Naše komentáře Význam otcovství a rovnoprávnost

Význam otcovství a rovnoprávnost

Naše komentáře

Třetí neděli v červnu si připomeneme Den otců. Rádi bychom u příležitosti tohoto významného dne zamysleli nad otcovstvím i nad rodičovstvím vůbec. Potřebuje si dobré rodiče vlastně někdo připomínat? A ty, kteří dobří nejsou, nebude lépe raději zapomenout? A v dnešní době se dostává do popředí otázka, kdo to vlastně rodič - otec je, co pro nás znamená a koho za něj pokládáme. K rodičovství patří také rodičovská práva a povinnosti. A k rodičům patří také děti, bez dětí by žádní rodiče nebyli.

Zatímco Den matek a Den dětí  patří mezi nejznámější významné dny u nás, na Den otců se stále trochu pozapomíná. Přitom dobrý otec má v našem životě nezastupitelnou úlohu. Dítě k dobrému vývoji potřebuje ženský i mužský vzor, synové na tátově příkladu vidí, jak se má chovat správný muž jako otec i jako partner, pro dceru je zas táta prvním partnerem, kterého v životě má a podle jeho vzoru si v dospělosti vybírá svoje partnery. Pouhý mužský nebo ženský vzor však nestačí. Pro dítě je zásadní vidět mámu a tátu v interakci, vidět, jak spolu komunikují, jak umí řešit rozdílné názory, v čem spolupracují a v čem jsou odlišní. Dítě tak dostává vzor partnerského vztahu i vzor rodiny, podle kterého se pak bude chovat v rodině vlastní. Bohužel spousta rodičů a ještě více samotných otců si důležitost těchto vzorů a vztahů vůbec neuvědomují.

Pak slýcháme názory, jako že otec je schopný kromě kojení nahradit ve všem matku, že dítěti je to jedno, kdo se o něj stará. (Dokonce jeden radikální "otec" kojení označuje za "způsob podávání potravy", sám o sobě zcela bezvýznamný.) Nebo že oba rodiče žijící odděleně a dítě žijící střídavě u každého z nich, je ekvivalentem úplné rodiny. Bylo by to velmi jednoduché, kdyby to tak bylo. Ale život není jednoduchý. Matka i otec, muž a žena mají svoji nezastupitelnou úlohu, které se vzájemně doplňují, aby vztah i rodina byly v harmonii. Přebírání role opačného pohlaví harmonii narušuje a výsledkem je pak vztah dvou  jakýchsi ženo-mužů. Biologický vývoj se ale přelstít nedá a tak žena pak ztrácí možnost k muži vzhlížet, jak potřebuje, a muž ztrácí svoji ochranitelskou roli, protože nemá koho ochraňovat. Oba si dříve nebo později tyto svoje přirozené potřeby naplňují jinde. Výsledkem je plno rozpadlých vztahů, kdy žena si stěžuje, že její ex neunesl její větší finanční přínos do domácnosti a snažil se ji ponižovat, muž pak vykládá něco o kariéristkách. Nebo jinak. Naše sdružení se často setkává s muži naříkajícími, "já jsem byl na mateřské dovolené, a ona mi utekla". O pravdivosti tohoto tvrzení u některých mužů úspěšně pochybujeme, ale i kdyby to byla pravda, není snad právě to skutečný důvod? Když muž ženě vezme její mateřskou roli, co má asi tak žena dělat? Role živitele rodiny ženě není vlastní a k muži pečujícímu doma o dítě se těžko vzhlíží. Pak stačí, aby v zaměstnání potkala někoho, kdo její potřebu naplní.

Ale vraťme se k dětem a otcům. Muž má jistě nezastupitelnou úlohu ve výchově dítěte, ale ta úloha spočívá v něčem jiném než v každodenní péči o dítě. Co všechno mohou muži s dětmi dělat a co je mohou naučit, protože ženy to ani neumí a navíc jsou úzkostlivější, snad ani nemusíme rozebírat. Kde je tedy úloha otce? Po narození dítěte a dokud je dítě malé, je jeho úloha v zabezpečení rodiny, v ochraně ženy. Otec má v této době připravit ženě a dítěti takové prostředí, aby se žena mohla nerušeně o dítě starat. Žena po porodu a během kojení prochází mnoha změnami, které nejsou vidět a očekává, že se nebude muset starat o peníze ani o jiné problémy a bude se moci věnovat dítěti. Dítě samotné je na tom podobně, v této době potřebuje mámu. Má s ní o 9 měsíců delší vztah než s otcem, asi do 15 měsíců považuje mámu a sebe za jednu osobu, jak tomu bylo před porodem. Dítě vždy pozná, kdy o něho pečuje máma a kdy jiný člověk. Až ve druhém roce života si začne budovat k otci nějaký vztah, a kvalitu toho vztahu má v rukou otec, který vstupuje na scénu. Teď si může začít otec s dítětem hrát chlapským způsobem, přitom s neustálým respektem k matce a její úloze. Muž a žena se doplňují a jen nezralí muži  a otcové žárlí na vztah matky s dítětem a snaží se být mateřštější než matka. Nejde to. Pokud dítě nemá dostatek tělesné blízkosti s matkou v útlém věku, bývá výsledkem agresivita dítěte v dětství i dospívání, k sobě  nebo k jiným osobám. Není snad zde příčina ve stoupajícím množství šikany ve školách, mladistvých kriminálníků a případů sebepoškozování? Maminkovského mazlení není nikdy dost a sebelepší otec ji dítěti nenahradí, úloha otce je někde jinde. Dítě vždy pozná, jestli ho v šátku na břiše nese matka nebo otec.

