Naše komentáře Co je to vlastně domov?

Co je to vlastně domov?

Naše komentáře

Dnes předkládáme k zamyšlení důležité téma, které však vypadá natolik samozřejmě, že nad ním nikdo běžně vůbec nepřemýšlí. Přimělo nás k tomu to, že na internetu jsme narazili na zcela pokřivené názory, co vlastně znamená pojem domov.

 

Co to tedy vlastně je? Většina z nás má představu jasnou. Je to prostě místo, kde žijí se svojí rodinou. Kde je vše na svém místě, kde má každý svůj koutek, kam může zalézt před ostatními a další zcela samozřejmé věci. Potud je to v pořádku a více méně bez jakýchkoliv pochybností  bere každý domov jako naprostou samozřejmost, bez které se nikdo neobejde. Důležitost pocitu, že někde má domov se vším všudy, si však většina lidí neuvědomí, dokud o něj nepřijde. O tom, že domov je nedílná nutnost života nikdo nepochybuje. Bohužel však jistota domova neplatí ve všech rodinách. V ČR dochází k poměrně velkému množství rozvodů, dle statistik se toto číslo pohybuje až kolem 50%. Je to mnoho a je to smutné, ale taková je realita v ČR a je věcí každého z nás, jestli ke statistice přispěje pozitivně nebo negativně. Jen někteří lidé svádějí svoji neschopnost partnerského soužití na stát a žádají opatření, která by rozvodům násilně zamezila. Rádi by zavedli v ČR stav, ve kterém by se druhý partner bál ze vztahu odejít a raději trpěl psychické nebo i fyzické násilí. Naštěstí si zákonodárci uvědomují, že není možné nikomu bránit z manželství odejít, pokud se v něm necítí dobře a je to tak správně. Ostatně i mezi samotnými zákonodárci je mnoho rozvedených. Pokud se dva lidé rozejdou, zcela automaticky si oba vytvoří nový domov. Jeden z nich například zůstane v původním bydlišti, druhý si najde nové nebo se například vrátí k rodičům. Je to nepříjemné, ale časem smutek odezní a život pokračuje v novém domově, což je zcela přirozené, protože pocit a vědomí domova patří k základním lidským potřebám a až na řídké výjimky se domova nikdo dobrovolně nevzdá. Dokonce i naprostá většina bezdomovců přišla o svůj domov nedobrovolně, obvykle z ekonomických důvodů.

Vraťme se však k rozchodu partnerů. Zde nastává výrazná komplikace, pokud se ve vztahu narodilo jedno či více dětí. Při rozchodu se tedy nutně začne řešit, co s nimi. Naprostá většina rozcházejících se rodičů má i přes probíhající nepříjemnou situaci dostatek zdravého rozumu a naprosto chápou, že dítě je sice malý, ale už člověk, se všemi základními životními potřebami, jaké má i dospělý člověk. Proto dokáží potlačit svá přání a jsou ochotni se vzdát i části svých práv, protože respektují osobnost dítěte a jeho právo na pocit domova, který je nenahraditelný. Takové děti zůstanou po rozvodu na jednom místě s jedním rodičem, často se stýkají s tím druhým a v rámci možností jsou spokojeny.

