Naše komentáře Muži versus ženy, aneb jak to vidí zneuznaní otcové

Muži versus ženy, aneb jak to vidí zneuznaní otcové

Naše komentáře

Nedávno jsme na jednom militantním otcovském webu narazili na zvláštní humoristický článek (pocházející z knihy "Nahota feminismu"), jejímž autorem je RNDr. Josef Hausmann, CSc, český antifeminista, který je blízký všem mužům nenávidícím ženy. Proto jej také otcové převzali na svůj web a my na něj napíšeme i svůj názor.

 Smutné je, že jej autor předkládá jako zcela vážně míněnou záležitost. I když to nevyslovil přímo, zjevně se v něm snaží pomocí jakýchsi podivných statistik záhadného původu (údajně z USA, zřejmě aby se nedaly ověřit a zjistit jejich pravý účel) dokázat, že ženy jsou od přírody líné, hloupé, neumí a nechtějí vydělávat peníze a nakonec je "milostivě" omlouvá, že to je dáno přírodou, že za to vlastně nemohou a jinak už to být ani nemůže.

Toto hned na začátku dokládá výčtem statistik poměru mužů a žen v oblastech nejúspěšnějších průmyslníků, literátů, vědců, finančníků, nositelů Nobelových cen za fyziku, medicínu, ekonomii, nejznámějších osobností, osobností v síních slávy vynálezců a letectví a spoustě dalších oborů, ve kterých muži převládají nad ženami v rozsahu 75-100%. Převážně typicky mužské obory vybral pro svůj výčet jistě jen náhodou. Také jen náhodou zapomněl zmínit, že většina těch slavných mužů studovala ještě v dobách, kdy ženy k nejvyššímu vzdělání měly díky mužům jen velmi obtížný přístup a v mnoha oborech vůbec žádný. I to, že v současnosti už je poměr studentů a studentek vysokých škol v ČR naopak mírně ve prospěch žen a s výjimkou technických oborů jsou v přesile, to už se do článku nevešlo. No co se dá dělat, ani kniha není nafukovací a "nepodstatné" informace bylo nutno vyřadit. Autor v článku, také jistě zcela "náhodou", opomenul řadu doplňujících informací, které výsledky staví do zcela jiného světla. Pokud pomineme velmi pravděpodobnou možnost, že si autor některé z "důkazů" přímo vycucal z prstu nebo je opsal od jiného "takyodborníka", pokusíme se předloženým "důkazům" podívat na zoubek a vysvětlit proč nebo jestli vůbec mohly takové výsledky statistik vyjít.

 

Následující výběr statistik pochází dle autora článku údajně z "NIH Publication No. 23456". (NIH je národní institut zdraví  USA, který zveřejňuje i různé průzkumy a statistiky). Za pozornost stojí už samotné číslo publikace, které má být posloupnou číselnou řadou "23456". Každého trkne, že by to asi musela být velká náhoda, kdyby zájmová publikace měla zrovna tak hezké číslo. Vůbec nás potom nepřekvapilo, že když jsem číslo zadal do vyhledávače publikací na NIH, výsledkem je "No Publications Found" (žádný článek nenalezen). Přesto však budeme předpokládat, že se autor článku jen podivně překlepl při opisování čísla publikace, případně číslo spletl někdo, kdo článek od autora převzal. Nyní se podíváme na největší perly mezi uvedenými statistikami:

 

- 97 % nejznámějších businessmanů, průmyslníků jsou muži

 

ale současně podle další statistiky údajně:

 

- Ženy mají v rukou 65 % celkového majetku Spojených států, Přitom však muži, na něž zbývá 35 %, jsou zodpovědni za 90 % rodinných příjmů

 

toto nám nějak matematicky nesedí a ani se nám nezdá, že by muži dobrovolně odevzdávali většinu svých příjmů ženám (pokud ano, proč by to dělali?). Standardně přece příjmy v manželství jsou společné (a je jen těžko uvěřitelné, že by větší investice v domácnosti pořízené z mužových příjmů, byly rovnou zapsány jako výlučný majetek manželky) a při rozvodu se dělí přibližně 50/50%. Ovšem v případě bussinesmanů a obecně bohatých lidí bývají obvyklé předmanželské smlouvy, které zajistí, že po případném rozvodu majetek zůstane z větší části tomu, kdo jej vytvořil. Pokud opravdu jsou bussinesmani z 97% muži a celkově muži obstarávají 90% příjmů domácnosti, není tedy vůbec jasné, jak by se ženy k tak velkému podílu na celkovém majetku USA mohly dostat. Záhada Bermudského trojúhelníku... no, spíš bujná fantazie autora