S tím, jak dítě vyrůstá, se zvyšuje i důležitost otce. Otec by měl přemýšlet o tom, jaký vzor do života synovi předává a jestli se k dceři chová tak, jak by chtěl,  aby se k ní jednou choval její manžel. Otec by měl stále chovat respekt k matce dítěte a k jejímu vztahu k dítěti. To neplatí jen pro otce, oba rodiče by si měli být vědomi důležitosti druhého rodiče v životě dítěte. Nejvíc vždy dítěti předají oba rodiče společně, kdy dítě vidí, jak hezký vztah k sobě jako muž a žena mají. Ve starším věku dítěte pak do určité míry ustává potřeba mateřského pečujícího vztahu a stoupá potřeba vztahu kamarádského, který je schopnější dítěti poskytnout otec.

Každá rodina ale nefunguje tak ideálně, jak jsme si právě popsali. Autor tohoto článku vidí jeden z důvodů stoupající rozvodovosti právě ve vyrovnávání rolí žen a mužů. Určitě bychom neměli ženám zakazovat pracovat a podílet se na veřejném životě, ale neměli bychom po ženách chtít, aby ze sebe dělaly muže. Dovolme jim vnést do pracovního nebo politického života právě tu ženskost a cit, který mužům chybí a který v naší politice a veřejném životě chybí. Ženy by měly mít právo za každých okolností zůstat ženami. V dnešní době ženy i muži ztrácí svoje biologicky i historicky dané role a nikdo si s tím neví rady. Muži přestávají být chlapy v pravém slova smyslu a protože neví co, snaží se přebrat ženám jejich roli mateřskou. Ženy v dnešní době zase přestávají muže potřebovat a to je velká škoda. A tak dochází k vzájemnému přetahování se o moc ve společnosti i v rodinách a k rozvodům.

Co by měl tedy dělat otec, když se rodina rozpadne? Zachovat si svou mužskou a otcovskou roli i po rozvodu. Stále myslet na vzor, který dítěti i dále předává. Respektovat potřebu dítěte mateřské péče a o to více se soustředit na otcovský vliv. Chodit na výlety, podnikat dobrodružství, něco děti naučit, přemýšlet s nimi o životě... a stříhání nehtů nechat mamince. Snažit se o to, aby si dítě otce stále mohlo vážit a právě na tak obtížné situaci, jakou rozvod je, mu ukázat, jak se k tomu postaví správný chlap. Bohužel stále více otců si myslí, že čím více se budou o dítě soudit, tím lépe. Je to ale správný vzor dítěti do života? Co asi dítě bude k takovému otci cítit? Navíc to má ještě jeden nepříjemný dopad. Žádná matka, ani zvířecí ani lidská si dítě sebrat nenechá. V tu chvíli je jí jedno, co jí kdo říká, ona cítí ohrožení. Až bude její dítě v bezpečí u ní, pak teprve bude připravená si povídat.  Výsledkem jsou pak děti odloučené zbytečně od otců, k čemu by nemuselo dojít, kdyby otec nezačal matku a dítě ohrožovat.

Jen otec respektující matku si vyslouží respekt dítěte. Otcovská role rozvodem nekončí, jen se trochu mění, stejně jako i matka se musí nové situaci přizpůsobit.