Bohužel však existují i nepatrné, ale o to hlasitější skupinky agresivních "takyrodičů", kteří zcela nekompromisně nadřazují vlastní právo nad práva dítěte a požadují, aby přesnou polovinu času trávilo s každým z nich. Vůbec neberou ohled na to, že dítě tím připraví o domov - jednu ze základních životních potřeb každého člověka. Zcela sobecky jsou ochotni připravit o domov dítě, jen aby naplnili své právo na "polovinu dítěte", sami sobě by však toto nikdy neudělali. Dobře ví, že bez domova se nikdo neobejde. Dětem však neváhají domov sebrat a argumentují například tím, že domov tvoří dva rodiče, nikoliv fyzické místo pobytu. Toto však platí jen omezeně a maximálně jen do té doby, dokud oba rodiče žijí ve společné domácnosti s dítětem a ani o minutu déle. V plně funkční a kompletní rodině dítě celkem bez problému zvládne i časté stěhování, protože se cítí pod ochranou rodiny a nelpí tolik na fyzickém prostředí. Tato síla rodiny však nenávratně končí rozchodem rodičů. Je zcela mylná a nebezpečná představa, že střídavá péče nahradí funkční rodinu nebo dokonce že je jejím pokračováním. Není a to z jednoho podstatného důvodu. Od okamžiku rozchodu totiž chybí ta základní složka rodiny, kterou je soustavná interakce mezi oběma rodiči a dítětem, která dávala dosud dítěti jistotu, že všichni táhnou za jeden provaz. Rozpadem rodiny se dítě uzavírá částečně do sebe a upíná se ke svému pokojíčku, kde alespoň je vše tak, jak má být. Domov mu tedy částečně nahrazuje kompletní rodinu. Absence interakce mezi rozvedenými rodiči může mít různou úroveň. Od nepodstatné v případech, kdy rodiče po rozchodu jsou schopni spolu slušně komunikovat a koordinovat výchovné metody (v tomto případě může dítě i střídání bydlišť relativně zvládat, protože stále cítí tu jistotu, že oba rodiče jednají stejně v zájmu dítěte i respektem k druhému rodiči) až po vyloženě neurotizující a nesnesitelnou úroveň, kdy rodiče jednají přímo proti sobě, často ve snaze si vzájemně uškodit. V takových případech dítě střídavou péči nezvládne bez psychických následků a často upadá až do hlubokých depresí nebo naprosto rezignuje a ztratí veškerou vlastní vůli. Dělá jen to, co se mu řekne, aby se zavděčilo každému z rodičů a vykličkovalo mimo konflikt. Toto bývá spolehlivým výsledkem střídavé péče nařízené soudně v případech, kdy rodiče spolu nekomunikují a (úmyslně či neúmyslně) používají odlišné výchovné postupy a také od nich dítě neslyší nic dobrého o druhém rodiči. Přitom toto je přesně situace, kterou si snaží vynucovat zmíněné agresivní skupiny rodičů, mezi kterými se objevuje nestandardně velké procento domácích násilníků a kteří se sdružují v několika nejznámějších prootcovských webech. Není žádným tajemstvím, že někteří ze zakladatelů, členů nebo příznivců byli i pro domácí násilí souzeni a byl jim následně zakázán styk s dítětem, což je však burcuje k vyšší aktivitě. Je nezbytné tyto minoritní skupiny zcela ignorovat a odkázat je na příslušná místa.

Apelujeme tímto na všechny zodpovědné, kteří o osudu dítěte po rozvodu rozhodují. V první řadě samozřejmě rodiče, kteří by se ideálně měli bez vměšování státních orgánů dohodnout. Následně také OSPOD a soudy, aby si při svém konání uvědomili nenahraditelnou úlohu domova v životě každého člověka a že dítě není věc bez duše, kterou lze rozpůlit nebo bez následků stále stěhovat!

- Střídavá péče není pokračováním funkční rodiny!

- Dva rodiče domov nenahradí, pokud spolu nedokáží, nemohou nebo nechtějí komunikovat (na důvodu nezáleží)

- Neexistuje pocit dvou domovů, domov není dělitelný dvěma a je buď jeden nebo žádný

- Domov je jednou ze základních lidských potřeb a nelze bez něj spokojeně žít

- Práva dítěte jsou jednoznačně nadřazena právu rodičů za všech okolností

- Dítě není majetkem rodičů, okamžikem narození získává veškerá lidská práva samostatné bytosti a to i právo na domov, stejně jako jeho rodiče

- Dítě má právo na oba rodiče, nikoliv ale povinnost trávit s každým z nich přesně polovinu času

- Střídavá péče dělá z dětí bezdomovce, v nejlepším případě pouze permanentní návštěvu bez pocitu příslušnosti do nějaké domácnosti

- Bez spolupráce obou rodičů nemůže nikdy střídavá péče fungovat ve prospěch dítěte

- Zachování domova dítěti neznamená, že přichází o druhého rodiče


Článkem se vracíme k základům našeho webu, kterým je ochrana práva dětí na vlastní domov i po rozvodu jejich rodičů