 

- Přestože 60 % všech odpracovaných hodin jde na vrub mužům, kteří jsou v průměru kvalifikovanější, neulévají se z práce k soudům na téma diskriminace mezi pohlavími či sexualní harašení a nevybírají si těhotenskou dovolenou, vydělávají pouze o 42 % více než ženy. Přitom na nich závisí 90 % rodinných příjmů

 

Tady se autor pořádně sekl, protože tato statistika, není-li smyšlená, vypovídá spíš o tom, že ženy jsou mnohem pracovitější, než muži a přitom jsou ochotny pracovat za nižší mzdu. Jako i v dalších zmíněných statistikách totiž autor zcela opoměl, že ženy tráví část produktivního věku péčí o děti (těhotenství, rodičovská dovolená, péče o děti v nemoci) a pokud těch dětí mají více, je to i dost podstatná část. Přesto odpracují celých 40% všech odpracovaných hodin, bez ohledu na to, o kolik méně času na to mají. Za povšimnutí stojí i autorova výčitka, že si ženy vybírají těhotenskou dovolenou. Dle něj by asi měla každá žena pracovat až do dne porodu? Nebo to snad myslel tak, že by ženy neměly být vůbec těhotné? Názor ať si každý udělá sám. Také ženám vyčítá, že se "ulévají k soudům na téma diskriminace a obtěžování". Je známo, že v USA se soudí na tato témata více a je to jen dobře, protože tam je více zažitá ochrana osobních práv. Doufejme, že se tento trend časem přenese i k nám. Ale i přesto jsme přesvědčeni, že v celkovém počtu pracujících je takové "ulejvání" statisticky bezvýznamným faktorem (rozhodně se z těchto důvodů nesoudí ani každá desátá žena) a je taky jasné, že zaměstnavatel v USA jen tak neodpustí absenci a ta musí být nahrazena. Žádné ulejvání se tedy nekoná a netušíme, proč autor toto vůbec zmiňoval. Nejspíš jen hledal další možnost, jak si do žen kopnout.

 

- Přestože se muži dožívají v průměru o 7 let méně než ženy, připadá na ně pouze 35 % vládních zdravotnických výdajů

 

tady je vysvětlení celkem snadné a pochopitelné a vyplývá přirozeně samo. Nikdo centrálně neurčuje, jaké procento zdravotnických výdajů má jít na ženy a muže. Ženy totiž mnohem více dbají na prevenci a samozřejmě poměrně velkou část nákladů nese mateřství a s ním spojená péče, což jsou záležitosti, které se mužů vůbec netýkají. Navíc si autor opět pořádně naběhl, protože sám píše, že na muže připadá menší podíl výdajů, když se dožívají nižšího věku. Je přece logické, že za kratší život muži stihnou vyčerpat i méně prostředků na zdravotnictví.

 

- 99,9 % válečných ztrát na životech ve válkách, připadá na muže. Muži, nikoli ženy umírají v bitvách, aniž by si stěžovali, zatímco ženy žalují plátce daní za to, že je štípli do zadku

 

to snad není ani třeba komentovat. Ženy narozdíl od mužů netrpí válečnými choutkami a potřebou vybíjet si agresivitu vražděním nepřátel. Boje se proto logicky odehrávají převážně mezi muži, kteří dobrovolně z výše zmíněných důvodů vstupují do profesionálních armád, aniž by je někdo nutil. V dřívějších dobách, kdy ve většině států byla branná povinnost pro muže, rozhodli o ní opět muži, protože v civilizovaných zemích snad neexistuje jediný parlament schvalující zákony, kde by měly převahu ženy. Tedy muži toto podstupují dobrovolně, případně si to sami odhlasovali v parlamentech.

 

- pracovní úraz utrpí v 95 % muži

 

to vyplývá z toho, že muži jsou silnější a nebezpečné (často i lépe placené) profese ve většině případů vykonávají oni (dobrovolně, nikdo je k tomu nenutí). Přistupuje k tomu ale samozřejmě i vrozená frajeřina (mě se nic stát nemůže, proč bych používal bezpečnostní postroj nebo dodržoval předpisy...)

