl ve střídavé péči dítě. A podle jeho názoru to všem vyhovovalo. Možná že ano, ale je to opět jeden z typických argumentů, které zazněly i na semináři "mě to tak vyhovuje, tak to musí vyhovovat všem".

Poté mluvila poslankyně Ivana Levá, která jako pedagožka prosazovala názor, že pro dítě je důležitá docházka do jedné školy, žádné střídání škol není možné. V dnešní době, kdy se školy od sebe hodně odlišují, by pro  dítě byla velká zátěž střídat školy. Podle paní poslankyně je důležité, aby tato podmínka byla v zákoně obsažena.

Na závěr opět mluvil poslanec Staněk,  který uvedl, že na všechny  argumenty má odpověď a znovu se odvolával na nález Ústavního soudu. Na závěr si vypůjčil slova jedné matky: "Jedna matka říká, že střídavá péče je jistá forma manželství. Příjemné stránky odpadají, povinnosti zůstávají. Tak bychom si to měli uvědomit a doufám, že návrh, který potom z toho vzejde ve třetím čtení, bude toto plně naplňovat."  Tento názor jsme už slyšeli dříve a myslíme, že je v něm hodně pravdy, ovšem my v tomto argument podporující střídavou péči nevidíme, spíše naopak. Má pro dítě přínos zachování manželství, rodiny, kde se všechno příjemné vytratilo, jen povinnosti a nepříjemnosti zůstaly? Na to už si musí odpovědět každý sám.

Podle našeho názoru byla diskuse poslanců zajímavá, poslanci upozornili na věci k zamyšlení, máme z toho pocit, že většina poslanců se s návrhem novely zákona neztotožňuje. Někteří také v diskusi přímo uvedli, že návrh nechají projít do dalšího čtení buď hlavně kvůli jeho druhé části, která se týká lhůty popření otcovství, a nebo proto, že by nebylo vhodné ho jen tak smést ze stolu a zaslouží si širší debatu. A důkladné úpravy. Proto na závěr schůze návrh prošel prvním čtením. Bude se jím také dále zabývat ústavně právní výbor a Stálá komise pro rodinu.

S druhou částí novely, která se týká delší lhůty pro popření otcovství u sezdaných párů, redakce našeho webu bezvýhradně souhlasí.

Věc budeme i dále sledovat a moc nás zajímá, jak to bude dále pokračovat.

Celý přepis jednání z Poslanecké sněmovny můžete přečíst zde:  http://www.psp.cz/eknih/2010ps/stenprot/014schuz/s014070.htm