Na začátku jsme psali i o důležitosti vztahu mezi mužem a ženou v rodině jako vzoru pro dítě. Rozvodem tato možnost končí. I když oba rodiče mohou dále dítěti něco předávat, ve vzájemné intrakci je dítě už neuvidí. A nezachrání to ani tolik propagovaná střídavá péče. Ve střídavé péči totiž nepokračuje úplná rodina, ale hlavně v případě neshod mezi rodiči se dítě střídavě pohybuje mezi výhradní péčí otce a výhradní péčí matky. Tudy cesta nevede. A zde dostává příležitost další skupina otců - a to těch nevlastních. I když to nezralí otcové neradi vidí, otce ani matku nedělá jeden pohlavní akt, ale rodičovský vztah mezi rodiči a dětmi vzniká v srdci. Dítěti je jedno, jestli ten otec, který ho vychovává, v době jeho početí s matkou spal nebo ne. Dítě vnímá jako rodiče toho, kdo ho vychovává a s kým je mu dobře. Tím neztrácí vlastní otec na důležitosti a je jen na něm, jestli sám sebe v očích dítěte zdiskredituje nebo se k věci postaví jako chlap a dítěti bude přát možnost vzoru partnerského vztahu mezi mužem a ženou v rodině, který je pro dítě tolik důležitý a který už mu on s jeho matkou dál předávat nemůže. Nevlastní otec je velmi důležitý i v situaci, kdy ten vlastní ztratí o dítě zájem. Navíc se dítě naučí do života ještě jednu důležitou věc - že dítě může mít rád i člověk, který vlastně nemusí, ale sám se rozhodne stát se rodičem toho dítěte. Z toto pak bude těžit celá společnost, vždyť je tolik opuštěných dětí, které by chtěly, aby je měl někdo rád, kdo nemusí, ale chce.

Nevlastní otec může být dalším přínosem v životě dítěte. Nikdy není dost lidí, kteří vás mají rádi, že?

Dnešní den otců je připomínkou všech správných mužů, kteří ani v dnešní těžké době nepřestali muži a otci být. Láska se nedá vynutit, láska buď je nebo není. Je to v rukou vás otců, jestli lásku dítěte mít budete nebo ne. Být rodičem je něco krásného a žádná matka ani otec by neměli svého rodičovství zneužívat k vlastním zájmům. Dá se za otce označit někdo, kdo se soudí s vlastními dětmi o výživné? Nebo někdo, kdo matku dítěte zbije a dítě jí někam odveze, aby se matce pomstil? Nebo někdo, kdo zadává erotické inzeráty jménem matky nebo dětí? Nebo někdo, kdo matku dětí při každé příležitostí fyzicky napadá? Je snad dobrým otcem člověk, který se snaží dítěti vzít domov? Co pozitivního asi předá svému dítěti otec, který dítě nutí se dívat, jak sám stojí na veřejnosti se záchodovým prkénkem kolem krku? (viz. protest Aleše Hodiny před soudem v Sokolově). A co bude ke svému otci cítit dítě, které si jednou přečte, jak jeho otec šíří po internetu pomluvy jeho matky a zveřejňuje i soukromí dítěte? Může snad být dobrým otcem někdo, kdo nechová ani minimum respektu k matce svého dítěte? Biologickými otci tito lidé zůstávají, ale otci v pravém slova smyslu nejsou. U těchto lidí chybí všechny vlastnosti i chování, které dělají ze zploditele otce. Děti těchto lidí mají těžký vstup do života, protože vzor, jaký jim tito zploditelé předávají, poškozuje děti mnohem víc než kdyby otcovský vzor úplně chyběl. Před psaním tohoto článku jsme chtěli napsat, že by měl být zaveden i "den strejdů", den nevlastních tátů. Ale nebudeme. Vždyť kdo je dítěti víc tátou, nebiologický otec, který dítě vychovává jako své nebo některý z mužů, o kterých je psáno v předchozích větách? Žádný den strejdů není potřeba.

O to více je potřeba si připomínat skutečné otce, jejichž otcovství je založeno na skutečném vztahu k dítěti, ať už jsou to otcové vlastní, nevlastní, adoptivní nebo pěstouni. Přínos jednoho takového otce předčí 10 zploditelů. Den otců  je tu i proto, aby si děti, které mají to štěstí, že mají skutečného tátu doma, uvědomily, jaké mají štěstí. Mnoho dětí, potahovaných svými biologickými "otci" po soudech, dětí unášených maminkám, dětí vyrůstajících v prostředí domácího násilí, takové štěstí nemá. Den otců právě v dnešní těžké době propagace otců na mateřské, v době střídavých péčí a dětí svěřovaných do výhradní péče otce po rozvodu, nabývá na důležitosti. Připomínek skutečného otcovství není nikdy dost.

Protože naše články jistě budou číst i lidé, kteří popírají význam nevlastního otcovství, považujeme za prospěšné připomenout u příležitosti Dne otců nejznámějšího otce v dějinách - svatého Josefa. Svatý Josef, ač nevlastní, představuje už 2000 let vzor všem tátům, kteří by si snad někdy nevěděli rady, jak má otec vypadat.

Přejeme krásný Den otců všem tátům, tatínkům, taťkům, "strejdům" a jejich rodinám.