 

- Muži jsou vražděni pětkrát častěji než ženy. Přesto je nechrání obdobný zákon jako je Zákon na ochranu žen (Violence Against Women Act)

 

to souvisí s již výše zmíněnými válečnými ztrátami a chybí tam dodatek, že muži i mnohem častěji vraždí, viz. různé války gangů, které jsou v takřka 100% tvořeny muži. A proč je nechrání zákon, jako ženy? Nejspíš proto, že muž se před ženou obvykle zvládne ochránit sám, takže jen minimum je jich zavražděno ženou a muže před mužem žádný speciální zákon neochrání.

 

- Ženy jsou zprošťovány viny z manželské vraždy devětkrát častěji (1,4 % mužů ku 12,9 % žen)

 

vysvětlení je jasné, muži jsou mnohem častěji v manželství násilní a častěji tak dovedou ženu k jeho zavraždění, když už nemá jinou možnost násilníkovi uniknout. A zjevně se to ženám častěji daří i přesvědčivě prokázat před soudy, protože se s tím ztotožní i nestranní porotci a soudci pocházející z řad mužů i žen. U mužů se to již takto omluvit nedá, protože muž z pozice své síly může být jen výjimečně považován za bezbrannou oběť domácího násilí, dohnanou k vraždě.

 

- Muži dostávají za manželskou vraždu 2,8krát delší trest než ženy (muži 17 let, ženy 6 let). Muži tvoří 93 % osazenstva kriminálů, na svědomí však mají pouze polovinu všech vážných zločinů. Za stejný zločin dostávají muži v průměru třikrát delší trest

 

opět souvisí s předchozím bodem. U muže se těžko dají najít polehčující okolnosti, které by vraždu ospravedlnili a muži také používají brutálnější způsoby vražd. Za to jsou po zásluze přísněji a častěji odsouzeni. Mezi soudci a porotou jsou zastoupeni muži i ženy, takže nelze tento výsledek statistiky svádět na podjatost mezi pohlavími.

 

- Otcové jsou v 97 % odsouzeni k výživě dětí. (v ČR 93 %.)

 

to je překvapení, kdo by čekal, že otec by měl živit své dítě. Matky je snad neživí v rámci možností svých příjmů???

 

- Muži dostávají méně než 10 % sociálních dávek. Ze sociálního pojištění dostávají pouze 37 %, přestože do něj vkládají 90 % celkového objemu

 

autor opět zapoměl na to, že jak už bylo zmíněno výše, ženy velkou část produktivního věku tráví péčí o děti a další členy rodiny a logicky se tolik nemůžou věnovat vytváření finančních rezerv a častěji spadnou do sociální sítě

 

- Na rakovinu umře 50 % mužů. Přesto na výzkum rakoviny prostaty (nejčastější rakovinné onemocnění mužů) se vynakládá každoročně asi 7krát méně prostředků než na výzkum rakoviny prsu

 

nemůžeme statistiku vložených prostředků ověřit, nicméně výsledky výzkumů jsou velmi podobné a v obou případech platí, že pokud je onemocnění diagnostikováno včas, je vysoká pravděpodobnost vyléčení. Z holého čísla vynaložených nákladů tak rozhodně nevyplývá horší péče o muže, jde o výsledky. Kromě toho nejčastější rakovinné onemocnění mužů není rakovina prostaty, ale rakovina tlustého střeva a plic, na výzkum kterých se vynakládá minimálně srovnatelné množství prostředků jako na výzkum rakoviny prsu, která patří mezi nejčastější rakovinné onemocnění žen.

 

- Vzdělávací systém se stal hlavní baštou feminismu s naprostou převahou žen na vyučujících postech

 

Zde si autor také pořádně naběhl. Na tuto statistiku se dá přece odpovědět jedině otázkou: Kdo mužům brání stát se učiteli na základních školách a nechat si zničit nervy za ubohou almužnu? Žádný předpis nezakazuje mužům vyučovat na základní škole. Můžou za to pouze samotní muži, protože toto povolání nebo poslání prostě nejsou ochotni vykonávat. Podobné stížnosti tedy míří jen a pouze do vlastních řad.

 

- 58 % vážných násilných činů v domácnosti je pácháno ženami. 63 % fyzických rozbrojů je iniciováno ženami

 

Toto je čistá lež. Alespoň v ČR páchají násilné činy obecně i v domácnosti v podstatně větším procentu muži. Ostatně stačí sledovat sdělovací prostředky, kde je jasně vidět zcela opačný poměr mezi závažným domácím násilím spáchaným na ženách a mužích, než uvádí autor. Logicky to vyplývá i z fyzických dispozic mužů a žen a povahy, kdy muži mají ve větším množství agresivní sklony.

 

- O rozvod žádá 4krát méně mužů než žen. Lékařské statistiky zaznamenávají, že rozvod škodí mužům více než kouření cigaret

 

je pravdou, že ženy žádají o rozvod častěji, než muži. Chybí ovšem dodatek, že ne vždy je viníkem rozvodu ten, kdo podá žádost. Většinou je to právě proto, že žadatelka o rozvod již nemůže déle snášet nesnesitelné chování partnera k ní nebo k dětem. Ať už je to přímo domácí násilí nebo jen neslučitelné názory na způsob života. K tomu přistupuje i fakt, že muži často nemají potřebu se rozvádět ani v případě, že si najdou milenku, protože jim vyhovuje ponechat si v záloze jistoty rodinného krbu. Nelze se divit ženám, že takové uspořádání "rodinného trojúhelníku" nechtějí tolerovat a požádají o rozvod. A že je pro muže rozvod škodlivější, než kouření cigaret? Může být, protože muži častěji trpí syndromem zavrženého partnera, nebo-li jejich chlapské ego neunese, že si žena dovolila od nich odejít.

 

a poslední perlička na konec

 

- Přestože muži jsou většinoví plátci důchodového fondu, nárok na penzi mají až o 4 roky později než ženy, a to navzdory faktu, že si penzi budou užívat v průměru 6 let kratší dobu, neboť umírají dříve. Celkem si tedy za své peníze – v důsledku diskriminace – užijí penze o 10 let méně, než ženy

 

již klasické autorovo opomenutí, že ženy produktivní věk tráví péčí o děti a nemají takové příjmy, ze kterých by odváděly více do sociálních systémů. To že ženy odcházejí do penze dříve, již není nebo brzy nebude pravdou, věk pro odchod do důchodu se srovnává. No a že muži umírají v průměru dříve? To jednoduše vyplývá z nezdravějšího způsobu života (častější kouření, alkohol, nezdravá strava) a nikoliv nějaké diskriminace. Toto si my muži musíme vyřešit sami. Netuším, jak vlastně autor na diskriminaci přišel? Stačí spočítat poměr politiků můžu a žen, schvalujících zákony a je jasné, že tyto poměry nastolili sami muži. Tedy autor brečí na špatném (vlastním) hrobě, že si schválil diskriminační politiku.

 

Celkově ze statistik a způsobu jejich prezentace má vyplývat, že muži vytvářejí více hodnot, že ženy jsou méně vzdělané a líné a jsou pro společnost větší zátěží (vlastně parazitují na mužích). Každému rozumně uvažujícímu člověku (včetně normálních mužů) je jasné, že ženy svůj nejproduktivnější věk stráví péčí o děti (což není žádná dovolená, ač se to tak nazývá) a mají tak velmi ztížené uplatnění. Počínaje možnostmi vzdělávání, které se v nějaké vyšší úrovni jen těžko dá skloubit s péčí o děti, pokračuje možnostmi budování kariéry, která je u normálních žen již v počátku přerušena mateřstvím a těžko se poté dohání. Pokud se dohnat podaří, často je opět přerušena nutností postarat se o staré rodiče nejen svoje, ale i mužovy. Většina žen tedy má před sebou už na počátku produktivního věku volbu, kterou muži vůbec řešit nemusí. A to rozhodnutí, jestli si pořídí rodinu a děti a budou se jim věnovat nebo budou budovat kariéru. Dohromady to jde jen obtížně a i když se to podaří, je to na úkor rodiny. Ženy tedy obvykle dají přednost rodině a následně jim je vyčítáno, že neprodukují takové příjmy. Naopak pokud zvolí kariéru, je jim vyčítáno, že se nestarají o rodinu a neobskakují muže. Takové ženy ovšem muži vůbec nemají rádi, protože jsou samostatné a v podstatě je k ničemu nepotřebují.

 

Závěrem si dovolíme podiv nad autorovou nenávistí k ženám, která nejen z tohoto článku doslova čiší. Jak se dalo předpokládat, autor je rozvedený a otázkou je, zda-li tato jeho nenávist je příčinou nebo následkem rozvodu. Také se velmi divíme, že takové zvrácené názory veřejně prezentuje velmi vzdělaný a inteligentní člověk a používá k tomu někdy až směšně naivní argumenty. Zde se plně ukazuje, že inteligence a schopnost dosáhnout vysokého vzdělání nejde ruku v ruce s rozumným uvažováním a vrozenou slušností k ostatním lidem, bez ohledu na pohlaví, která by měla být samozřejmostí pro každého.